5 As 188/2026

Plný text

5 As 188/2026 - 69
pokračování
USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Krajina pro život, spolek, se sídlem [adresa] zast. JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem [adresa] Praha 2, proti žalovanému: Městský úřad Říčany, se sídlem [adresa] Říčany, za účasti: I) ANBEMO Invest s.r.o., se sídlem [adresa] Praha 4, zast. JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem [adresa] Karlovy Vary, II) CETIN a.s., se sídlem [adresa] Praha 9 a III) Greenfield Čestlice s.r.o., se sídlem [adresa] Praha 1, zast. Mgr. Jiřím Kaňkou, advokátem se sídlem [adresa] Praha 5, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného, osoby zúčastněné na řízení I) a osoby zúčastněné na řízení III) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2026, č. j. 51 A 1/2022208, o návrhu osoby zúčastněné na řízení III) na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Návrh osoby zúčastněné na řízení III) na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
II. Osobě zúčastněné na řízení III) se ukládá zaplatit ve lhůtě 3 (tří) dnů od právní moci tohoto usnesení soudní poplatek (podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví, který činí podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků částku
1 000 Kč.
Odůvodnění:

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 10. 2021, č. j. 415744/2021MURI/OSÚ/00496, vydal na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení III) (stavebníka) stavební povolení na stavbu Komerční plochy Čestlice na pozemcích parc. č. [parcela] v k. ú. [k.ú.]. Sporná stavba má podle stavebního povolení obsahovat příjezdovou komunikaci, opěrnou zeď, veřejné osvětlení, areálové komunikace, parkoviště, chodníky, výstavní plochu s prodejem vystaveného zboží (objekt A) a administrativní budovu (objekt B).

[2] Žalobce napadl přímo rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Praze žalobou, v níž namítal, že byl opomenut jako účastník řízení a že povolení bylo vydáno pouze pro dílčí část rozsáhlé komerční zóny, aniž by byly řádně posouzeny celkové vlivy na životní prostředí. Brojil rovněž proti nezákonnému odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu (ZPF), nedostatečnému posouzení hlukových a emisních dopadů, ohrožení zvláště chráněných živočichů, Průhonického parku a zvýšení rizika povodní. Upozornil, že stavební povolení vychází z nezákonného územního rozhodnutí, které napadl samostatnou správní žalobou.

[3] Krajský soud žalobě usnesením ze dne 27. 1. 2022, č. j. 51 A 1/202294, původně přiznal odkladný účinek. Usnesením ze dne 20. 4. 2022, č. j. 51 A 1/2022161, však své předchozí usnesení zrušil, neboť stavebník prokázal, že ke skrývce ornice (jíž měl odkladný účinek zabránit), již v plném rozsahu došlo ještě před podáním návrhu na přiznání odkladného účinku. Upozornil však, že stavebník musí počítat s tím, že pokud bude žaloba úspěšná a následně nebude možné záměr povolit v opakovaném stavebním řízení dle § 129 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v relevantním znění, bude třeba přistoupit k odstranění stavby.

[4] Krajský soud řízení přerušil do skončení řízení o žalobě proti zmiňovanému rozhodnutí o umístění stavby. Po vydání rozsudku krajského soudu ze dne 21. 10. 2025, č. j. 54 A 46/2021182 (jímž bylo toto územní rozhodnutí zrušeno pro nepřezkoumatelnost závazného stanoviska orgánu ochrany ZPF a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení), v řízení pokračoval a vyžádal si vyjádření účastníků. Následně řízení znovu přerušil do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení III) (žadatele o územní rozhodnutí, nyní stavebníka) proti uvedenému zrušujícímu rozsudku krajského soudu.

[5] Po vydání rozsudku zdejšího soudu ze dne 23. 7. 2026, č. j. 3 As 160/202593, jímž byly tyto kasační stížnosti zamítnuty, krajský soud shora uvedeným rozsudkem ze dne 15. 9. 2026, č. j. 51 A 1/2022208, rozhodl o pokračování řízení, zrušil napadené rozhodnutí žalovaného o stavebním povolení a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[6] Pokud jde o aktivní procesní legitimaci žalobce, krajský soud neshledal důvod odchýlit se od závěrů, které vyslovil již ve zmiňovaném rozsudku ze dne 21. 10. 2025, č. j. 54 A 46/2021182, ve věci žaloby žalobce proti územnímu rozhodnutí žalovaného. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce nebyl (a ani neměl být) účastníkem předcházejícího stavebního řízení, a proto nebyl povinen vyčerpat řádné opravné prostředky (odvolání). Aktivně legitimovány k podání žaloby podle § 65 odst. 1 s. ř. s. však mohou být podle krajského soudu i osoby, které se předchozího správního řízení neúčastnily. Tvrzení o zkrácení na právech, které je podle § 65 odst. 1 s. ř. s. pro aktivní procesní legitimaci žalobce nezbytné, může podle krajského soudu spočívat i v dotčení práva členů spolku na příznivé životní prostředí, jestliže tvrzený zásah má důsledky pro dosahování cílů, na něž se spolek zaměřuje. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu krajský soud konstatoval, že pro účely posouzení aktivní procesní legitimace ekologického spolku je vedle tvrzeného zásahu do práv rozhodující místní vztah spolku k předmětu řízení jako celku. Ze spolkového rejstříku podle krajského soudu plyne, že účelem činnosti žalobce podle jeho stanov je mimo jiné ochrana přírody a krajiny, ochrana životního prostředí a ochrana veřejného zdraví a že žalobce má sídlo v Průhonicích, tedy v sousedství sporné stavby. Žalobce se účastnil správních a soudních řízení týkajících se staveb v území tzv. komerční zóny Čestlicejih, v němž se nachází i sporná stavba. Krajský soud proto shodně jako ve věci sp. zn. 54 A 46/2021 uzavřel, že žalobce je zavedeným ekologickým spolkem, který má dostatečný místní vztah k dotčené lokalitě. Žalobci tedy podle názoru krajského soudu svědčí legitimace k podání žaloby, a to i ve vztahu k namítanému dotčení ZPF, neboť se jedná o složku životního prostředí, jejíž ochrana ekologickým spolkům přísluší.

[7] Z rozsudku krajského soudu dále vyplývá, že důvodem pro zrušení stavebního povolení bylo předchozí zrušení územního rozhodnutí. Krajský soud zdůraznil, že územní rozhodnutí a stavební povolení tvoří řetězec podmiňujících se aktů a stavební povolení zpravidla nemůže obstát, bylli zrušen jeho nezbytný podklad. Nešlo o výjimečnou situaci, kdy by stavební povolení mohlo i přes zrušení územního rozhodnutí zůstat v platnosti, protože zákonnost odnětí půdy ze ZPF zůstala nejistá, bez ohledu na pokročilý stav realizace stavby.

[8] Proti tomuto rozsudku podali kasační stížnost žalovaný, stavebník a osoba zúčastněná na řízení I).

[9] Stavebník podal spolu s kasační stížností návrh na přiznání jejího odkladného účinku podle § 107 s. ř. s. Stavebník je přesvědčen, že by pro něj výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a že tento postup nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stavebník uvádí, že objekt B je již rozestavěn a v důsledku nejistoty ohledně výsledku opakovaného stavebního řízení hrozí přerušení výstavby, nutnost nákladného zajištění a udržování rozestavěného díla, znehodnocení již provedených prací, jakož i smluvní sankce ze strany smluvních partnerů. Tato újma zároveň nemá žádnou předvídatelnou časovou hranici.

[10] Újma, která by případně mohla vzniknout žalobci či jiným osobám, je podle stavebníka nesrovnatelně menší, neboť jen zachová po dobu řízení dosavadní právní stav. To nijak nebrání věcnému přezkumu napadeného rozsudku. Přiznání odkladného účinku podle stavebníka nebude ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nezachovává se protiprávní stav, neboť stavebník stavěl na základě platného stavebního povolení, které dosud nebylo pravomocně shledáno věcně nezákonným. Odklad se navíc týká jen relativně krátké doby do vydání rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasačních stížnostech. Stavebník poznamenává, že sám krajský soud zrušil odkladný účinek žaloby. Přiznání odkladného účinku by podle stavebníka bylo v souladu s veřejným zájmem, neboť zrušením stavebního povolení je ohrožen i osud staveb již postavených a zkolaudovaných, zejména trafostanice, která slouží i veřejnému zájmu. Je proto vhodné a účelné, aby byl zachován stávající právní i skutkový stav do doby, než Nejvyšší správní soud přezkoumá nezbytnost zrušení stavebního povolení v situaci, kdy krajský soud upřednostnil formální přístup před detailním zkoumáním dopadů zrušení stavebního povolení nejen na stavebníka, ale i na veřejný zájem.

[11] K návrhu na přiznání odkladného účinku stavebník dokládá kolaudační souhlas žalovaného ze dne 19. 6. 2024, č. j. 184830/2024MURI/OSÚ/00021, s užíváním části stavby, včetně přípojky inženýrských sítí a trafostanice.

[12] Stavebník následně svůj návrh na přiznání odkladného účinku dále doplnil. Vysvětlil, že pozemky jsou zastaveny ve prospěch banky na základě úvěrových smluv, dle nichž musí předložit kolaudační souhlas pro objekt B do 31. 3. 2027. Nesplnění této podmínky může vést k finančním sankcím a zesplatnění úvěru, což by pro něj bylo likvidační. Újma zároveň nevzniká pouze jemu, ale i nájemcům již užívaného objektu A a budoucím nájemcům objektu B. Stavebník opakuje, že stavěl na základě platných veřejnoprávních povolení a že úvěrové i nájemní smlouvy byly uzavřeny před tím, než krajský soud zrušil územní rozhodnutí. Stavebník tudíž nemohl předjímat následné zrušení stavebního povolení. K veřejnému zájmu na odkladném účinku stavebník doplňuje, že trafostanice napájí veřejné osvětlení, čerpací šachty, dešťovou a splaškovou kanalizaci a objekty s požárními zabezpečeními. Stavebník shrnuje, že mu bezprostředně hrozí finanční likvidace, zatímco žalobci jako spolku žádná újma nehrozí. Tvrdí, že pravým motivem podání žaloby bylo získání majetkového prospěchu, nikoli zájem na ochraně životního prostředí. Připomíná, že pozemky jsou součástí rozsáhlé komerční zóny, která je zastavěna i dalšími objekty ve vlastnictví třetích osob, jež jsou již v provozu. Ochrana ZPF je tudíž již spíše jen iluzorní, jak konstatoval i krajský soud. Stavebník je přesvědčen, že případné přiznání odkladného účinku nebude mít jakýkoli negativní dopad na možnost případného obnovení ZPF.

[13] K doplnění návrhu stavebník dokládá výpis z katastru nemovitostí, úvěrové smlouvy ze dne 20. 12. 2023 a ze dne 27. 5. 2025 a zprávu o revizi elektrického zařízení ze dne 21. 7. 2026.

[14] Žalobce k návrhu na přiznání odkladného účinku uvádí, že tvrzená újma není osvědčena a je důsledkem vlastního podnikatelského rozhodnutí stavebníka. Ten zahájil stavební práce krátce po nabytí právní moci stavebního povolení a pokračoval i přes to, že probíhal soudní přezkum územního rozhodnutí a stavebního povolení. Krajský soud jej navíc již v roce 2022 výslovně upozornil, že v případě úspěchu žaloby může být nutné stavbu odstranit. Přesto stavebník pokračoval ve výstavbě, dokončil objekt A a trafostanici a rozestavěl objekt B. Následky tohoto jeho postupu nelze považovat za újmu způsobenou rozhodnutím soudu.

[15] Podle žalobce by bylo přiznání odkladného účinku v rozporu s důležitým veřejným zájmem, neboť by stavebníkovi umožnilo pokračovat ve výstavbě na zemědělské půdě I. a II. třídy ochrany o celkové výměře areálu přes 8,5 tisíce m2, u níž nezbytnost odnětí nebyla nikdy přezkoumatelně posouzena. Žalobce upozorňuje, že možnosti užívat zkolaudovanou trafostanici se zrušení stavebního povolení ani případný odkladný účinek nijak nedotýká. Smlouvy předložené stavebníkem dokládají pouze to, že stavebník se při vědomí o probíhajícím soudním řízení zavázal bance ke splnění určitých podmínek. Případné zesplatnění úvěru je nadto hypotetickým rozhodnutím třetí osoby, nikoli právním následkem napadeného rozsudku. Žalobce připomíná, že odkladný účinek žaloby nebyl zrušen pro jeho zjevnou nedůvodnost, ale proto, že skrývka ornice již byla provedena před jeho přiznáním. Úvahy o motivu pro podání žaloby jsou podle žalobce bezpředmětné.

[16] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil. Nevyjádřily se ani ostatní osoby zúčastněné na řízení.

[17] Podle § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně § 73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[18] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stavebníkem dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 ve spojení s § 107 s. ř. s. nejsou naplněny.

[19] Odkladný účinek má charakter mimořádného institutu. Je koncipován jako dočasná procesní ochrana žalobce či stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem či jinými právními následky pro něj nepříznivého správního, resp. soudního rozhodnutí. Přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s.

[20] Smyslem institutu odkladného účinku je to, aby ve správním soudnictví ve věcech, v nichž se přezkoumávají pravomocná (a tedy zásadně vykonatelná) rozhodnutí, bylo možné výjimečně docílit, aby po dobu přezkumu napadené rozhodnutí správního orgánu nebo krajského soudu nebylo vykonatelné, resp. nezakládalo jiné právní následky.

[21] Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost důkazní; je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly a z jakých konkrétních okolností ji vyvozuje (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/201232; všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní. Stěžovatel musí hrozbu nepoměrně větší újmy jednak dostatečně konkrétně tvrdit, jednak náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti – kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaný a podložený konkrétními důkazy (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/201174).

[22] Stavebník uvádí, že mu hrozí „přerušení výstavby, nutnost nákladného zajištění a udržování rozestavěného díla, znehodnocení již provedených stavebních prací vlivem povětrnostních podmínek a plynutí času, jakož i uplatnění smluvních sankcí ze strany zhotovitele a dalších smluvních partnerů“. Tuto obecnou formulaci však nikterak nekonkretizoval (např. aktuální stav rozestavěnosti, jak přesně bude zapotřebí rozestavěnou stavbu zakonzervovat, proč to bude nákladné, k jakému znehodnocení může dojít, jaké smluvní sankce od zhotovitele mu hrozí) a hlavně žádným způsobem nedoložil. Neosvědčil ani svá tvrzení o existujících nájemních vztazích a smlouvách s budoucími nájemníky.

[23] Tvrzení o existenci zástavního práva a souvisejících úvěrových smluv stavebník osvědčil. Samotné tyto skutečnosti však přiznání odkladného účinku dostatečně neodůvodňují. Předně, stavebník uzavřel úvěrové smlouvy již v průběhu soudního řízení, dokonce poté, co jej krajský soud v usnesení ze dne 20. 4. 2022, č. j. 51 A 1/2022161, výslovně upozornil, že v případě úspěchu žaloby hrozí odstranění staveb. Nejvyšší správní soud přitom opakovaně upozorňuje, že pokud stavebník (či žadatel o územní rozhodnutí) uzavře úvěrovou smlouvu v situaci, kdy si nemůže být jistý rozhodnutím soudů, dobrovolně na sebe bere podnikatelské riziko (srov. např. usnesení ze dne 11. 3. 2021, č. j. 5 As 25/202182, a ze dne 12. 7. 2023, č. j. 6 As 82/202381). Právě to se stalo i v posuzované věci. Stavebník pokračoval ve stavbě za využití bankovního financování i s vědomím, že územní rozhodnutí i stavební povolení mohou být v rámci soudního přezkumu zrušena. Je na něm, aby při nemožnosti splnění smlouvy se svým věřitelem komunikoval a případně se pokusil o změnu smluv, které sám dobrovolně a s vědomím rizika uzavřel. Újma, která stavebníkovi hrozí, není přímým důsledkem napadeného rozsudku, ale zejména přímým důsledkem jeho podnikatelských rozhodnutí.

[24] Nejvyšší správní soud k argumentaci stavebníka dále zdůrazňuje, že není pravdou, že by stavební povolení „nebylo pravomocně shledáno věcně nezákonným“. Rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne 16. 9. 2026. Byť byl napaden kasační stížností, svědčí mu presumpce správnosti. Dokud nebude zrušen, je na něj třeba nahlížet jako na věcně správný a zákonný. Nelze tedy přisvědčit stavebníkovi v tom, že by přiznáním odkladného účinku jeho kasační stížnosti nedocházelo k zachování protiprávního stavu. Naopak, v případě nepřiznání odkladného účinku dojde k zachování současného faktického stavu, nikoli k okamžitému odstranění stavby a budeli vada předchozího řízení napravena, stavba nakonec může být znovu povolena. Jak sám stavebník přiznává, v případě přiznání odkladného účinku by ve stavbě pokračoval, čímž by se (pravomocným rozsudkem krajského soudu konstatovaný) nezákonný stav dále prohluboval, a to na úkor i žalobce, resp. veřejného zájmu na ochraně ZPF.

[25] Ve vztahu k tvrzenému ohrožení používání již zkolaudovaných částí staveb (včetně trafostanice) Nejvyšší správní soud upozorňuje, že důsledkem napadeného rozsudku není zrušení kolaudačního souhlasu. I nadále platí, že zkolaudované objekty je možné užívat. Jak zdejší soud upozornil např. v usnesení ze dne 16. 4. 2015, č. j. 5 As 48/201536, „oprávnění užívat stavbu zůstává i po zrušení rozhodnutí žalovaného ve věci dodatečného povolení stavby (obdobně jako v případě zrušení stavebního povolení) nedotčeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2010, č. j. 3 Ans 11/2010193, www.nssoud.cz: ‚Zrušení stavebního povolení představuje pouze (často dočasný) zánik podkladu pro osvědčující aspekt kolaudačního rozhodnutí, ve kterém je deklarován soulad stavby s tímto povolením. Právo užívání stavby tedy zůstává zachováno i nadále, a to po celou dobu trvání řízení o odstranění stavby. Podle jeho výsledků se pak buď podklad pro deklaratorní aspekt kolaudačního rozhodnutí obnoví – budeli stavba dodatečně povolena, a to udělením kolaudačního souhlasu, jenž nahradí původní kolaudační rozhodnutí (postup podle § 129 odst. 4 stavebního zákona), nebo pozbude rozhodnutí zcela účinky – budeli nařízeno odstranění stavby. Práva dotčených subjektů jsou přitom dostatečně chráněna jejich účastenstvím v řízení o odstranění stavby, resp. o jejím dodatečném povolení.‘).“

[26] Vzhledem k tomu, že stavebník neprokázal, že by výkon či jiné právní následky rozsudku krajského soudu pro něj představovaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, není splněna hned první zákonná podmínka pro přiznání odkladného účinku. Za této situace by bylo nadbytečné se podrobně zabývat druhou podmínkou spočívající v tom, že přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem; lze jen konstatovat, že rovněž ohrožení veřejného zájmu na ochraně ZPF případným přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti je v tomto případě zřejmé.

[27] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. návrh stavebníka na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.

[28] Zamítnutím návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o kasačních stížnostech; svou podstatou se jedná o rozhodnutí dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotných kasačních stížnostech (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/200576, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).

[29] Pokud jde o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku (výrok II. tohoto usnesení), vycházel soud ze závěrů usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/202321, publ. pod č. 4616/2024 Sb. NSS, zejména bodu [23], podle něhož tato povinnost vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit. Proto je soud ve správním soudnictví v usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku současně povinen výrokem uložit povinnost zaplatit poplatek za rozhodnutí o tomto návrhu, a to ve výši 1 000 Kč podle položky 20 sazebníku poplatků. Tento soudní poplatek je splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).

[OBRÁZEK]

[30] Soudní poplatek lze zaplatit:

- v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu v úředních hodinách (informace o úředních hodinách dostupné zde: https://www.nssoud.cz/kontakty/pokladna) nebo
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – [účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1050418826.

Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).
Pokud úhradu soudního poplatku provádí jiná osoba než povinná, je nutné do zprávy pro příjemce na příkazu k úhradě uvést, za koho se úhrada provádí.
Nebudeli soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude přistoupeno k jeho vymáhání.
V Brně dne 23. října 2026
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu