22 Azs 164/2026

Plný text

22 Azs 164/2026-34
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: C. D. P., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2026, čj. OAM-218/ZA-ZA11-HA15-2026, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2026, čj. 54 Az 3/2026-24,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím shledal opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochranu nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“), a řízení o ní zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona.

[2] Návaznou žalobu žalobce zamítl krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem. Uvedl, že při posuzování přípustnosti opakované žádosti není úkolem správního orgánu znovu meritorně přezkoumávat důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Správní orgán zkoumá, zda žadatel uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které bez svého zavinění nemohl uplatnit v předchozím řízení a které mohou být významné z hlediska zákona o azylu. Připomněl rovněž, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu až poté, co přišel o pobytové oprávnění v důsledku odsouzení za drogovou trestnou činnost. Žalovaný podle krajského soudu porovnal důvody obou žádostí a dostatečně vysvětlil, proč ani tvrzené zhoršení zdravotního stavu žalobcovy manželky nemůže vést k novému meritornímu posouzení věci. Krajský soud se ztotožnil také se závěrem žalovaného, že žalobcem uváděné okolnosti směřují především k legalizaci jeho pobytu na území České republiky, nikoli k důvodům, pro které zákon o azylu spojuje poskytnutí mezinárodní ochrany.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Stěžovatel namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, nedostatečné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení věci. Krajský soud podle něj řádně nevypořádal žalobní námitky a pouze převzal závěry žalovaného. Správní orgány ani krajský soud rovněž dostatečně nezohlednily nové skutečnosti uvedené v opakované žádosti (zejména vývoj zdravotního stavu manželky stěžovatele) a nesprávně posoudily splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany. To platí i pro doplňkovou ochranu. Stěžovatel je názoru, že splňuje podmínky závažné újmy dle § 14a zákona o azylu. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na rozsudek krajského soudu a navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, popř. zamítnutí pro nedůvodnost.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodovalli před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639).

[6] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou.

[7] K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud odkazuje na ustálenou judikaturu, podle které platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06). Vymezeným požadavkům napadený rozsudek krajského soudu dostál. Krajský soud vypořádal podstatu žalobní argumentace, resp. všechny žalobní námitky. Pokud přitom krajský soud shledá odůvodnění správního orgánu přiléhavým, je oprávněn jej převzít (usnesení NSS ze dne 30. 7. 2026, čj. 22 Azs 101/2026-34).

[8] Důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému přezkumu Nejvyšší správní soud neshledal ani na základě námitek týkajících se nedostatečně zjištěného skutkového stavu. V tomto ohledu by mohla přijatelnost kasační stížnosti založit pouze natolik zásadní procesní vada, která mohla mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 31. 3. 2026, čj. 22 Azs 300/2025-48, bod 9). K takové vadě však nedošlo. Žalovaný porovnal důvody uváděné stěžovatelem v obou řízeních a zabýval se též jeho tvrzeními o zhoršení zdravotního stavu manželky. Srozumitelně přitom vyložil, proč tyto okolnosti nemohou založit přípustnost opakované žádosti. Krajský soud následně tyto závěry řádně přezkoumal. Stěžovatel přitom v kasační stížnosti konkrétně neuvedl, kterou rozhodnou skutečnost žalovaný opomenul zjistit nebo jaký důkaz měl ještě provést.

[9] I posouzení tvrzených (nových) skutečností odpovídá ustálené judikatuře. Rozšířený senát dovodil, že v řízení o opakované žádosti nestačí samotná novost určité skutečnosti. Musí současně jít o skutečnost, která může být významná z hlediska důvodů pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany (rozsudek RS NSS ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96). Stěžovatel spatřuje takovou novou skutečnost ve zhoršení zdravotního stavu své manželky. Žalovaný i krajský soud však správně vycházeli z toho, že tato okolnost nesouvisí s případným pronásledováním stěžovatele ani s hrozbou vážné újmy ve Vietnamu. Jde o tvrzení vztahující se k rodinné situaci stěžovatele na území České republiky, nikoli o novou skutečnost významnou z hlediska mezinárodní ochrany. Jak vyplývá z konstantní judikatury, mezinárodní ochrana je určena k ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou v zemi původu a nelze ji zaměňovat s jinými formami legalizace pobytu na území České republiky (rozsudek NSS ze dne 26. 9. 2006, čj. 4 Azs 442/2005-43, a usnesení NSS ze dne 22. 7. 2014, čj. 9 Azs 117/2014-93). Potřeba osobně pečovat o rodinného příslušníka žijícího v České republice proto sama o sobě nepředstavuje důvod pro nové meritorní posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Ochrana těchto zájmů náleží primárně do režimu pobytového práva (usnesení RS NSS ze dne 15. 2. 2024, čj. 7 Azs 186/2022-48, usnesení NSS ze dne 30. 10. 2025, čj. 9 Azs 154/2025-31, či ze dne 26. 8. 2026, čj. 22 Azs 125/2026-37). Krajský soud současně poukázal na to, že stěžovatelova manželka nezůstala bez pomoci ani během výkonu trestu odnětí svobody stěžovatele. Ani tehdy se ostatně neukázalo, že by péči o ni nemohly zajistit další osoby z jejího rodinného zázemí.

[10] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou stran doplňkové ochrany. Ani ta však nemůže založit přijatelnost kasační stížnosti. Krajský soud vyšel z toho, že opakovaná žádost stěžovatele byla nepřípustná. Z tohoto důvodu rovněž vysvětlil, že nebylo třeba posuzovat, zda jsou u stěžovatele splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Stěžovatel však tento závěr v kasační stížnosti nijak konkrétně nezpochybňuje a pouze obecně tvrdí, že splňuje podmínky újmy podle § 14a zákona o azylu. Z ustálené judikatury přitom plyne, že stěžovatel musí reagovat na argumentaci krajského soudu a uvést, z jakého důvodu považuje jeho rozhodovací důvody za nesprávné; pokud tak nečiní, nemůže být taková námitka přípustná (usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, čj. 7 Afs 106/2009-77, a ze dne 15. 9. 2009, čj. 6 Ads 113/2009-43).

[11] Nejvyšší správní soud nad rámec dodává, že samostatně nerozhodoval o stěžovatelově návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o této kasační stížnosti rozhodl bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2003, čj. 2 Azs 3/2003-44).

IV. Závěr a náklady řízení

[12] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

[13] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení RS NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/202033, či usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/202128). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, a tudíž nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto usnesení). Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III. tohoto usnesení).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 21. října 2026

Tomáš Foltas
předseda senátu