Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek1× citováno

Spisová značka

4 As 126/2020

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 31. 5. 2022Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: WEISSOVÁ PetraECLI:CZ:NSS:2022:4.As.126.2020.58
Další údaje
Předmět řízení: Pozemní komunikace

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 31. 5. 2022

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. D., zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem, se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2018, č. j. KUKHK-10172/DS/2018/Er, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2020, č. j. 30 A 48/2018 - 92,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I.
[1] Městský úřad Rychnov nad Kněžnou, odbor správních činností a živnostenský úřad (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 4. 12. 2017, č. j. SPR-34996/17/ZM, zamítl námitky žalobce proti provedení záznamu 12 bodů v registru řidičů a potvrdil provedený záznam ke dni 12. 12. 2016 podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).

[2] Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

II.
[3] Žalobce se bránil napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl.

[4] Krajský soud především neshledal, že by v nyní projednávaném případě správní orgány postupovaly jinak, než je obvyklou praxí v řízení o námitkách proti provedenému záznamu v registru řidičů, tedy že by neposuzovaly jednotlivé pokutové bloky z hlediska jejich způsobilosti být podkladem k provedení záznamu do registru řidičů. Z podkladů založených ve správním spise a z odůvodnění správních rozhodnutí je zřejmé, že tak činily detailně u každého pokutového bloku. Žalovaný tedy shodně jako Krajský úřad Moravskoslezského kraje v žalobcem poukazovaných rozhodnutích zkoumal, zda pokutové bloky obsahují všechny informace potřebné k jednoznačné identifikaci přestupku. Závěry o nezpůsobilosti některých pokutových bloků být podkladem pro zápis v registru řidičů v žalobcem poukazovaných rozhodnutích přitom nejsou pro nynější věc rozhodné, neboť se jednalo o skutkově zcela odlišné situace.

[5] Ke stěžejní žalobní argumentaci, v níž žalobce namítal nezpůsobilost podkladů (pokutových bloků ze dnů 12. 12. 2016, 30. 11. 2016, 4. 11. 2016 a 19. 9. 2016) pro záznam bodů v registru řidičů krajský soud uvedl, že na všech posuzovaných pokutových blocích jsou zákonem požadované údaje identifikovány dostatečně a znemožňují, aby nastaly jakékoliv pochybnosti o tom, kdy, kde a jakou osobou a jaký přestupek byl spáchán. Krajský soud zdůraznil, že žalobci se nepodařilo relevantně zpochybnit způsobilost jednotlivých rozhodnutí o přestupku (pokutových bloků) jako podkladů pro záznam bodů do registru řidičů.

III.
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti rozsudku krajského soudu (dále jen „napadený rozsudek“) kasační stížností, v níž uplatňuje kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

[7] Stěžovatel shodně jako v žalobě žalovanému vytýká, že v napadeném rozhodnutí nezohlednil k odvolání přiložená rozhodnutí správních orgánů (např. rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014), ignoroval ustálenou praxi správních orgánů, a rozhodl proto v rozporu se zásadou legitimního očekávání, čímž zatížil napadené rozhodnutí vadou nezákonnosti. Poukazovanými rozhodnutími přitom stěžovatel upozorňoval na praxi odvolacích správních orgánů, v rámci níž se zabývají způsobilostí jednotlivých rozhodnutí pro zápis bodů do registru řidičů. Stěžovatel má za to, že žalovaný je uvedenou praxí vázán, přičemž pokud má názor opačný, je třeba tento řádně odůvodnit, což v nynějším případě neučinil. Podle stěžovatele krajský soud uvedenou problematikou posoudil nesprávně, neboť do napadeného rozsudku pouze převzal chybné závěry žalovaného.

[8] Stěžovatel dále v kasační stížnosti uvádí, že v odvolání napadal jednotlivé podklady jako nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče a nesouhlasí se závěrem žalovaného, že tyto podklady posuzovat nemůže, neboť správní praxe je jiná. Stěžovatel má za to, že oznámení o spáchání přestupku není dostatečným důkazem a je nutné jej vždy porovnat s rozhodnutím vydaným v blokovém řízení. Stěžovatel uznává, že blokové řízení je velmi specifické, i přesto však musí mít rozhodnutí vydané v blokovém řízení určité náležitosti; těmi jsou označení přestupce, toho, o jaký přestupek se jedná, kdy a kde měl být spáchán a podle jakého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován a jaká zákonná povinnost byla porušena. Závěr správních orgánů, že přestupce dal svým podpisem souhlas s tímto druhem řízení a správností rozhodnutí je podle stěžovatele nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a tudíž od přestupce očekávat a vyžadovat takovou znalost, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost poukázat a žádat nápravu.

[9] Stěžovatel následně v kasační stížnosti vyčítá konkrétní vady jednotlivých pokutových bloků (ze dnů 12. 12. 2016, 30. 11. 2016, 4. 11. 2016 a 19. 9. 2016), z nichž dovozuje jejich nezpůsobilost pro záznam bodů do registru řidičů, přesně tak, jak to již učinil v žalobě. Má za to, že krajský soud v napadeném rozsudku dospěl k nesprávnému závěru o způsobilosti podkladů (pokutových bloků) použitých správními orgány pro zápis bodů do registru řidičů.

IV.

[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zcela přisvědčil závěrům krajského soudu uvedeným v napadeném rozsudku. Z podkladů ve správním spise podle něj zcela jednoznačně a bez pochybností vyplývá, že stěžovatel oznámené přestupky spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, a proto mu byly v registru řidičů zaznamenány body v počtu stanoveném přílohou zákona o silničním provozu, které následně v součtu dosáhly 12 bodů.

V.
[11] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

[12] Kasační stížnost není důvodná.

[13] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.

[14] Z obsahu kasační stížnosti je však zřejmý pouze stěžovatelův nesouhlas (byť vyjádřený velmi obecně) se závěry krajského soudu ohledně namítaného pochybení žalovaného, který v napadeném rozhodnutí neměl přihlédnout ke stěžovatelem předloženým rozhodnutím správních orgánů v jiných věcech a v rozporu se zásadou legitimního očekávání měl ignorovat ustálenou praxi správních orgánů při posuzování způsobilosti pokutových bloků pro záznam v registru řidičů, a rovněž se závěrem krajského soudu ohledně způsobilosti nyní posuzovaných pokutových bloků (ze dne 12. 12. 2016, ze dne 30. 11. 2016, ze dne 4. 11. 2016 a ze dne 19. 9. 2016) být podklady pro záznam bodů do registru řidičů. Kasační argumentací tedy stěžovatel vytýká krajskému soudu nesprávné posouzení právních otázek v předcházejícím řízení; tato je proto podřaditelná pouze pod kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. b) stěžovatel nikterak blíže nekonkretizuje.

[15] Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, nebo též z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004 - 47, vyplývá, že stěžovatel je povinen kromě označení kasačního důvodu též uvést konkrétní kasační námitky, v nichž spatřuje naplnění toho kterého kasačního důvodu. To nyní stěžovatel v případě kasačního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. neučinil. Řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti předurčují obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí. Je-li tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah jím vydaného rozsudku. Soud není povinen za stěžovatele domýšlet argumenty (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, nebo rozsudek ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, a ze dne 27. 10. 2010, č. j. 8 As 22/2009 - 99). V míře obecnosti odpovídající námitce stěžovatele proto Nejvyšší správní soud uzavírá, že v posuzovaném případě naplnění kasačního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř s. neshledal.

[16] Nejvyšší správní soud tudíž přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu zbylé kasační argumentace, jež je podřaditelná pod kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Předesílá však, že tato je tvořena pouze tvrzeními, která stěžovatel uvedl již ve správní žalobě a se kterými se krajský soud v napadeném rozsudku detailně vypořádal.

[17] Nejvyšší správní soud v tomto ohledu pokládá za vhodné zdůraznit, že kasační stížnost představuje mimořádný opravný prostředek proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů a opakuje, že stěžovatel je v ní v souladu s dispoziční zásadou povinen výslovně uvést jednotlivá skutková a právní tvrzení, z nichž dovozuje nezákonnost napadeného soudního rozhodnutí, a vymezit tak rozsah jeho přezkumu Nejvyšším správním soudem. Jak již výše uvedeno, obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti je přitom zcela v moci stěžovatele a předurčuje obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí.

[18] Uvedení kasačních námitek přitom není možné nahradit pouhým zopakováním či parafrází námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřují proti jiným rozhodnutím, než která jsou předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006 - 58). Stěžovatel samozřejmě může v kasační stížnosti žalobní argumentaci (popřípadě argumentaci uvedenou v odvolání) zopakovat; například tehdy, pokud krajský soud argumentaci obsaženou v žalobě dostatečně nevypořádal, popřípadě neshoduje-li se stěžovatel s jejím skutkovým či právním posouzením. Vždy by však měl výslovně uvést, které závěry krajského soudu pokládá za nedostatečné, respektive nesprávné. Neučiní-li tak, je Nejvyšší správní soud oprávněn zabývat se posouzením zákonnosti rozsudku krajského soudu pouze v rovině obecné. V opačném případě by totiž popřel dispoziční zásadu a za stěžovatele by v podstatě domýšlel, v čem je napadené rozhodnutí nesprávné (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2016, č. j. 3 As 137/2015 - 45).

[19] V právě posuzované věci stěžovatel v kasační stížnosti pouze zopakoval argumentaci uplatněnou již v žalobě. Konkrétně se jednalo o námitku týkající se nezohlednění důkazního prostředku žalovaným v odvolacím řízení (rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Městského úřadu Písek) a souvisejícího nepřihlédnutí k rozhodovací praxi jiných odvolacích správních orgánů a námitku nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů v registru řidičů. Těmito námitkami se však krajský soud podrobně zabýval již v napadeném rozsudku, přičemž je neshledal důvodnými.

[20] Stěžovatel se proti závěrům krajského soudu, týkajícím se uvedených žalobních námitek v kasační stížnosti nikterak konkrétně nevymezil. Pouze obecně ve vztahu k otázce nezohlednění důkazního prostředku a nepřihlédnutí k rozhodovací praxi jiných správních orgánů uvedl, že „je nemyslitelné, aby soud rozhodující o žalobě zcela převzal chybný názor žalovaného“ a rovněž obecně vyjádřil nesouhlas se závěrem krajského soudu ohledně způsobilosti podkladů pro záznam bodů v registru řidičů. Nejvyšší správní soud proto přistoupil pouze k obecnému posouzení zákonnosti napadeného rozsudku.

[21] K žalobní námitce týkající se nezohlednění rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Městského úřadu Písek žalovaným v odvolacím řízení a souvisejícímu nepřihlédnutí k rozhodovací praxi jiných odvolacích správních orgánů a porušení zásady legitimního očekávání (v otázce posuzování způsobilosti rozhodnutí být podkladem pro zápis bodů v registru řidičů) krajský soud předeslal, že byla formulována zcela obecně a bez přímé souvislosti s osobou stěžovatele (stěžovatel nevyjádřil žádnou spojitost uvedených důkazních prostředků s jeho řízením a jeho věcí). S ohledem na tuto skutečnost krajský soud pouze v obecnosti vyslovil, že správní orgány v posuzované věci nepostupovaly v rozporu s obvyklou praxí. Ze správního spisu a z odůvodnění správních rozhodnutí je zřejmé, že jednotlivé podklady pro záznam bodů v registru řidičů stěžovatele posuzovaly detailně z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu. Krajský soud také k námitce porušení zásady legitimního očekávání vyjádřil, že žalovaný stejně jako jiné (stěžovatelem poukazované) správní orgány zkoumal k námitce podklady (pokutové bloky) z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů v registru řidičů, tedy zda obsahují všechny potřebné informace k jednoznačné identifikaci přestupku. Závěry o nezpůsobilosti některých pokutových bloků ve stěžovatelem poukazovaných rozhodnutích jiných správních orgánů krajský soud neshledal pro nyní projednávaný případ rozhodnými, jelikož se týkají skutkově odlišných situací. Vady posuzovaných pokutových bloků v daných případech dosahovaly intenzity nezákonnosti, neboť v nich zcela chyběla právní kvalifikace přestupků a ani z jejich popisu nebylo zjevné, čeho se přestupce měl dopustit. V nynější věci však podle krajského soudu pokutové bloky takové vady nevykazovaly.

[22] Nejvyšší správní soud nemá právě uvedeným závěrům krajského soudu o nedůvodnosti předestřené žalobní argumentace co vytknout a plně se s nimi ztotožňuje.

[23] Nezpůsobilostí podkladů (pokutových bloků ze dnů 12. 12. 2016, 30. 11. 2016, 4. 11. 2016 a 19. 9. 2016) pro záznam bodů v registru řidičů se poté krajský soud podrobně zabýval v odstavcích 24 až 46 napadeného rozsudku. Nejprve poukázal na odpovídající judikaturu Nejvyššího správního soudu věnující se řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů a obsahovým náležitostem pokutového bloku. Následně se věnoval žalobní argumentaci, že v posuzovaných pokutových blocích nejsou přestupky řádně vymezeny jako konkrétní a individualizované jednání, tedy že není patrno, komu, kdy a kde a potažmo za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení.

[24] Krajský soud pečlivě zkoumal, zda jednotlivé posuzované pokutové bloky obsahují zákonem požadované náležitosti, přičemž ověřil, že na všech těchto pokutových blocích je vyplněno jméno a příjmení přestupce (stěžovatele), jeho rodné číslo (pouze u přestupku ze dne 4. 11. 2016 bylo na pokutovém bloku uvedeno nesprávné rodné číslo stěžovatele; to bylo napraveno opravným rozhodnutím Městské policie Přelouč ze dne 14. 4. 2017, č. j. MP/617J/16), jeho adresa místa pobytu, ověření jeho totožnosti (podle občanského nebo řidičského průkazu), jeho podpis a že pokutové bloky jsou opatřeny otiskem razítka Policie České republiky nebo městské policie. Krajský soud také ověřil, že ze zkoumaných pokutových bloků je zřejmé, kde k přestupkům došlo, tedy že v nich uvedená specifikace místa spáchání přestupku je dostatečná, kdy byl přestupek spáchán a konkrétně jakého přestupkového jednání se stěžovatel dopustil, včetně právní kvalifikace spáchaného přestupku. Krajský soud shledal, že specifikace přestupkového jednání uvedená v pokutových blocích splňuje požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť z kombinace všech na nich uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního jednání se stěžovatel jako přestupce dopustil a kdy a kde se tak stalo. Krajský soud nakonec nezjistil ani nedostatek ve věcné příslušnosti orgánu, který pokutové bloky vydal. Krajský soud proto uzavřel, že stěžovateli se nepodařilo relevantně zpochybnit způsobilost jednotlivých rozhodnutí o přestupku (podkladových bloků) být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů.

[25] S právě uvedeným hodnocením krajského soudu nyní zcela souhlasí i Nejvyšší správní soud, aniž k nim má další doplnění.

[26] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného uzavírá, že kasační námitky, které jsou obsahově shodné s námitkami žalobními, s nimiž se již krajský soud v napadeném rozsudku řádně a také se správnými závěry vypořádal, jsou nedůvodné. Kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tudíž nebyl naplněn.

VI.
[27] S ohledem na shora uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

[28] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. května 2022

Mgr. Petra Weissová
předsedkyně senátu

Usnesení ze dne 20. 5. 2020

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. D., zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem, se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2018, č. j. KUKHK-10172/DS/2018/Er, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2020, č. j. 30 A 48/2018 - 92,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Městský úřad Rychnov nad Kněžnou (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 4. 12. 2017, č. j. SPR-34996/17/ZM, zamítl žalobcovy námitky proti provedenému záznamu 12 bodů v registru řidičů.

[2] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl žalobcovo odvolání a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

[3] Proti napadenému rozhodnutí se žalobce bránil žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou.

[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní rozsudek krajského soudu napadá kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Její součástí učinil též návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[5] Stěžovatel v uvedeném návrhu především uvádí, že nepřiznáním odkladného účinku hrozí jeho osobě nenapravitelná újma. Tou je ztráta možnosti vykonávat zaměstnání z důvodu pozbytí řidičského oprávnění. Mobilita je pro žalobce nezbytná pro výkon jeho zaměstnání jako řidiče nákladního automobilu. Závisí na něm v podstatě celý chod společnosti D. s.r.o., v níž je jako řidič zaměstnán a je i jediným společníkem této společnosti. Stěžovateli hrozí i újma finanční, neboť v případě ztráty zaměstnání v důsledku pozbytí řidičského oprávnění by zůstal bez jakýchkoliv příjmů. Stěžovatel se dovolává i usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, a zdůrazňuje, že podle závěrů v něm vyslovených postačí předpoklad tvrzené nenahraditelné újmy. Stěžovatel má za to, že přiznání odkladného účinku nebude mít vliv na práva třetích stran a nebude ani ohrožovat závažným způsobem veřejný zájem. Přestupky, na jejichž základě dosáhl žalobce 12 bodů, nejsou podle jeho mínění nikterak závažné, a nelze v nich tudíž spatřovat ohrožení ostatních účastníků silničního provozu.

[6] Uvedená tvrzení stěžovatel podpořil též doložením podkladů, jimž je osvědčoval a doplnil je i osobním vyjádřením, podle něhož na pořízení nového nákladního vozu na leasing byla jako akontace použita částka poskytnutá společnosti D. s.r.o. na základě smlouvy o zápůjčce ve výši 250.000 Kč. Dále stěžovatel čerpal (s manželkou) též spotřebitelský úvěr ve výši 55.000 Kč, který použil na zaplacení pokuty za porušení bezpečnostní přestávky bývalým zaměstnancem – řidičem ve Švýcarsku, aby bylo nákladní vozidlo uvolněno policejní kontrolou. Vedle uvedených závazků splácí také hypoteční úvěr na nemovitost, v níž bydlí s rodinou - manželkou a dvěma dosud studujícími syny ve věku 19 a 15 let. Stěžovatel poukázal i na nemožnost v současné době sehnat jiného řidiče, který by jezdil s nákladním vozidlem místo něj, přitom nyní má společnost D. s.r.o. jen dva zaměstnance, a to stěžovatele jako řidiče nákladního vozu a jeho manželku, která pracuje jako dispečerka a administrativní pracovnice. Pozbude-li tedy stěžovatel řidičské oprávnění, bude to likvidační nejen pro uvedenou společnost, v níž je jediným společníkem, pro stěžovatele jako jejího zaměstnance, ale i pro stěžovatelovu rodinu. Nakonec stěžovatel dodal, že od 12. 12. 2016, kdy se dopustil posledního přestupku, jímž dosáhl hranice 12 bodů, žádný jiný dopravní přestupek nespáchal.

[7] Žalovaný má za to, že zde nejsou dostatečné důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[8] Nejvyšší správní soud po zvážení tvrzení obou účastníků řízení a zhodnocení obsahu spisového materiálu a zejména podkladů, jimiž stěžovatel svá tvrzení osvědčoval, dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě splněny.

[9] Zdůrazňuje přitom, že je třeba mít na paměti mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s.

[10] Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde stěžovatelku) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti podle § 107 s. ř. s.

[11] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, vyslovil, že k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je nutné naplnit tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Vznik takto chápané újmy nadto musí být v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu.

[12] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu také vyplývá, že povinnost tvrdit a prokázat skutečnost, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly újmu, která je nepoměrně větší, než může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám, stíhá samotného stěžovatele; přičemž postačuje pouhý předpoklad tvrzené újmy. Stěžovatel je tedy pro úspěšnost svého návrhu povinen tvrdit včas, úplně a konkrétně rozhodné skutečnosti o vzniku nenahraditelné újmy. Tvrdit a osvědčovat rozpor přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem, popř. i újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám, je naopak úkolem žalovaného. Soud tedy není oprávněn zjišťovat splnění uvedených podmínek z úřední povinnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, č. j. 2 Azs 163/2017 - 20). Naznačené povinnosti tvrzení stěžovatel v nynější věci dostál.

[13] Nejvyšší správní soud má za to, že skutečnost, že by ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti stěžovatel pozbyl řidičské oprávnění, na němž je závislý především při výkonu svého nynějšího povolání, představuje na jeho straně závažnou a reálně mu hrozící újmu. Ta je nepoměrně větší než újma, která by přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti mohla bezprostředně vzniknout jiným osobám.

[14] Z dokladů, jimiž stěžovatel svá tvrzení podpořil, je zřejmé, že pokud by kasační stížnosti odkladný účinek přiznán nebyl, aktuálně by to ochromilo chod společnosti, v níž jako jediný společník působí a v níž při výkonu jejího předmětu podnikání (silniční motorová doprava) vykonává pracovní činnost jako jediný zaměstnanec na pozici řidiče vozidla nákladní dopravy. Kromě uvedeného vzal kasační soud v potaz i vylíčené okolnosti stěžovatelova případu v rovině osobní a rodinné a zohlednil, že kromě nemožnosti vykonávat zaměstnání by výpadek jeho výdělku dopadl i na plnění dalších závazků, jež stěžovatel, resp. společnost, v níž je jediným společníkem, má vůči věřitelům (hypoteční úvěr, spotřebitelský úvěr i zápůjčka finančních prostředků). Stejně tak Nejvyšší správní soud zohlednil i rodinné poměry a stěžovatelovu vyživovací povinnosti ke dvěma nezaopatřeným dětem, kterou dílem může plnit také jen díky výkonu svého zaměstnání jako řidič vozidla nákladní dopravy. Na veškeré tyto stěžovatelem tvrzené, ale současně i příslušnými doklady osvědčené skutečnosti Nejvyšší správní soud vzal ohled při vyvažování újmy, která by mohla stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku a újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo.

[15] Pokud jde o kritérium důležitého veřejného zájmu, Nejvyšší správní soud nepřehlédl zájem na ochraně společnosti před působením řidičů, kteří soustavně porušují předpisy upravující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Tento důležitý veřejný zájem nicméně v daném případě s ohledem na výše uvedené nepřeváží možný negativní dopad odebrání řidičského oprávnění na trvání stěžovatelova pracovního poměru a plnění jeho pracovních a dalších závazkových povinností, jak shora uvedeno.

[16] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že v obdobných případech již v minulosti odkladný účinek kasační stížnosti přiznal (srov. například usnesení ze dne 25. 9. 2013, č. j. 6 As 127/2013 - 19, ze dne 8. 11. 2017, č. j. 3 As 286/2017 - 39, nebo též ze dne 21. 3. 2018, č. j. 4 As 50/2018 - 37). V právě posuzované věci rovněž přihlédl k tomu, že i krajský soud usnesením ze dne 18. 5. 2018, č. j. 30 A 48/2018 - 77, přiznal odkladný účinek správní žalobě.

[17] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů návrhu stěžovatele podle § 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. vyhověl, aniž tím však jakkoliv předjímá budoucí rozhodnutí o věci samé. Do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se tak pozastavují účinky napadeného rozsudku krajského soudu. Vzhledem k tomu, že i krajský soud žalobě odkladný účinek přiznal, fakticky se tak do meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti obnovuje i odkladný účinek ve vztahu k vykonatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného, kterým byly pravomocně zamítnuty stěžovatelovy námitky proti záznamu bodů v registru řidičů.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. května 2020

Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací