Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

2 Azs 91/2026

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 12. 8. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: ŠTENCEL VáclavECLI:CZ:NSS:2026:2.Azs.91.2026.34
Další údaje
Předmět řízení: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

Právní věta

Směřuje-li kasační stížnost toliko k otázce důvodnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany, ačkoliv nosným důvodem napadeného rozsudku správního soudu je otázka přípustnosti opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 11a odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, je kasační stížnost nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 12. 8. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Václava Štencla a Karla Šimky v právní věci žalobce: V. L. T., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2026, č. j. OAM-119/ZA-ZA11-HA06-2026, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2026, č. j. 55 Az 7/2026-20,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] První žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 31. 12. 2024 žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 20. 3. 2025, č. j. OAM-1733/BA-BA07-HA06-2024. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 8. 2025, č. j. 33 Az 7/2025-26. Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 12. 12. 2025, č. j. 7 Azs 192/2025-39, odmítl pro nepřijatelnost. Opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím shledal nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále „zákon o azylu“), a řízení o ní zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. Dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti nebo zjištění ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, které by nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem posouzení v předchozím pravomocně skončeném řízení a které by mohly svědčit o hrozbě pronásledování či vážné újmy. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Praze zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

[2] Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobce v opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, tento závěr zároveň shledal řádně odůvodněným. Podle soudu žalovaný vycházel z aktuálních informací o zemi původu, z nichž není patrné, že by od posouzení první žalobcovy žádosti nastala ve Vietnamu podstatná změna a nově byly dány skutečnosti nebo zjištění, které by svědčily o hrozbě pronásledování nebo vážné újmy. Žalobce ve správním řízení ani v žalobě s aktuálností nebo relevancí shromážděných podkladů nijak konkrétně nepolemizoval. Krajský soud se nezabýval obecnými tvrzeními žalobce o tom, že žalovaný porušil ustanovení správního řádu, zákona o azylu, Úmluvu o právním postavení uprchlíků, Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť je nelze považovat za řádné žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“).

II. Argumentace účastníků řízení

[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Přijatelnost podle něho zakládá to, že se krajský soud odklonil od judikatury v otázce posouzení důvodných obav z hrozby závažné újmy podle § 14a zákona o azylu. Krajský soud se nevypořádal dostatečně s žalobní námitkou, že byl nesprávně zjištěn skutkový stav a že žalovaný přijal nesprávný závěr, že stěžovatel podmínky pro přiznání žádné z forem mezinárodní ochrany nesplňuje. Přezkoumáním rozhodnutí, jež trpí nepřezkoumatelností, pak krajský soud zatížil nepřezkoumatelností i svůj rozsudek. Stěžovatelem uváděné azylové důvody (dluhy a obavy z věřitelů) měly být žalovaným a krajským soudem zohledněny i v rámci opakované žádosti. Tyto orgány však azylové důvody zvážily nedostatečně a posoudily nesprávně. Stejně tak byla nesprávně právně posouzena otázka přiznání doplňkové ochrany. Je-li totiž dán důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, jsou tím spíše splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany.

[4] Žalovaný s kasačními námitkami nesouhlasí a trvá na tom, že žalobcovu žádost vyhodnotil řádně, skutkový stav zjistil dostatečně a podrobně odůvodnil, proč důvody pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany neshledal. Poukazuje na obecnost námitek a obsah svého vyjádření k žalobě s tím, že se plně ztotožňuje s právním názorem vysloveným krajským soudem v napadeném rozsudku.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížnost představuje mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Aby byla kasační argumentace přípustná, musí reagovat na důvody, na nichž napadené rozhodnutí spočívá. Jak Nejvyšší správní soud uvedl v bodě 22 rozsudku ze dne 28. 3. 2024, č. j. 8 As 210/2022-28, „míjí-li se kasační argumentace s rozhodovacími důvody krajského soudu nebo nereaguje-li na ně dostatečně tak, aby Nejvyšší správní soud mohl posoudit jejich správnost, je kasační argumentace nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s.; Nejvyšší správní soud nemůže za stěžovatele jakkoliv domýšlet kasační argumentaci“.

[6] Především je třeba zdůraznit, že předmětem řízení před žalovaným ani před krajským soudem nebylo meritorní posouzení důvodnosti žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný rozhodoval o přípustnosti opakované žádosti stěžovatele a postupoval podle § 11a odst. 1 zákona o azylu. Posuzoval tedy pouze to, zda stěžovatel uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení a které současně svědčí o tom, že by mohl být vystaven pronásledování nebo že by mu hrozila vážná újma. Krajský soud následně přezkoumával právě zákonnost tohoto závěru.

[7] Nosným důvodem napadeného rozsudku bylo, že stěžovatel v opakované žádosti neuvedl žádné nové azylově relevantní skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Krajský soud poukázal na to, že sám stěžovatel v průběhu správního řízení výslovně uvedl, že jeho důvody pro podání druhé žádosti o mezinárodní ochranu jsou stejné jako důvody pro podání jeho první žádosti. Krajský soud přisvědčil žalovanému, že snaha o legalizaci pobytu nepatří mezi okolnosti relevantní z hlediska mezinárodní ochrany. Dodal, že k posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany došlo již v řízení o první žalobcově žádosti, přičemž žalobce nepoukazuje na žádné konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly změně, ať už co se týče situace ve Vietnamu, či jeho osobní situace.

[8] Kasační stížnost však proti tomuto rozhodujícímu závěru krajského soudu nesměřuje. Stěžovatel v ní opakuje, že má ve Vietnamu dluhy a obává se věřitelů. Namítá rovněž nedostatečné zjištění skutkového stavu a nesprávné posouzení podmínek pro udělení azylu a doplňkové ochrany. Tato argumentace se však vztahuje k otázce důvodnosti žádosti o mezinárodní ochranu, nikoliv k otázce přípustnosti opakované žádosti podle § 11a odst. 1 zákona o azylu, na jejímž (pro stěžovatele negativním) vyřešení jsou nosné důvody napadeného rozsudku založeny.

[9] Stěžovatel zejména netvrdí, že by krajský soud nesprávně vyložil či aplikoval § 11a odst. 1 zákona o azylu. Neuvádí, jaké konkrétní nové skutečnosti nebo zjištění, které krajský soud při řešení rozhodné otázky přehlédl, nevypořádal či nesprávně vyhodnotil, se měly po skončení předchozího řízení objevit, proč nemohly být bez jeho vlastního zavinění uplatněny již tehdy ani v čem by mohly zakládat nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy. Stěžovatel ostatně vůbec nezpochybňuje, že jeho důvody pro podání druhé žádosti o mezinárodní ochranu jsou stejné jako důvody pro podání jeho první žádosti. V kasační stížnosti nově tvrdí, že by se po návratu do Vietnamu neměl kam vrátit, neměl by zajištěnou práci a mohl by se dostat do nucených prací v souvislosti se splácením svých dluhů a že právě tato okolnost zakládá hrozbu vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Tuto námitku však v žalobě neuplatnil, ač tak učinit mohl, je tedy podle § 104 odst. 4 nepřípustná.

[10] Jelikož kasační stížnost neobsahuje žádnou přípustnou námitku, je jako celek nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Z tohoto důvodu soud neposuzoval otázku přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s.

IV. Závěr a náklady řízení

[11] Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 104 odst. 4 a § 120 s. ř. s.

[12] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 za použití § 120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, která byla odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2026

Eva Šonková
předsedkyně senátu

Právní věta

Směřuje-li kasační stížnost toliko k otázce důvodnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany, ačkoliv nosným důvodem napadeného rozsudku správního soudu je otázka přípustnosti opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 11a odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, je kasační stížnost nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s.

Usnesení ze dne 11. 6. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Václava Štencla a Karla Šimky v právní věci žalobce: V. L. T., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2026, č. j. OAM-119/ZA-ZA11-HA06-2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2026, č. j. 55 Az 7/2026-20, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť shledal, že žádost žalobce je podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu nepřípustná. Krajský soud v Praze následně rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného.

[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) dne 8. 6. 2026 blanketní kasační stížnost spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku. Vzhledem k tomu, že stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku nijak neodůvodnil, Nejvyšší správní soud jej výrokem II usnesení ze dne 1. 6. 2026, č. j. 2 Azs 91/2026-10, vyzval k jeho doplnění, a to ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení usnesení. Požadoval, aby uvedl konkrétní důvody svého návrhu a doložil svá tvrzení. Také jej poučil, že pokud svůj návrh nedoplní, soud jej zamítne. Toto usnesení bylo stěžovateli prostřednictvím jeho zástupce doručeno do datové schránky dne 1. 6. 2026. Sedmidenní lhůta k doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku tak uplynula dne 8. 6. 2026. Stěžovatel na výzvu nereagoval a návrh na přiznání odkladného účinku do dne vydání tohoto usnesení nedoplnil.

[3] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje splnění zákonných předpokladů (§ 73 odst. 2 ve spojení s § 120 s. ř. s.), tj. nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a chybějícího rozporu s důležitým veřejným zájmem. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že přiznání odkladného účinku má mimořádný charakter a má být vyhrazeno pouze pro ojedinělé případy. Soud jím totiž ještě před meritorním rozhodnutím prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, jež je potřeba považovat za zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno (usnesení NSS ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/2002-67, č. 760/2006 Sb. NSS).

[4] Požadavky § 73 odst. 2 s. ř. s. hrozící újma naplní typicky tehdy, „nebude-li možno v případě, že bude napadené správní rozhodnutí naplněno a poté shledáno nezákonným a zrušeno, v podstatných ohledech navrátit v původní stav jím způsobené následky či dopady. Významnou bude též spíše tehdy, půjde-li sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě, fungování, činnosti apod.“ (usnesení NSS ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014-56, bod 5).

[5] Břemeno tvrdit a osvědčit naplnění zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku tíží jeho navrhovatele (srov. usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Jak uvedl Nejvyšší správní soud v bodě 9 svého usnesení ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011-74, „[k]asační soud není povolán k tomu, aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti“. Úkolem navrhovatele je tak předložit dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným osobám, vysvětlit, v čem tato újma spočívá, a uvést její rozsah. Tvrzení, kterými navrhovatel odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, pak musí rovněž řádně doložit (např. usnesení NSS ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50, bod 5). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická. Přiznání odkladného účinku má místo jen tam, kde jeho nezbytnost převáží nad obecným požadavkem právní jistoty opírající se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci.

[6] V posuzovaném případě stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neodůvodnil (ani jej na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nedoplnil), a soudu tak neuvedl žádné skutečnosti, na jejichž základě by mohl naplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku podle § 73 odst. 2 s. ř. s. zvážit. Za takových okolností nemůže Nejvyšší správní soud postupovat jinak než kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznat.

[7] Pro úplnost Nejvyšší správní soud podotýká, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žádným způsobem nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. června 2026

Eva Šonková
předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací