6 As 13/2025

Plný text

6 As 13/2025 - 68
pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu F. D., soudce zpravodaje Václava Štencla a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyň: a) SAFETY PRO s.r.o., sídlem [adresa] Olomouc, b) Projekční kancelář PRIS spol. s r.o., sídlem [adresa] Brno, c) Woring s.r.o., sídlem [adresa] Plzeň, všech zastoupených Mgr. Tadeuszem Zientkem, advokátem, sídlem [adresa] Ostrava, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem [adresa] za účasti: Ředitelství silnic a dálnic s. p., sídlem [adresa] Praha, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 25. 10. 2024, č. j. ÚOHS40199/2024/163, sp. zn. ÚOHSR0151/2024/VZ, o kasační stížnosti žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2025, č. j. 29 Af 53/202470,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2025, č. j. 29 Af 53/202470, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni a) se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení případu

[1] Žalovaný usnesením ze dne 27. 8. 2024, č. j. ÚOHS32803/2024/500, podle § 257 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, zastavil řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (osoby zúčastněné na řízení) učiněných v otevřeném řízení zahájeném za účelem uzavření „Rámcové dohody na projektové práce pro střední zakázky staveb PK dle RED BOOK a YELLOW BOOK 2023“. Konkrétně žalobkyně brojily proti rozhodnutí zadavatele o jejich vyloučení ze zadávacího řízení, ve kterém podaly společnou nabídku jako společníci společnosti „RD PD MID 2023 SAFETY/PRIS/WORING“. Žalovaný řízení zastavil z důvodu, že žalobkyně nesložily kauci ve výši podle § 255 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek. Rozklad žalobkyň podaný proti tomuto rozhodnutí předseda žalovaného zamítl rozhodnutím označeným v záhlaví a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

[2] Rozhodnutí předsedy žalovaného napadly žalobkyně správní žalobou u Krajského soudu v Brně a zároveň navrhly, aby soud předběžným opatřením uložil zadavateli zákaz uzavřít smlouvu v uvedeném otevřeném řízení. Tomuto návrhu krajský soud vyhověl usnesením ze dne 19. 11. 2024, č. j. 29 Af 53/202428. Osoba zúčastněná na řízení následně navrhla předběžné opatření zrušit s odůvodněním, že již dne 18. 11. 2024 byla na základě výsledku otevřeného řízení uzavřena rámcová dohoda na plnění veřejné zakázky č. 01ST001161. V návaznosti na to krajský soud shora označeným usnesením zrušil svoje předchozí usnesení ze dne 19. 11. 2024, č. j. 29 Af 53/202428, a nově zamítl návrh žalobkyň na vydání předběžného opatření.

II. Kasační stížnost a vyjádření osoby zúčastněné na řízení

[3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelky“) podaly proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, v níž namítají, že rámcová dohoda na plnění veřejné zakázky nebyla platně uzavřena s ohledem na její bod 7.1., vyžadující připojení elektronických podpisů do všech samostatných souborů tvořících v souhrnu rámcovou dohodu. Rámcová dohoda byla vyhotovena ve dvou samostatných dokumentech (částech) a druhá část neobsahuje uznávaný elektronický podpis oprávněného zástupce jednoho z vybraných účastníků označeného v rámcové smlouvě jako konzultant č. 1. Podle stěžovatelek dále mohlo dojít k falsifikaci časových údajů u elektronických podpisů a rámcová dohoda byla uzavřena až později. Pochybnosti jsou založeny na nesouladu údajů o čase na podpisech a údajů uvedených v tzv. Online Certificate Status Protocol. K podezření přispívá i porušení třicetidenní lhůty k uveřejnění smlouvy v registru smluv, jakož i to, že osoba zúčastněná na řízení zaslala soudu vyjádření o uzavření rámcové dohody až měsíc po vydání předběžného opatření a dohodu předložila soudu až na jeho výzvu dne 8. 1. 2025.

[4] Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření uvádí, že až na základě kasační stížnosti zjistila, že k druhému souboru, který obsahuje některé z příloh rámcové dohody, skutečně není připojen uznávaný elektronický podpis oprávněného zástupce konzultanta č. 1. Ten ale explicitně projevil vůli být obsahem rámcové dohody vázán. Osoba zúčastněná na řízení odmítá, že by došlo k jakékoliv manipulaci s elektronickými podpisy. Připojení podpisů v časový okamžik, který je u nich uveden, vyplývá z vlastností podpisů. Lze se domnívat, že stěžovatelky chybně interpretují jiné časové údaje obsažené ve vlastnostech podpisů. Online Certificate Status Protocol slouží k ověření platnosti certifikátu a časový okamžik tohoto ověření se může lišit od časového údaje podepsání. Rámcová smlouva nebyla uveřejněna hned z důvodu předběžné opatrnosti s ohledem na předběžné opatření krajského soudu. Uveřejnění rámcové dohody až dne 17. 1. 2025 navazovalo na nyní napadené usnesení o zrušení předběžného opatření. Předložení rámcové dohody soudu až na výzvu bylo způsobeno administrativním nedopatřením.

[5] Stěžovatelky ve svých dalších podáních opakují stěžejní úvahy uvedené v kasační stížnosti a podrobněji rozvíjejí argumentaci týkající se věrohodnosti časových údajů uvedených u elektronických podpisů. S touto argumentací osoba zúčastněná na řízení dále polemizuje a obě strany si navzájem vytýkají nepochopení technických aspektů připojování elektronických podpisů a jejich ověřování. Stěžovatelky pak k této problematice navrhují provedení dokazování odborným vyjádřením certifikační autority. Nad rámec původní kasační stížnosti pak stěžovatelky namítají, že došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces, neboť neměly možnost se seznámit s podklady, na jejichž základě soud rozhodoval. O vyjádření osoby zúčastněné na řízení a tvrzeném uzavření rámcové dohody byly totiž informovány až z napadeného usnesení.

[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.

[8] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval namítanou procesní vadou spočívající v tom, že krajský soud nezaslal stěžovatelkám vyjádření osoby zúčastněné na řízení ze dne 19. 12. 2024, jehož součástí byl návrh na zrušení předběžného opatření. Na základě tohoto návrhu totiž krajský soud vydal napadené rozhodnutí.

[9] Ačkoliv tuto procesní námitku uplatnily stěžovatelky až v replice ze dne 28. 3. 2025, jedná se o přípustnou kasační námitku. Kasační stížnost obsahovala všechny náležitosti, a proto ve věci nebyla vydána výzva k odstranění vad kasační stížnosti dle § 106 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelky proto nebyly omezeny žádnou lhůtou pro rozšíření důvodů kasační stížnosti (nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. II. ÚS 136/06).

[10] Soudní řád správní upravuje výslovně povinnost zaslat účastníkům či osobám zúčastněným na řízení stanovisko jiné strany sporu pouze v omezeném rozsahu a výlučně ve vztahu k podáním ve věci samé (viz § 34 odst. 3, § 74 odst. 1 nebo § 109 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud nicméně opakovaně upozornil, že tato ustanovení nejsou vyčerpávající, neboť přímo z práva na spravedlivý proces, jehož součástí je také právo na kontradiktornost řízení, vyplývá povinnost soudu seznámit účastníky řízení s každým důkazem nebo stanoviskem, jejichž účelem je ovlivnit rozhodování soudu, a dát jim možnost se k nim vyjádřit (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2007, č. j. 2 Afs 91/200790, a ze dne 26. 10. 2023, č. j. 9 Afs 130/202251). Tento závěr přitom vyslovil také ve vztahu k procesnímu podání, jímž bylo navrhováno odmítnutí žaloby pro opožděnost (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2013, č. j. 6 Ads 143/201260). Obdobně také Ústavní soud opakovaně shledal porušení práva na spravedlivý proces ze strany správních soudů, neumožnilyli vyjádřit se k procesnímu návrhu osobě, která by byla následným rozhodnutím soudu dotčena. Konkrétně šlo o případy, kdy soudy nezaslaly stavebníkovi (jakožto možné osobě zúčastněné na řízení) návrh na přiznání odkladného účinku žalobě směřující proti rozhodnutí, jímž byla umístěna nebo povolena stavba (např. nálezy ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. II.ÚS 310/04, ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 871/21).

[11] Z citované judikatury plyne, že povinnost zaslat účastníkům řízení a osobám zúčastněným na řízení stanovisko, jehož účelem bylo ovlivnit rozhodování soudu, se vztahuje také na stanoviska procesní. Nelze však mít za to, že by nesplnění této povinnosti mělo automaticky vést ke zrušení následně vydaného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud v řadě případů vyhodnotil, že podobná vada neměla vliv na zákonnost rozhodnutí (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2007, č. j. 7 Afs 205/200660, ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 Afs 20/2008152, č. 1771/2009 Sb. NSS, ze dne 22. 12. 2009, č. j. 1 Afs 118/200976, ze dne 9. 6. 2011, č. j. 7 As 28/201165, nebo ze dne 22. 1. 2025, č. j. 2 Afs 141/202430). Při posuzování vlivu na zákonnost procesních rozhodnutí je nutno vzít v úvahu i skutečnost, že jejich negativní dopad může být rychle a efektivně eliminován přímo soudem, který je vydal. Soud totiž není vázán usnesením, jímž se toliko upravuje vedení řízení (§ 55 odst. 2 věta druhá s. ř. s.), a může tudíž své předchozí usnesení přehodnotit. Nemusí být proto vždy nezbytně nutné každé procesní stanovisko zasílat na vědomí ostatním účastníkům řízení a osobám zúčastněným na řízení a dávat jim možnost se k tomuto stanovisku vyjádřit. Nejvyšší správní soud proto nepovažuje za nezbytné k této otázce činit zobecňující závěry, a má naopak za to, že je potřeba vždy zohlednit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu.

[12] V nyní projednávané věci osoba zúčastněná na řízení v rámci svého vyjádření ze dne 19. 12. 2024 (doručeného krajskému soudu 20. 12. 2024) navrhla, aby krajský soud zrušil své předchozí předběžné opatření. Svůj návrh odůvodnila tím, že rámcová dohoda na plnění veřejné zakázky již byla uzavřena. Jelikož samotnou dohodu ke svému podání nepřiložila, vyzval ji soud dne 30. 12. 2024 k zaslání tohoto dokumentu nebo odkazu na jeho veřejně dostupný zdroj. Následně osoba zúčastněná na řízení krajskému soudu zaslala rámcovou dohodu č. 01ST001161 s přílohami na DVD, které soud obdržel dne 9. 1. 2025. Dne 15. 1. 2025 pak soud návrhu na zrušení předběžného opatření vyhověl nyní napadeným usnesením.

[13] Popsaný procesní vývoj nasvědčuje tomu, že krajský soud nevydával napadené rozhodnutí v časové tísni, která by mu objektivně znemožňovala zaslat návrh osoby zúčastněné na řízení ostatním účastníkům řízení. Nešlo ani o případ, kdy by oddálením rozhodnutí o návrhu mohlo dojít ke zmaření jeho účelu. Zásadní důsledky mohlo mít naopak právě toto rozhodnutí, neboť v případě nesprávného posouzení otázky, zda byla rámcová dohoda skutečně uzavřena, mohlo zrušení předběžného opatření vést k tomu, že by případné nedostatky původní kontraktace mohly smluvní strany „zhojit“ opětovným, tentokrát řádným, uzavřením rámcové dohody. Účel soudního přezkumu by byl v takovém případě částečně zmařen, neboť i v případě zrušení žalobou napadeného rozhodnutí by již muselo být řízení před žalovaným zastaveno dle § 257 písm. j) zákona o zadávání veřejných zakázek. Ani z hlediska obsahu návrhu osoby zúčastněné na řízení se nejeví jako vhodné o něm rozhodovat bez stanoviska účastníků řízení. Jakkoliv se mohla otázka uzavření rámcové dohody jevit krajskému soudu jako jednoznačná, nemohl předvídat a dopodrobna zkoumat všechny hypotetické nedostatky jednání jednotlivých smluvních stran, které by se mohly promítnout do závěru o tom, zda byla rámcová dohoda platně uzavřena.

[14] Nejvyšší správní soud má za to, že s ohledem na všechny popsané skutečnosti (zejména možné negativní důsledky napadeného rozhodnutí, povaha skutečností, které měly být důvodem pro jeho vydání, a dostatek času pro učinění dalších procesních úkonů) bylo povinností krajského soudu před vydáním napadeného rozhodnutí zaslat návrh osoby zúčastněné na řízení účastníkům řízení a umožnit jim se k němu vyjádřit. Neučinilli tak, dopustil se vady řízení, která mohla mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Návrh na zrušení předběžného opatření byl totiž zásadním stanoviskem směřujícím k ovlivnění rozhodnutí soudu – vydání napadeného usnesení.

[15] S ohledem na charakter zjištěné vady se již Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkami, jimiž stěžovatelky zpochybňovaly platnost rámcové dohody č. 01ST001161 a okamžik jejího podpisu, jelikož by připravil účastníky řízení o možnost uplatnit proti posouzení těchto otázek námitky v rámci řízení o opravném prostředku (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2023, č. j. 9 Afs 130/202251).

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto ve smyslu § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je krajský soud ve smyslu § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán závěry vyslovenými v tomto rozsudku.

[17] V dalším řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

[18] Výrok II o vrácení přeplatku soudního poplatku vychází z § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož platí, že byloli na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. Jelikož žalobkyně a) uhradila soudní poplatek za kasační stížnost dvakrát, vznikl jí přeplatek na soudním poplatku ve výši 5 000 Kč, a soud proto rozhodl o vrácení tohoto přeplatku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. července 2025

JUDr. F. D., Ph.D.
předseda senátu

Plný text

6 As 13/2025 - 31
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy F. D., soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobkyň: a) SAFETY PRO s.r.o., sídlem [adresa] Olomouc, b) Projekční kancelář PRIS spol. s r.o., sídlem [adresa] Brno, c) Woring s.r.o., sídlem [adresa] Plzeň, všech zastoupených Mgr. Tadeuszem Zientkem, advokátem, sídlem [adresa] Ostrava, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem [adresa] za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic s. p., sídlem [adresa] Praha, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 25. 10. 2024, č. j. ÚOHS40199/2024/163, sp. zn. ÚOHSR0151/2024/VZ, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2025, č. j. 29 Af 53/202470,

takto:

I. Kasační stížnosti žalobkyň se přiznává odkladný účinek.

II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

IV. Žalobkyně c) je povinna zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci
[1] Krajský soud v Brně shora označeným usnesením zrušil svoje předchozí usnesení ze dne 19. 11. 2024, č. j. 29 Af 53/202428, kterým vydal předběžné opatření, a nově zamítl návrh žalobkyň na vydání předběžného opatření, kterým by osobě zúčastněné na řízení uložil zákaz uzavřít s vybranými dodavateli smlouvu na plnění veřejné zakázky „Rámcová dohoda na projektové práce pro střední zakázky staveb PK dle RED BOOK a YELLOW BOOK 2023“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 9. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 18. 9. 2023 pod ev. č. zakázky Z2023041364, ve znění pozdějších změn, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 9. 2023 pod ev. č. 2023/S 181566090, ve znění pozdějších změn.

II. Návrh na odkladný účinek a vyjádření žalovaného

[2] Proti usnesení krajského soudu podaly žalobkyně (stěžovatelky) kasační stížnost, v níž požádaly o přiznání odkladného účinku.

[3] Upozornily, že vzhledem ke zrušení původně nařízeného předběžného opatření aktuálně zadavateli nic nebrání, aby rámcovou smlouvu uzavřel, čímž by došlo k nevratným změnám, které stěžovatelkám znemožní participaci na rámcové dohodě. Hrozící závažnou újmu stěžovatelky spatřují v nemožnosti plnit pro zadavatele předmět veřejných zakázek na projekční práce po dobu následujících 4 let, přičemž bez přiznání odkladného účinku vznik újmy závisí výhradně na chování a rozhodování zadavatele. Nemožnost participace na zadávaných veřejných zakázkách stěžovatelkám způsobí vážnou ekonomickou újmu, neboť realizace projekčních prací na dopravních stavbách představuje významnou část jejich podnikatelské činnosti. Současně účinky napadeného usnesení pro stěžovatelky představují nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám, a absentuje jakýkoli důležitý veřejný zájem, s nímž by bylo přiznání odkladného účinku v rozporu. Zadavatel na uzavření rámcové dohody evidentně nijak zásadně nespěchal a ani případné přiznání odkladného účinku zadavatele nijak neomezuje v tom, aby v případě potřeby kdykoli zadal jakoukoli veřejnou zakázku, která by mohla být zadána na základě rámcové dohody. Rovněž není důvodné očekávat, že by meritorní řešení kasační stížnosti s ohledem na její obsah a jedinou právní otázku trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. S ohledem na to je dle stěžovatelek potřeba přiznání odkladného účinku evidentní. Jedině tak může být vytvořen prostor pro vyřešení sporné otázky stran neplatnosti uzavření rámcové dohody, přičemž pro tento postup jsou splněny zákonné podmínky.

[4] Žalovaný se k návrhu ve lhůtě nevyjádřil.

[5] Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k návrhu uvedla, že je dle jejího názoru otázka přiznání odkladného účinku závislá na posouzení platnosti rámcové dohody Nejvyšším správním soudem.

III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech důvodů a skutečností přednesených stěžovatelkami dospěl k závěru, že jsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[7] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[8] Nejvyšší správní soud předně připomíná, že „poskytnutí odkladného účinku má mimořádný charakter: soud tu totiž před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/2002  67, č. 760/2006 Sb. NSS). „Pojímání odkladného účinku jako výjimky z pravidla tedy znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že žaloba resp. kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno. Významnou bude újma spíše tehdy, nebudeli možno v případě, že bude napadené správní rozhodnutí naplněno a poté shledáno nezákonným a zrušeno, v podstatných ohledech navrátit v původní stav jím způsobené následky či dopady. Významnou bude též spíše tehdy, půjdeli sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě, fungování, činnosti apod.“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014  56).

[9] Výše shrnutý návrh stěžovatelek podmínky § 73 odst. 2 s. ř. s. splňuje. Momentem uzavření smlouvy mezi zadavatelem a vybraným uchazečem by stěžovatelky, namítající neplatnost tvrzeného uzavření rámcové smlouvy, mohly v důsledku usnesení krajského soudu utrpět podstatnou újmu v podobě jejich definitivního vyloučení z budoucí realizace předmětné veřejné zakázky.

[10] Na druhé straně stojí hrozba újmy způsobené přiznáním odkladného účinku dalším osobám. Žalovaný se k návrhu ve lhůtě nevyjádřil a osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření nevznesla žádné argumenty, které by o újmě dalších osob svědčily. Hrozba újmy způsobené přiznáním odkladného účinku jiným osobám neplyne ani z rozhodnutí předsedy žalovaného založeného ve spise krajského soudu. Ostatně přiznáním odkladného účinku se dočasně (do doby, než Nejvyšší správní soud rozhodne o kasační stížnosti ve věci samé) odkládá vykonatelnost či jiné účinky napadeného rozhodnutí krajského soudu, tedy rozhodnutí o zrušení dříve nařízeného předběžného opatření a zamítnutí návrhu na jeho vydání. Uváděným důvodem tohoto zrušení bylo uzavření rámcové smlouvy ještě před vydáním předběžného opatření (k uzavření rámcové dohody mělo dojít dne 18. 11. 2024, předběžné opatření bylo vydáno dne 19. 11. 2024), které nebylo krajskému soudu v době rozhodování známo. Z povahy věci tedy přiznáním odkladného účinku nyní podané kasační stížnosti dočasně zůstává v platnosti původně uložené předběžné opatření. Bylali již rámcová smlouva uzavřena, jak osoba zúčastněná na řízení (zadavatel) uvedla u krajského soudu, dalším osobám újma nevznikne, neboť zákaz uzavřít smlouvu nebude mít reálné právní účinky. Nadto osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ke kasační stížnosti sama deklarovala, že do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti nebude ve vztahu k rámcové dohodě činit žádné úkony a zadávat dílčí smlouvy.

[11] Při vyvažování mezi hypotetickou újmou dalších osob a újmou, která může vzniknout stěžovatelkám uzavřením smlouvy mezi zadavatelem a vybraným uchazečem, proto Nejvyšší správní soud dochází k závěru, že újma hrozící stěžovatelkám je nepoměrně větší, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout dalším osobám. Nadto je třeba vzít v úvahu jeden z komponentů spravedlivého procesu, kterým je právo stěžovatelek na účinný přístup k soudu, a ochranu racionality soudního přezkumu správních rozhodnutí. Pokud by totiž následně přeci jen byla uzavřena smlouva mezi zadavatelem a vybraným uchazečem (nedošloli k tomu již dříve), přišlo by řízení o kasační stížnosti o svou podstatu. Aniž by Nejvyšší správní soud jakkoliv předjímal své rozhodnutí o kasační stížnosti stěžovatelek, musí vzít v potaz, že by se v případě úspěchu kasační stížnosti stěžovatelky mohly dostat do „slepé ulice“, protože by již nemohlo dojít ke zrušení zadávacího řízení nebo jednotlivého úkonu zadavatele ze strany žalovaného ve smyslu § 263 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Přístup k soudu by v takovém případě nebyl praktický a efektivní, ale pouze teoretický a iluzorní.

[12] Nejvyšší správní soud není v rámci krátkého časového úseku stanoveného pro rozhodnutí o odkladném účinku kasační stížnosti schopen do detailu ověřit, zda a kdy skutečně došlo k uzavření rámcové smlouvy na předmětnou veřejnou zakázku, proto i s ohledem na zásadu předběžné opatrnosti dopěl k závěru, že újmu tvrzenou stěžovatelkami nelze vyloučit (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2020, č. j. 8 As 203/202078, či ze dne 16. 5. 2018, č. j. 1 As 128/201842). Přiznání odkladného účinku podle Nejvyššího správního soudu navíc není rozporné s žádným důležitým veřejným zájmem, což ostatně netvrdil ani žalovaný, ani osoba zúčastněná na řízení.

[13] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v případě návrhu stěžovatelek jsou podmínky pro přiznání odkladného účinku jejich kasační stížnosti podle § 107 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. naplněny, a proto kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.

[14] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že z rozhodnutí o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/200576, či usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/201458). Ostatně rozhodující pro posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku je toliko určitý kvalifikovaný odhad soudu ve vztahu k budoucnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2018, č. j. 2 Afs 304/2018137), nikoli věcné posouzení kasační stížnosti. Dále platí, že soud může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu zrušit, ukáželi se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 s. ř. s.).

[15] Druhým až čtvrtým výrokem tohoto usnesení Nejvyšší správní soud uložil stěžovatelkám zaplatit soudní poplatek. Povinnost zaplatit soudní poplatek v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku vzniká až rozhodnutím soudu o tomto návrhu. Poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (viz § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, činí výše soudního poplatku 1 000 Kč.

[16] Soudní poplatek lze zaplatit bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703–46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol, který byl přidělen pro identifikaci platby, je: 1060401325. Do poznámky uveďte jméno stěžovatelky, za kterou je platba poukazována.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. února 2025

JUDr. F. D., Ph.D.
předseda senátu