Usnesení ze dne 29. 9. 2026
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Václava Štencla v právní věci žalobce: G. C., zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2026, č. j. OAM-655/ZA-ZA15-ZA01-2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2026, č. j. 34 Az 22/2026-25, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ze dne 7. 9. 2026,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný posoudil opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a řízení podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem zamítl.
[2] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností. S jejím podáním spojil návrh na přiznání odkladného účinku. V návrhu uvedl, že nabude-li vykonatelnosti napadené rozhodnutí, pozbude oprávnění k pobytu na území ČR, bude muset její území opustit a nemá jinou možnost jak svůj pobyt zde upravit. Nucené vycestování do vlasti (Moldavské republiky) pro něj představuje bezpečnostní riziko a může vést k ohrožení jeho života a zdraví. Případný pozdější procesní úspěch v řízení o kasační stížnosti by již byl pouze akademický, neboť by nemohl napravit následky jeho předchozího navrácení do země původu. Nucené opuštění ČR by pro něj současně znamenalo citelný zásah do soukromého života. Stěžovatel pak odkázal především na usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100, a dodal, že podle judikatury z rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze předjímat o věci samé.
[3] Žalovaný považoval návrh na přiznání odkladného účinku za nedůvodný, neboť stěžovatel v návrhu neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by v jeho individuálním případě odůvodňovaly odložení účinků napadeného rozhodnutí.
[4] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), kasační stížnost nemá odkladný účinek (§ 33m odst. 1 zákona o azylu a contrario). Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat (§ 33m odst. 2 zákona o azylu). Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
[5] Podmínkou přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 ve spojení s § 107 s. ř. s. je, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a že to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. NSS také připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným procesním krokem soudu, vyhrazeným jen pro ojedinělé případy (srov. usnesení NSS ze dne 26. 3. 2023, č. j. 2 As 286/2023-29, bod 6).
[6] Břemeno tvrdit a osvědčit naplnění zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku tíží navrhovatele (například usnesení NSS ze dne 18. 9. 2026, č. j. 7 Azs 149/2026-41, bod 8). Úkolem navrhovatele je tak předložit dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným osobám, vysvětlit, v čem tato újma spočívá, a uvést její rozsah. Tvrzení, kterými navrhovatel odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, pak musí rovněž řádně doložit (srov. usnesení NSS ze dne 20. 8. 2026, č. j. 2 Azs 152/2026-32, bod 7). Jak připomněl NSS v usnesení ze dne 18. 9. 2026, č. j. 7 Azs 149/2026-41, bodě 10, „[j]edná-li se o první zákonnou podmínku, žadatel (stěžovatel) je povinen tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by utrpěl v návaznosti na rozhodnutí městského soudu. Byť si je Nejvyšší správní soud vědom toho, že ve věcech mezinárodní ochrany začasté může být vhodnější před posouzením věci samé stěžovateli umožnit setrvat na území ČR (viz například usnesení NSS ze dne 20. 8. 2026, c. j. 2 Azs 149/2026-39), a stejně tak nelze stěžovatele nutit vědomě porušovat zákony nelegálním pobytem v ČR (viz stěžovatelem v návrhu odkazovanou judikaturu), shora zdůrazněné požadavky na podobu tvrzení stěžovatele alespoň v určité míře musí platit i ve věcech mezinárodní ochrany (viz například usnesení NSS ze dne 3. 9. 2026, č. j. 9 Azs 118/2026-31).“
[7] V nyní projednávané věci stěžovatel předně tvrdí, že nebude mít v České republice jinou možnost legálního pobytu. Učinil tak však pouze v obecné rovině, aniž by jakkoli přiblížil svou aktuální pobytovou situaci nebo vysvětlil, proč by případně nemohl využít jiné prostředky, s nimiž právní úprava počítá. Obecná jsou rovněž jeho tvrzení o bezpečnostních rizicích a ohrožení života či zdraví v Moldavské republice. Návrh neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, které by takové obavy individualizovaly nebo alespoň v základní míře osvědčovaly. Stejně obecně je formulováno i tvrzení o zásahu do soukromého života. Nejvyšší správní soud přitom nepřehlédl, že argumentace obsažená v návrhu na přiznání odkladného účinku je z převážné části tvořena obecnými tvrzeními a citacemi judikatury, které nejsou navázány na individuální okolnosti stěžovatele a které jsou bez podstatnějších změn použitelné v širokém okruhu obdobných věcí. Takto formulovaný, v podstatných rysech standardizovaný návrh však sám o sobě nemůže vést k přiznání odkladného účinku, neboť posouzení zákonných podmínek musí vždy vycházet z konkrétních a individualizovaných poměrů dotčeného stěžovatele.
[8] Z napadeného rozsudku přitom vyplývá, že stěžovatel v opakované žádosti uvedl, že žije v České republice s družkou a dítětem, u něhož není v rodném listě zapsán jako otec, družka má další tři děti z předchozího vztahu, v České republice pobývá delší dobu a obává se návratu do Moldavska zejména z ekonomických důvodů. Ani na tyto okolnosti však návrh na přiznání odkladného účinku konkrétně nenavazuje. Neobsahuje bližší údaje o rodinných příslušnících, jejich závislosti na stěžovateli, jeho pracovním či majetkovém zázemí, zdravotním stavu ani o jiných skutečnostech, z nichž by bylo možné dovodit, že by vycestování mohlo právě v jeho případě vyvolat mimořádně závažné nebo nevratné následky. Samotný obecný odkaz na rodinný a soukromý život v České republice k osvědčení nepoměrně větší újmy nepostačuje.
[9] Opačný závěr by fakticky vedl k téměř automatickému přiznávání odkladného účinku v každé věci neudělení mezinárodní ochrany, v níž by žadatel obdobně obecnou argumentaci použil, což by neodpovídalo mimořádné povaze tohoto institutu (srov. též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS).
[10] Stěžovatel neuvedl (a tím spíše ani neosvědčil) relevantní důvody, kvůli nimž by mu nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti vznikla významná újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto jeho návrh zamítl. S ohledem na tento závěr se již nezabýval splněním dalších zákonných podmínek, neboť ty musí být naplněny kumulativně. Tímto rozhodnutím nepředjímá rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[11] Jelikož je stěžovatel osvobozen od soudních poplatků [§ 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], nepodléhá jeho návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti poplatkové povinnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2026
Eva Šonková
předsedkyně senátu
Usnesení ze dne 23. 10. 2026
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Václava Štencla v právní věci žalobce: G. C., zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2026, č. j. OAM-655/ZA-ZA15-ZA01-2026, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2026, č. j. 34 Az 22/2026-25,
takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 7. 9. 2026 kasační stížnost, kterou žalobce (stěžovatel) brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Brně.
[2] Dne 16. 10. 2026 bylo NSS doručeno podání označené jako „zpětvzetí kasační stížnosti“, v němž stěžovatel uvedl, že bere podanou kasační stížnost zpět.
[3] Správní soudnictví je ovládáno dispoziční zásadou, podle které disponuje řízením a jeho předmětem navrhovatel. Ten proto podle § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Navrhovatelem je v tomto řízení ten účastník, který podal kasační stížnost.
[4] Ze stěžovatelova podání vyplývá jasný úmysl vzít kasační stížnost v celém rozsahu zpět. Jeho projev vůle nevzbuzuje žádné pochybnosti, pokud jde o jeho obsah.
[5] Nejvyšší správní soud proto řízení podle § 47 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. zastavil.
[6] Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2026
Eva Šonková
předsedkyně senátu