Rozsudek ze dne 26. 2. 2026
Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Lenky Bursíkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobců: a) H. S., a b) M. K., oba zastoupeni JUDr. Martinem Plchem, advokátem, se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2024, č. j. PK-RR/6387/24, o kasační stížnosti žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 6. 2025, č. j. 57 A 74/2024-46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Klatovy (dále jen „stavební úřad“) zamítl žádost žalobců o dodatečné povolení stavby „Mobilní dům, kontejner, oplocení a kotec pro psa, stavba dočasná na 2 roky“. Důvodem zamítnutí žádosti bylo negativní závazné stanovisko vodoprávního úřadu. Stavba byla totiž umístěna v aktivní zóně záplavového území.
[2] Proti rozhodnutí stavebního úřadu podali žalobci odvolání, které mířilo i proti závaznému stanovisku vodoprávního úřadu. Nadřízený dotčený orgán nesouhlasné závazné stanovisko v odvolacím řízení potvrdil. Žalovaný proto v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu.
[3] Žalobci podali proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[4] Krajský soud měl rozhodnutí správních orgánů za přezkoumatelná. Žalobci nerozporovali, že stavba je nepovolená. Krajský soud odkázal na § 67 odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), podle kterého se nesmí v aktivní zóně záplavových území umisťovat, povolovat ani provádět stavby (s výjimkami zde uvedenými). Umístění stavby v rozporu se zákazem stanoveným ve vodním zákoně konstatovalo závazné stanovisko vodoprávního úřadu i nadřízeného dotčeného orgánu. Závazná stanoviska byla přezkoumatelná a srozumitelně odůvodněná. Zákaz umisťování staveb podle citovaných ustanovení vodního zákona se týká i dočasných staveb. I ty jsou totiž stavbami ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). S touto námitkou se žalovaný vypořádal na s. 6 svého rozhodnutí. Žalobci jeho argumentaci nijak konkrétně nezpochybnili.
[5] Podle krajského soudu rozhodnutí správních orgánů nemohou nepřiměřeně zasahovat do vlastnických práv žalobců. Správní orgány jen naplnily svou povinnost podle § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, postupovat v souladu se zákony. Pohnutka k umístění stavby v aktivní zóně záplavového území není pro závěr o její nepřípustnosti právně významná. Stejně tak jsou podle krajského soudu irelevantní i obecná tvrzení, že stavba nezasahuje do práv třetích osob, neohrožuje je, nenarušuje základní funkce území, neztěžuje provádění povinností vyplývajících z vodního zákona a nezhoršuje odtokové poměry. Závěr nadřízeného dotčeného orgánu, že v případě stavby v aktivní zóně záplavového území musí vodoprávní úřad vydat nesouhlasné závazné stanovisko bez možnosti správní úvahy o případné výjimce, je zákonný.
[6] Žalobní argumentace stavbami v aktivní zóně záplavového území provedenými před jejím vyhlášením a stavbami, které lze dle vodního zákona v aktivní zóně záplavového území povolit, je podle krajského soudu en bloc nepřípadná, neboť se míjí s předmětem správního řízení zahájeného žádostí žalobců. Žalobci netvrdili, že se stavba nenachází v aktivní zóně záplavového území, ani že byla povolena, ani že ji lze podřadit pod výjimky ze zákazu stanoveného v § 67 vodního zákona.
[7] Krajský soud konstatoval, že správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav. Pro jejich rozhodnutí postačovalo zjištění, že je stavba umístěna v aktivní zóně záplavového území. To žalobci nerozporovali. Další skutečnosti, které namítali, nebyly pro rozhodnutí správních orgánů významné. Rozhodnutí žalovaného není nepřiměřeně přísné.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[8] Žalobci (stěžovatelé) namítají, že krajský soud žalobu zamítl v rozporu s právními předpisy. Napadený rozsudek je nepřiměřeně zkracuje na právech. Krajský soud se bezvýhradně ztotožnil s nesprávným posouzením správních orgánů. Správní orgány i krajský soud nedostatečně zjistily skutkový stav. Stěžovatelé dále opakují dříve uplatněnou argumentaci a zdůrazňují, že stavba nenaruší základní funkce území, neztíží provádění povinností vyplývajících z vodního zákona, nezhorší odtokové poměry, neznehodnotí dotčenou oblast a nezasáhne do práv třetích osob. Zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby je nepřiměřeně přísné.
[9] Podle stěžovatelů se v § 67 vodního zákona nehovoří o dočasných stavbách. Nelze proto bez jakýchkoli pochybností učinit závěr, že se zde uvedený zákaz vztahuje i na dočasné stavby.
[10] Krajský soud se nevyjádřil k otázce stěžovatelů, jak naložit se stavbami, které se v aktivní zóně záplavového území nacházely ještě před jejím vyhlášením, nebo se stavbami, které lze v aktivní zóně záplavového území povolit a u nichž by bylo třeba ponechat si za účelem stavebních úprav na pozemku určité stavby, bez kterých se stavebníci neobejdou.
[11] Stěžovatelé dále namítají, že krajský soud neprovedl test proporcionality, aby zjistil, zda je zásah do jejich práv přiměřený ve vztahu k případnému zásahu do veřejného zájmu. Stěžovatelé byli v dobré víře, neboť umístění stavby bylo v souladu s územním plánem. Nadto jsou právními laiky; nelze jim proto vytýkat, že si neověřili, že se stavba nachází v aktivní zóně záplavového území.
[12] Nesprávný je podle stěžovatelů též závěr krajského soudu, že rozhodnutí správních orgánů jsou přezkoumatelná.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že souhlasí s rozsudkem krajského soudu. Stěžovatelé neprokázali, že je možné stavbu dodatečně povolit. Stavba se nachází v aktivní zóně záplavového území. Správní orgány proto neměly jinou možnost než žádost zamítnout.
III. Posouzení kasační stížnosti
[14] Kasační stížnost není důvodná.
[15] NSS předesílá, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční zásadou. Obecně a kuse zdůvodněná kasační stížnost tak předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozsudku soudu. Uplatní-li stěžovatel obecnou námitku, může se jí soud zabývat toliko v mezích její obecnosti (k tomu viz rozsudky NSS ze dne 14. 8. 2019, č. j. 8 As 153/2019-39, nebo ze dne 13. 9. 2017, č. j. 7 As 208/2017-20, a rozsudky rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, a ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS).
[16] Současně platí, že pokud stěžovatel pouze znovu zopakuje námitky, které uvedl v řízení před krajským soudem, aniž by jakkoliv reflektoval argumentaci krajského soudu, pak za předpokladu, že uvedené námitky krajský soud vypořádal a nelze v jejich opakování spatřovat setrvání na dříve vznesené argumentaci, která je nadále schopná obstát proti závěrům krajského soudu, nejsou takové námitky přípustné (usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS, ze dne 15. 9. 2009, č. j. 6 Ads 113/2009-43, nebo ze dne 14. 6. 2016, č. j. 1 As 271/2015-36, body 10–14).
[17] Za řádný kasační bod pak nelze považovat obecně formulované námitky, ze kterých není zřejmé, z jakého konkrétního důvodu stěžovatel rozhodnutí krajského soudu napadá (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2023, č. j. 8 As 163/2021-59).
[18] NSS veden shora uvedenými východisky konstatuje, že námitkami shrnutými výše v bodu [8] se věcně nezabýval. Dílem se jedná o námitky, ve kterých stěžovatelé opakují dříve uplatněnou argumentaci, aniž by jakkoli reagovali na její vypořádání krajským soudem, a proto jsou nepřípustné. Ve zbytku jde o zcela obecná tvrzení postrádající alespoň rámcové vymezení skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad napadeného rozsudku tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má NSS věcí zabývat, a proto se nejedná o řádně formulované kasační námitky.
[19] Tvrzení, podle kterého není správný závěr krajského soudu o přezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů, také není projednatelnou kasační námitkou. Stěžovatelé totiž ani v nejhrubších obrysech netvrdí, v jakém ohledu je tento závěr nesprávný. Neuvádí, které jejich námitky správní orgány nevypořádaly, případně proč jsou rozhodnutí správních orgánů stižena nedostatkem důvodů či jinými vadami zakládajícími jejich nepřezkoumatelnost. Úkolem NSS pak není domýšlet za stěžovatele argumenty, na základě kterých by tomu tak mohlo být. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta (rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2020, č. j. 7 Afs 251/2020-29, bod 11 a tam citovaná judikatura).
[20] Námitka, podle které byli stěžovatelé v dobré víře a jsou právními laiky, nebyla uplatněna v žalobě, a je proto nepřípustná [§ 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)].
[21] Stěžovatelé dále zpochybňují výklad § 67 odst. 1 vodního zákona, který podle nich nedopadá na dočasné stavby, protože o nich výslovně nehovoří.
[22] Podle § 67 odst. 1 vodního zákona se v aktivní zóně záplavových území nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo která jinak souvisejí s vodním tokem nebo jimiž se zlepšují odtokové poměry, staveb pro jímání vod, odvádění odpadních vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytných staveb dopravní a technické infrastruktury, zřizování konstrukcí chmelnic, jsou-li zřizovány v záplavovém území v katastrálních územích vymezených podle zákona č. 97/1996 Sb., o ochraně chmele, ve znění pozdějších předpisů, za podmínky, že současně budou provedena taková opatření, že bude minimalizován vliv na povodňové průtoky; to neplatí pro údržbu staveb a stavební úpravy, pokud nedojde ke zhoršení odtokových poměrů (důraz přidán).
[23] Podle § 2 odst. 3 stavebního zákona se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání (důraz přidán).
[24] NSS se ztotožňuje s krajským soudem (viz bod 28 napadeného rozsudku), že zákaz obsažený v § 67 odst. 1 vodního zákona se plně vztahuje i na dočasné stavby, které jsou jen specifickou podmnožinou (§ 2 odst. 3 stavebního zákona) obecného pojmu „stavba“ obsaženého v tomto ustanovení. Stěžovatelé tuto argumentaci krajského soudu v kasační stížnosti nijak nerozporují a kromě obecného tvrzení ohledně chybějícího výslovného uvedení dočasných staveb v dotčeném ustanovení nevznáší žádné konkrétní námitky. S ohledem na shora uvedené však tento náhled stěžovatelů na výklad § 67 odst. 1 vodního zákona není správný.
[25] Důvodná není námitka, podle které se krajský soud nevyjádřil k otázce možného umístění staveb nutných pro stavební úpravy stávajících staveb nacházejících se v záplavovém území (viz bod [10] shora). Krajský soud se k tomuto tvrzení vyjádřil v bodě 32 napadeného rozsudku. Uvedl, že daná argumentace je nepřípadná a míjí se s předmětem správního řízení zahájeného na základě žádosti stěžovatelů. Proti těmto závěrům stěžovatelé v kasační stížnosti nijak věcně nebrojí.
[26] Vytýkají-li stěžovatelé krajskému soudu, že se nezabýval proporcionalitou rozhodnutí správních orgánů, činí tak nedůvodně. Již krajský soud vysvětlil, že § 67 odst. 1 vodního zákona je formulován bezvýjimečně. V případě staveb, jejichž umístění a povolení v aktivní zóně záplavového území zákon zakazuje, tedy nemá správní orgán žádný prostor pro případné poměřování veřejného zájmu s případným zásahem do vlastnického práva stěžovatelů.
[27] Přiléhavý je v této souvislosti odkaz správních orgánů a krajského soudu na rozsudek ze dne 17. 1. 2017, č. j. 6 As 129/2016-35, v němž NSS konstatoval, že „stavbu provedenou ve stanovené aktivní zóně záplavového území v rozporu s § 67 odst. 1 vodního zákona nelze dodatečně povolit“. Pokud tedy vodní zákon v § 67 odst. 1 výslovně zakazuje, bez možnosti odchýlení se, v aktivní zóně záplavového území provádět stavby, stavební úřad nemůže postupovat jinak než žádost o (dodatečné) stavební povolení pro takovou stavbu zamítnout. Zákonná úprava v tomto ohledu sleduje legitimní cíl zamezit stavebnímu rozvoji v oblastech stanovených aktivních zón záplavových území, jež při povodni odvádí rozhodující část celkového průtoku, a tak bezprostředně ohrožují život, zdraví a majetek lidí. Krajský soud (a potažmo správní orgány) proto nepochybil, pokud se nezabýval otázkou přiměřenosti s poukazem na jednoznačný zákonný zákaz umisťovat stavby, které stěžovatelé žádali dodatečné povolit.
IV. Závěr a náklady řízení
[28] Kasační stížnost není důvodná. Proto ji NSS podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[29] O nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto mu NSS jejich náhradu nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. února 2026
Tomáš Kocourek
předseda senátu
Usnesení ze dne 30. 7. 2025
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Karla Šimky a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobců: a) H. S. a b) M. K., oba zast. JUDr. Martinem Plchem, advokátem, se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2024, č. j. PK-RR/6387/24, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 6. 2025, č. j. 57 A 74/2024-46, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Návrh žalobců na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
II. Soud ukládá žalobkyni a), aby ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) činí 1 000 Kč.
III. Soud ukládá žalobci b), aby ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) činí 1 000 Kč.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Klatovy zamítl žádost žalobců („stěžovatelé“) o dodatečné povolení stavby (mobilní dům, skladový kontejner, kotec pro psa, oplocení). Proti rozhodnutí městského úřadu podali stěžovatelé odvolání, které žalovaný výše nadepsaným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Následně se stěžovatelé bránili proti rozhodnutí žalovaného žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni, kterou tento soud zamítl rozsudkem ze dne 20. 6. 2025, č. j. 57 A 74/2024-46. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé kasační stížnost.
[2] Stěžovatelé s kasační stížností spojili návrh na přiznání odkladného účinku. V návrhu uvádí, že pokud by kasační stížnosti odkladný účinek přiznán nebyl, hrozila by jim nepoměrně větší újma, než jaká by jeho přiznáním vznikla jiným osobám. Potenciální újmu stěžovatelé spatřují v hrozbě odstranění stavby, která byla předmětem řízení o dodatečném povolení. Důsledkem zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby je totiž pokračování v řízení o odstranění stavby, a je pravděpodobné, že v tomto řízení bude odstranění stavby skutečně nařízeno. Pokud by Nejvyšší správní soud následně vyhověl kasační stížnosti, nejednalo by se o včasnou ochranu. Stěžovatelé by v takovém případě byli nuceni vynaložit za účelem zjednání nápravy neúměrně vysoké náklady. Újma by spočívala nejen v nákladech na odstranění stavby, ale i v nákladech na její opětovné umístění. Naopak jiným osobám by v případě přiznání odkladného účinku žádná újma nevznikla.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
[4] Kasační stížnost v této věci nemá ze zákona odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, jsou-li splněny tři materiální předpoklady [§ 107 ve spojení s § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro navrhovatele znamenat újmu; 2) újma musí být pro navrhovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně.
[5] Skutečnosti nasvědčující vzniku nepoměrně větší újmy navrhovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, tedy závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má navrhovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[6] Nejvyšší správní soud se v minulosti již opakovaně zabýval návrhy na přiznání odkladného účinku podanými ve věci rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby (srov. usnesení ze dne 10. 11. 2010, č. j. 1 As 96/2010-121, ze dne 30. 6. 2016, č. j. 6 As 129/2016-19, ze dne 23. 8. 2021, č. j. 2 As 213/2021-29, či ze dne 19. 7. 2023, č. j. 9 As 149/2023-82). Z poukazované judikatury vyplývá, že hrozbu odstranění stavby je jistě možné považovat za potenciální újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Výsledkem řízení o dodatečném povolení stavby však není určení, zda má být stavba odstraněna, či nikoli. Řízení o dodatečném povolení není součástí řízení o odstranění stavby a jeho výsledek není pro řízení o odstranění stavby určující; jedná se o dvě na sobě nezávislá řízení. Obě řízení mají odlišný předmět.
[7] V nynější věci tedy nebylo městským úřadem nařízeno odstranění stavby. Teprve v případě naplnění podmínek pro exekuci případného rozhodnutí o nařízení odstranění stavby by bylo možné uvažovat o hrozbě nenahraditelné újmy. Případné rozhodnutí o odstranění stavby je navíc samostatně soudně přezkoumatelné a stěžovatelé mohou v řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí požádat o přiznání odkladného účinku (viz usnesení NSS ze 14. 6. 2023, č. j. 3 As 63/2023-48).
[8] Nejvyšší správní soud, obdobně jako před ním již krajský soud, tudíž shledal, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou naplněny. Stěžovatelé v návrhu netvrdili žádnou skutečnost, z níž by bylo možné dovodit, že by jim výkonem napadeného rozhodnutí hrozila závažná újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Hrozící následek v podobě povinnosti odstranit stavbu není spojen s účinky v této věci přezkoumávaného zamítavého rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, ale až s účinky případného navazujícího rozhodnutí o odstranění stavby. Jelikož tedy stěžovatelé neunesli břemeno tvrzení, že by jim v důsledku bezprostředních právních účinků rozhodnutí správních orgánů ve spojení s rozsudkem krajského soudu hrozila vážná újma, Nejvyšší správní soud se již nezabýval tím, zda jsou splněny další podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a návrh stěžovatelů zamítl.
[9] Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je rozhodnutím předběžné povahy a nelze na jeho základě předjímat, jak bude rozhodnuto o kasační stížnosti samotné (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[10] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Povinnost zaplatit tento soudní poplatek vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovatelům uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS]. Nejvyšší správní soud proto uložil každému stěžovateli povinnost zaplatit soudní poplatek. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[11] Poplatek lze zplatit v hotovosti na pokladně soudu nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 - 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1020415125. Závazný specifický symbol pro stěžovatelku a) je: 1, závazný specifický symbol pro stěžovatele b) je: 2. Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán celní správou.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2025
Tomáš Kocourek
předseda senátu