Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové, soudce JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyně Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: I. V., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem [adresa] Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2026, č. j. OAM-211-9/ZR-2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2026, č. j. 48 A 9/2026 - 53,
takto:
Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) zamítl jeho žalobu proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného. Uvedeným rozhodnutím žalovaný podle § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2026 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušil platnost žalobcovy zaměstnanecké karty a stanovil mu lhůtu k vycestování z území ČR v délce 30 dnů od právní moci napadeného rozhodnutí.
[2] S kasační stížností spojil stěžovatel návrh, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal v souladu s § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) odkladný účinek tak, aby byly dočasně vyloučeny právní účinky rozhodnutí žalovaného. V návrhu uvedl, že rozhodnutím žalovaného ztrácí dosavadní pobytové oprávnění na území České republiky, kde se nachází jeho manželka a nezletilá dcera, s nimiž sdílí společnou domácnost. Obě jsou držitelkami dočasné ochrany. Stěžovatel chce zejména finančně zabezpečit svou rodinu. Jeho manželka má dlouhodobé potíže s nalezením zaměstnání. Navíc by vycestování stěžovatele vedlo buďto k nucenému odloučení od manželky a nezletilé dcery, nebo k nátlaku na to, aby Českou republiku opustila celá rodina. K tomu stěžovatel poukazuje na případy přiznání odkladného účinku v podobné situaci a zdůrazňuje nejlepší zájem dítěte. Poukazuje též na to, že je občanem státu, na jehož území probíhá ozbrojený konflikt. Tuto skutečnost nelze brát v potaz izolovaně, ale ve spojení s již uvedenými významnými okolnostmi. Po stěžovateli nelze rozumně požadovat, aby jej dcera a manželka následovaly na Ukrajinu za účelem zachování celistvosti rodiny. Stěžovatel připouští, že spáchal trestnou činnost, kterou nechce bagatelizovat. Jednalo se však o ojedinělý exces z jinak řádně vedeného života, kterého lituje a ani nezavdal příčinu pro výkon trestu odnětí svobody. Odkladný účinek by tak pouze vedl ke strpění dočasného pobytu stěžovatele na území a jeho přiznáním by nemohla vzniknout újma jiným osobám. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný účinek, obdobně jako to učinil i krajský soud.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
[4] Podle § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při tom užije přiměřeně § 73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tam, kde kasační stížnost nemá odkladný účinek ze zákona, je mimořádným institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pouze pro případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud předesílá, že v souzené věci přiznal krajský soud usnesením ze dne 27. 5. 2026, č. j. 48 A 9/2026 - 24, odkladný účinek žalobě. Svůj postup odůvodnil osobními, pracovními a rodinnými poměry stěžovatele. Ty v konkrétním případě převážily nad veřejným zájmem.
[7] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě splněny, resp. trvají již z řízení před krajským soudem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS).
[8] Nejvyšší správní soud neshledal důvod se odchýlit od postoje zaujatého krajským soudem ve výše uvedeném usnesení. Ostatně zde není důvod pro to, aby Nejvyšší správní soud kladl na návrh na přiznání odkladného účinku jiné nároky, než jaké na něj kladl krajský soud (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2019, č. j. 10 Azs 374/2019 - 23, bod 4, či ze dne 14. 9. 2023, č. j. 10 Azs 234/2023 - 43).
[9] Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že osobní, pracovní a rodinné poměry stěžovatele, dle nichž žije a řádně pracuje na území České republiky po dobu pěti let, naučil se český jazyk, žije ve společné domácnosti se svou manželkou a nezletilou dcerou, a pro tuto domácnost je významným zdrojem příjmů, dokládají, že právní následky rozhodnutí žalovaného vedoucí ke ztrátě možnosti na území České republiky legálně pobývat a pracovat, by pro stěžovatele představovaly citelnou újmu.
[10] Souhlasí též s tím, že uvedená újma je nepoměrně větší, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám, neboť z ničeho nevyplývá, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo v dané věci způsobit újmu jiným osobám a tuto újmu netvrdí ani žalovaný.
[11] A konečně se od závěrů krajského soudu neodchyluje ani co se týče naplnění podmínky, dle níž přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Dle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, platí, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu § 73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, č. 1698/2008 Sb. NSS).“ Stěžovatel byl odsouzen za zločin podplácení podle § 332 odst. 1 a 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 24 měsíců a peněžitý trest ve výši 25 000 Kč. Nejvyšší správní soud tak vzal v potaz veřejný zájem na tom, aby se na území České republiky nezdržovaly osoby cizí státní příslušnosti, které se dopustily takovéto trestné činnosti. Při vědomí výše popsaných osobních, rodinných a pracovních poměrů stěžovatele, se však stejně jako krajský soud nedomnívá, že by stěžovatel představoval bezprostřední hrozbu pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek v takové intenzitě, která by již v předběžné fázi řízení vylučovala dočasné pozastavení právních účinků rozhodnutí žalovaného, a to tím spíše v situaci, kdy krajský soud sám odkladný účinek žalobě přiznal. Dospěl proto k závěru, že je splněna i podmínka, dle níž nesmí být přiznání odkladného účinku v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ostatně, obdobně postupoval Nejvyšší správní soud i v jiných řízeních (přiměřeně srov. usnesení ze dne 17. 12. 2024, č. j. 9 Azs 246/2024 - 29, ze dne 14. 19. 2023, č. j. 10 Azs 234/2023 - 43 či ze dne 7. 10. 2026, č. j. 3 Azs 135/2026 - 42).
[12] Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že byly naplněny všechny podmínky pro přiznání odkladného účinku (§ 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s.), a proto návrhu stěžovatele vyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek přiznal.
[13] Zbývá doplnit, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační stížnosti (srov. již letité usnesení Nejvyššího správního soudu ze 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS). Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že odkladný účinek žalobě přiznal v posuzované věci již krajský soud, postačuje přiznat odkladný účinek kasační stížnosti pouze ve vztahu k napadenému rozsudku (srov. usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb. NSS), čímž bude z hlediska odkladného účinku až do právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci samé obnoven stav, který zde byl před právní mocí napadeného rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 § 120 s. ř. s.).
V Brně dne 4. listopadu 2026
Mgr. Lenka Krupičková
předsedkyně senátu