Plný text
22 Azs 163/2026-31
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: X. T. N., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2026, čj. OAM-326/ZA-ZA11-ZA01-2026, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2026, čj. 54 Az 2/2026-24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodl, že opakovaná žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a že se řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavuje [podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu platí, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1; podle § 11a odst. 1 zákona o azylu platí, že podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a].
[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Krajský soud úvodem shrnul judikaturu, z níž vyplývá, že podá-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, posuzují se její důvody pouze z toho hlediska, zda je mohl cizinec uvést již ve své první žádosti. Připomněl také, že jsou-li uplatněny nové důvody, musí jít o takové, které mohou vést k udělení mezinárodní ochrany. Žalobce ve své první žádosti uvedl, že má ve Vietnamu dluhy. V druhé žádosti uvedl, že mu banka zabavila dům a že již není v kontaktu se svou rodinou. K těmto důvodům žalovaný uvedl, že žalobcova tvrzení uvedená ve druhé žádosti nemohou vést k udělení mezinárodní ochrany. Tato tvrzení se nevztahují k důvodům, pro které žalobce opustil Vietnam, netýkají se změny situace ve Vietnamu a nemohou být azylově relevantním důvodem. Rozhodnutí žalovaného je dle krajského soudu přezkoumatelné. Krajský soud dále vysvětlil, že pokud žalovaný shledal opakovanou žalobcovu žádost nepřípustnou, nemusel se žalovaný zabývat tím, zda jsou u žalobce dány důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Krajský soud závěrem uvedl, že ani samotná obava z věřitelů ve Vietnamu a ani legalizace pobytu na území České republiky nejsou relevantními důvody pro udělení mezinárodní ochrany.
[3] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Stěžovatel namítá, že krajský soud nedostatečně vypořádal námitku brojící proti zjištění skutkového stavu ze strany žalovaného. Již ve své první žádosti dokázal stěžovatel zdůvodnit, proč by mu měla být udělena mezinárodní ochrana. Krajský soud však potvrdil závěry správního rozhodnutí, které jsou však samy o sobě nepřezkoumatelné a nezákonné. Tím zatížil nepřezkoumatelností i svůj rozsudek. Stěžovatel dále namítl, že se nemůže vrátit do Vietnamu kvůli svým obavám z věřitelů. Nemá se kam vrátit, nemá zajištěnou práci a kvůli svým věřitelům by se dostal do nucených prací. Tyto okolnosti měly být v řízení o opakované žádosti zohledněny. Stěžovatel nakonec namítá, že v jeho případě jsou dány důvody pro udělení doplňkové ochrany. Spolu s kasační stížností podal stěžovatel i neodůvodněný návrh na přiznání odkladného účinku.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že dle jeho názoru je kasační stížnost nepřijatelná. Napadený rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný a věcně správný. Žalovaný nebyl povinen se zabývat důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany, shledal-li stěžovatelovu opakovanou žádost nepřípustnou. Důvody, které stěžovatel uvedl ve své opakované žádosti, nezakládají důvod pro udělení mezinárodní ochrany.
[5] Nejvyšší správní soud se nejprve vypořádá s kasační námitkou, v níž stěžovatel obecně tvrdí, že v jeho případě jsou dány důvody pro udělení doplňkové ochrany. Tato námitka je nepřípustná, neboť nereaguje na odůvodnění krajského soudu. Krajský soud v bodě 14 svého rozsudku vysvětlil, že je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, pak žalovaný nemusí hodnotit, zda u stěžovatele existují důvody pro udělení doplňkové ochrany. Stěžovatel nicméně v kasační stížnosti toto vysvětlení nesporuje a obecně tvrdí, že v jeho případě jsou dány důvody pro udělení doplňkové ochrany. Z ustálené judikatury nicméně plyne, že stěžovatel musí reagovat na argumentaci krajského soudu a v kasační stížnosti uvést, z jakého důvodu jsou rozhodovací důvody krajského soudu nesprávné; pokud tak nečiní, jde o námitku nepřípustnou (usnesení NSS z 10. 9. 2009, čj. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS; z 15. 9. 2009, čj. 6 Ads 113/2009-43).
[6] Nejvyšší správní soud se dále zabývá tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko).
[7] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[8] Nejvyšší správní soud úvodem konstatuje, že rozsudek krajského soudu splňuje kritéria přezkoumatelnosti, jak vyplývají z judikatury (usnesení rozšířeného senátu NSS z 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-74, anebo z 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016-123, body 29-30). Krajský soud vysvětlil, co je předmětem řízení o opakované žádosti, resp. že tímto předmětem není posouzení důvodnosti první žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany (body 10 a 14 napadeného rozsudku) a že nová tvrzení stěžovatele nejsou azylově relevantní (body 12 a 13 napadeného rozsudku). Kasační tvrzení stěžovatele ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného pak spíše svědčí o jeho obecném nesouhlasu s neudělením mezinárodní ochrany v řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu, než že by svědčila o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného.
[9] Nejvyšší správní soud připomíná závěry ustálené judikatury, že v řízení o opakované žádosti se neposuzuje znovu důvodnost již jednou projednané žádosti. Předmětem posouzení je, zda žadatel uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které bez vlastního zavinění nebyly předmětem předchozího pravomocně skončeného řízení a které mohou být relevantní pro azyl nebo doplňkovou ochranu, popřípadě zda nastala taková změna poměrů v zemi původu, která by mohla založit opodstatněnost nové žádosti (rozsudek rozšířeného senátu NSS z 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96).
[10] Obavami z pronásledování ze strany věřitelů, které stěžovatel nyní uvádí v kasační stížnosti, se již soudy zabývaly v řízeních, jimiž přezkoumávaly rozhodnutí žalovaného z 16. 1. 2025 o první žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný tehdy rozhodl, že se stěžovateli neuděluje mezinárodní ochrana. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, která byla zamítnuta (rozsudek krajského soudu z 30. 9. 2025, čj. 54 Az 1/2025-31, viz zejména jeho bod 18). Stěžovatel se proti tomuto rozsudku bránil kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost (usnesení NSS z 9. 2. 2026, čj. 4 Azs 223/2025-30, viz zejména jeho bod 11). V obou případech soudy konstatovaly, že obava stěžovatele z pronásledování ze strany jeho věřitelů není důvodem, pro který mu měla být udělena mezinárodní ochrana. V nynější kasační stížnosti stěžovatel opět uvádí, že mu hrozí pronásledování ze strany jeho věřitelů. Nejde tedy o žádnou novou relevantní skutečnost.
[11] Stěžovatel v kasační stížnosti za novou skutečnost považuje to, že se ve Vietnamu nemá kam vrátit, neboť mu banka zabavila dům. K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje na svoji judikaturu, z níž vyplývá, že obtíže spočívající v nemožnosti splácení dluhu v zemi původu nelze bez přistoupení dalších okolností vnímat jinak než jako důvody ekonomické (jako další okolnost uvádí stěžovatel pronásledování ze strany svých věřitelů – s tím se však Nejvyšší správní soud vypořádal výše). Ekonomické důvody však nepostačují k udělení mezinárodní ochrany (usnesení NSS z 12. 3. 2025, čj. 6 Azs 243/2024-28, bod 18; z 17. 8. 2020, čj. 1 Azs 208/2020-40, bod 12; dále rozsudek NSS z 24. 7. 2019, čj. 4 Azs 112/2019-46, bod 9). Mezi důvody pro udělení mezinárodní ochrany nepatří tedy ani situace, kdy banka (věřitel) hodlá uplatnit nebo již uplatnila své zástavní (či jiné obdobné) právo na nemovitost dlužníka, který nedokáže hradit své závazky (usnesení NSS z 11. 12. 2015, čj. 5 Azs 134/2014-48).
[12] Nejvyšší správní soud konstatuje, že podaná kasační stížnost svým významem nepřesahuje podstatně vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[13] Nejvyšší správní soud dodává, že samostatně nerozhodoval o stěžovatelově návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí (rozsudek NSS z 28. 8. 2003, čj. 2 Azs 3/2003-44, č. 173/2004 Sb. NSS).
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS z 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53). Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. října 2026
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu