Rozsudek ze dne 31. 3. 2026
Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci žalobkyně: Ing. E. F., zastoupená JUDr. Karlem Vlčkem, Ph.D., advokátem, sídlem [adresa] Praha 9, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, sídlem [adresa] za účasti: I) E. B. a II) J. B., III) CETIN a.s., sídlem [adresa] Praha 9, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2024, č. j. MHMP 895492/2024, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2025, č. j. 14 A 39/2024-161,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Úřad městské části Praha 4, odbor stavební (dále jen „stavební úřad“), na žádost osob zúčastněných na řízení I a II (dále též „stavebníci“) rozhodnutím ze dne 31. 7. 2023, č. j. P4/311078/23/OST/LUKO, vydal společné územní rozhodnutí a stavební povolení pro: Změnu stavby bytového domu, a sice poloviny dvojdomu č. p. X na pozemcích parc. č. XA a XB v kat. území P., v P. 4-P. Součástí stavebního záměru je i výstavba nové garáže. Žalobkyně vlastní nemovitosti bezprostředně sousedící s touto stavbou a proti prvostupňovému rozhodnutí stavebního úřadu se bránila odvoláním. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zčásti změnil prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu vzhledem k úpravě technických údajů, ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobkyně dostatečně konkrétně nezpochybnila řešení přijaté stavebníky (promítnuté v úpravě projektové dokumentace a do podmínek vydaného povolení) týkající se sesuvu svahu při stavbě. Svá obecná tvrzení omezující se toliko na to, že jsou přijatá řešení a opatření nedostatečná, ani ničím nedoložila. V řízení nebylo prokázáno, že zvolené technické řešení, které bylo k námitkám žalobkyně upraveno stavebníky, skutečně ohrozí majetek žalobkyně. Zamýšlela-li žalobkyně účinně zpochybnit navržená řešení, měla dle městského soudu konkrétně tvrdit, případně doložit, v čem konkrétně je řešení, které navrhli stavebníci, nedostatečné. Za daných skutkových okolností městský soud neshledal, že by správní orgány pochybily, vycházely-li z toho, že je řešení navržené v projektové dokumentaci autorizovanou osobou dostatečné. Městský soud tak uzavřel, že žalobkyně nepřednesla dostatečně konkrétní výtky, které by stavební úřad a žalovaný nemohli vypořádat odkazem na projektovou dokumentaci. Obecnými námitkami a obavami nelze bez dalšího vyvrátit smysluplná a zjevných vad prostá východiska projektové dokumentace, která byla schválena a ověřena stavebním úřadem.
[3] K žalobní námitce, že stavbě scházelo geotechnické posouzení, městský soud ve shodě s žalovaným uvedl, že povinnou přílohou žádosti k řešené stavbě není geotechnický posudek. Žalobkyně nevysvětlila, proč považuje za nutné stavbu geotechnicky posoudit, jedná-li se o stavbu spočívající v nahrazení již existující garáže. Žalobkyně v řízení nepředložila žádné vlastní měření, z něhož by vyplývalo, že by v důsledku hloubení stavební jámy způsobem navrženým stavebníky a potvrzeným stavebním úřadem, mohlo dojít k uvolnění nezpevněné zeminy. Tvrzenou hrozbu sesuvu půdy a poškození majetku stěžovatelka opírala toliko o svou subjektivní představu, že v daném místě nelze stavební jámu pro přestavbu garáže vyhloubit. Zároveň ke zbývajícím námitkám městský soud poukázal na skutečnost, že se ve správním spisu nacházejí všechny podklady včetně aktualizovaných výkresů. K namítaným průtahům uvedl, že žalobkyně v řízení neuplatnila opatření proti nečinnosti stavebního úřadu či žalovaného. Domnívala-li se, že se správní orgány dopouštějí průtahů, měla využít příslušných procesních nástrojů.
II. Kasační stížnost a další vyjádření
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítá, že stavba garáže má být umístěna ve svahu, v místě, kde je vytvářen nejvyšší tlak. Svah má nestabilní podloží, u kterého hrozí sesuv půdy. Na tuto skutečnost stěžovatelka opakovaně upozorňovala. Městský soud dle stěžovatelky dovodil, že namítala neuskutečnitelnost vyhloubení stavební jámy (výkopu), to však neodpovídá žalobním námitkám. Z tohoto důvodu považuje stěžovatelka napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, neboť se v něm městský soud nesprávné zabýval argumentací, kterou v žalobě neuvedla.
[5] Stěžovatelka dále odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 8 As 41/2014, jehož závěry dle jejího názoru městský soud nesprávně aplikoval. V nyní posuzovaném případě městský soud dospěl k závěru, že stavební úřad nemá povinnost vždy proti projektové dokumentaci postavit vlastní odborné posouzení řešené otázky. Tento závěr je dle stěžovatelky v rozporu s odkazovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu. Dle jejího názoru je stavební úřad naopak povinen odborně přezkoumat obsah projektové dokumentace vždy, tedy bez ohledu na existenci, kvalitu či podloženost námitek. Odkazy městského soudu na jiné rozsudky stěžovatelka nepovažuje za přiléhavé, a to buď z toho důvodu, že se nyní řešené sporné otázky netýkají, anebo se v zásadních skutkových okolnostech odlišují.
[6] K věci samé stěžovatelka namítá, že postup navrhovaný v projektové dokumentaci nepovažuje za dostatečný a že existence staré garáže nevypovídá nic o požadavcích na zajištění stability svahu v případě vyhloubení nové stavební jámy. Správní orgány však v uvedeném ohledu přenesly odpovědnost na projektanta a městský soud tento přístup nesprávně potvrdil.
[7] Stěžovatelka rovněž namítá, že navrhovala vyhotovení geotechnického posudku. K tomu však správní orgány nepřistoupily, aniž by svůj postup dostatečně odůvodnily. Stěžovatelka proto nechala zpracovat vlastní znalecký posudek, který potvrdil problematickou povahu podloží. Posudek byl zpracován dne 11. 11. 2025, šest dnů po vydání napadeného rozsudku. Stěžovatelka proto požaduje, aby k tomuto důkazu přihlédl Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti, neboť jeho zpracování bylo zadáno již dne 25. 10. 2025 (před vydáním napadeného rozsudku). Stěžovatelka uvádí, že se pokoušela zadat zpracování posudku dříve, bylo však obtížné najít znalce s odpovídající odborností. Nepřipuštění tohoto důkazu v řízení u Nejvyššího správního soudu by dle stěžovatelky představovalo nepřiměřenou tvrdost zákona.
[8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu. Uvedl, že stěžovatelka předložila znalecký posudek až společně s kasační stížností, dle žalovaného by proto neměl být připuštěn jako důkaz s ohledem na povahu řízení před Nejvyšším správním soudem. Dle žalovaného měla stěžovatelka dostatek času předložit znalecký posudek již v průběhu správního řízení nebo řízení vedeného městským soudem. K věcnému posouzení žalovaný uvedl, že stabilita svahu byla vyřešena a dostatečně ošetřena v projektové dokumentaci, kterou stavebníci opakovaně ve správním řízení doplňovali s ohledem na stěžovatelčiny námitky, a následně promítnuta do podmínek vydaného správního rozhodnutí. Stěžovatelka své obavy nijak konkrétně nedoložila. Projektová dokumentace svou podrobností odpovídá stavbě jednopodlažní garáže, stěžovatelčiny námitky byly v řízení dostatečně posouzeny a vyvráceny.
[9] Osoby zúčastněné na řízení I a II (stavebníci) ve společném vyjádření poukázaly na skutečnost, že se stěžovatelčina argumentace stále dokola opakuje a nepřináší nic nového. Geologické poměry v místě realizace stavby byly dostatečně zohledněny v projektové dokumentaci. Stěžovatelkou předložený znalecký posudek se zabývá hrozícími potenciálními nebezpečími, nezohledňuje však skutečnost, že výstavba představuje proces, který podléhá mnoha kontrolním mechanismům stejně jako profesní a osobní odpovědnosti na stavbě zúčastněných osob.
[10] Osoba zúčastněná na řízení III se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností, kterou u napadeného rozsudku neshledal. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je krajský (městský) soud povinen vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace. Požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí soudu tak nelze interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každý jednotlivý argument (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-130, ze dne 12. 3. 2024, č. j. 4 Afs 119/2022-47, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10). Městský soud v souladu s judikaturou postupoval a podrobně se v napadeném rozsudku zabýval tím, jak správní orgány reagovaly na stěžovatelčiny námitky a obavy stran sesuvu svahu a zda povolený postup výstavby garáže je možno považovat za dostatečně odůvodněný právě s ohledem na stěžovatelkou uplatněné námitky. Není tedy pravdivým stěžovatelčino tvrzení, že by se městský soud zabýval odlišnou argumentací, než jakou uplatnila v žalobě.
[13] Mezi účastníky řízení a osobami zúčastněnými na řízení je v nyní projednávané věci veden spor o to, zda v předchozím řízení bylo dostatečně posouzeno a reagováno na potenciální nebezpečí sesuvu svahu při stavbě nové garáže v blízkosti nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelky.
[14] Podle § 159 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023, projektant odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované územně plánovací dokumentace, územní studie a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Je povinen dbát právních předpisů a působit v součinnosti s příslušnými orgány územního plánování a dotčenými orgány.
[15] Povahou projektové dokumentace jako podkladu v územním a stavebním řízení se Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně zabýval. V rozsudku ze dne 27. 1. 2015, č. j. 8 As 41/2014-40, na který odkazuje také stěžovatelka, Nejvyšší správní soud vyslovil následující závěry: „Dle § 159 odst. 1 stavebního zákona projektant odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované dokumentace, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Toto ustanovení odráží profesní odpovědnost autorizovaných inženýrů a architektů, která je dále specifikována v zákoně o výkonu povolání. Autorizovaná osoba odpovídá za odborný výkon vybraných činností (§ 12 odst. 1 zákona o výkonu povolání), čímž se vymezují především její povinnosti vůči klientům. V žádném případě však ustanovení § 159 stavebního zákona neznamená, že by autorizované osoby měly suplovat roli stavebního úřadu nebo že by stavební úřady mohly na tyto osoby přenášet odpovědnost za dostatečné zjištění skutkového stavu potřebné k vydání územního rozhodnutí. (…) Pokud by stavební úřady pouze nekriticky přejímaly veškeré informace nutné k vydání rozhodnutí z dokumentace předložené žadatelem, ztratil by význam nejen § 12 odst. 4 písm. a) zákona o výkonu povolání, ale celé územní řízení“ (pozn.: zvýraznění podtržením doplnil soud). Citované závěry potvrdila také navazující judikatura (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2024, č. j. 6 As 82/2023-116).
[16] Stavební úřad je tedy v souladu se zásadou materiální pravdy odpovědný za zjištění skutkového stavu v rozsahu potřebném a dostatečném pro vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení. Zkoumá rovněž soulad posuzovaného záměru s ochranou práv účastníků řízení. Stavební úřad je povinen vypořádat se s řádně vznesenými námitkami, o nichž se účastníci nedohodli. Je nepřijatelné, aby tyto rozpory vyřešil tak, že plně přijme stanovisko žadatele, aniž by věc sám posoudil (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2024, č. j. 10 As 167/2023-99).
[17] Současně však stavebnímu úřadu nelze vytýkat nezákonnost jím vydaného rozhodnutí, vychází-li z projektové dokumentace a dalších podkladů předložených stavebníky, považuje-li je za dostatečné a správné a nevznesl-li proti nim účastník řízení takovou námitku, která by byla konkrétně odůvodněna a důkazně podložena natolik, aby vyvolala alespoň důvodné pochybnosti ve vztahu k použitelnosti těchto podkladů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2024, č. j. 9 As 8/2024-38).
[18] Nejvyšší správní soud současně připomíná, že je to především krajský soud (zde městský soud), kdo plní úlohu soudu „nalézacího“ a hodnotí žalobou napadené rozhodnutí v tzv. plné jurisdikci, včetně otázek skutkových, o nichž si sám učiní úsudek. Intervence ze strany Nejvyššího správního soudu je v tomto ohledu výjimečná a omezuje se toliko na vady řízení a dokazování (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2017, č. j. 6 As 256/2016-79). Takových vad se však městský soud v souzeném případě nedopustil. Naopak řádně a srozumitelně v napadeném rozsudku odůvodnil a vysvětlil důvody, které jej vedly k závěru, že stěžovatelka dostatečně konkrétně nezpochybnila navržená opatření při stavbě garáže mající zabránit sesuvu svahu.
[19] Městský soud při posuzování věci samé správně vycházel ze shora odkazované judikatury a z nesporných skutkových okolností, dle kterých se v místě stavby garáže nachází příkrý svah s nestabilním podložím. Tuto skutečnost od počátku řízení nečinil spornou stavební úřad ani stavebníci (osoby zúčastněné na řízení I a II) a rovněž stěžovatelka již v námitkách v roce 2016 upozorňovala na nestabilitu svahu a možnost sesuvu, dojde-li ke zbourání staré garáže a vyhloubení stavební jámy. Stavební úřad a stavebníci (osoby zúčastněné na řízení I a II) na vyjádřenou obavu stěžovatelky reagovali tím, že došlo k úpravě a konkrétnímu doplnění projektové dokumentace; stavební úřad reagoval promítnutím konkrétních podmínek do prvostupňového rozhodnutí.
[20] Konkrétně je dle technické zprávy projektové dokumentace nutno odstranění staré garáže a vyhloubení stavební jámy provádět postupně po etapách („stavební záměr vyžaduje z konstrukčního pohledu komplexní odbornou výstavbu s důrazným akcentem na její etapizaci“). Bourací práce budou provedeny odbornou stavební firmou za přítomnosti autorizovaného statika. Při stavbě dojde k vybudování provizorní, dočasné zajišťující konstrukce tak, aby byl eliminován zemní tlak a aby byla zajištěna stabilita svahu během výstavby. Projektová dokumentace také přímo řeší zajištění stability stavební jámy: „K tomu účelu bude sloužit etapizace výstavby, kdy je třeba bourat směrem od ulice a současně stavět „krabici“ garáže po částech, aby mohla vytvářet oporu pro pažení; zde bude nutno důsledně dodržet správný technologický postup realizace jednotlivých záběrů a návaznost – např. napojování výztuže, přerušené betonáže, stísněná manipulace aj.“ V reakci na stěžovatelčiny námitky pak projektant ve vyjádření ze dne 27. 6 2016 doplnil, že výkop (stavební jáma) bude v případě potřeby zapažen dřevěnými fošnami kotvenými proti svahu a při vlastní realizaci stavby budou rovněž provedeny sondy inženýrského geologického průzkumu k základové spáře stávající opěrné zídky. Po dokončení pak bude nová garáž sama tvořit účinnou oporu svahu.
[21] Stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí (vedle základní podmínky postupu podle ověřené projektové dokumentace a odborného provádění stavby) stanovil podmínku, dle které musí stavebníci před zahájením stavby provést sondy za účelem zjištění hloubky základové spáry stávající opěrné zídky, což bude důležité pro rozsah opatření na ochranu svahu před sesuvem. Stavební úřad také doplnil, že návrh stavby garáže a její statické posouzení byly provedeny osobou s odpovídající odborností a autorizací. Provedené dokazování dle stavebního úřadu tyto odborné závěry nezpochybnilo.
[22] Za daného skutkového stavu městský soud nepochybil v závěru, že stavebníci a správní orgány přistupovali ke stěžovatelčiným obavám s dostatečnou péčí. Projektovou dokumentaci stavebníci upravili a uzpůsobili se zohledněním stěžovatelčiných námitek; stavební úřad pak v návaznosti na to stanovil konkrétní podmínky ve vydaném rozhodnutí. Projektová dokumentace co do podrobnosti a rozsahu odpovídá stavbě, jakou je garáž. Zároveň zohledňuje, že se tato stavba nachází v blízkosti svahu, což se odráží jak v procesu jejího odstranění, tak její výstavby. Odhlédnout nelze ani od stanovené podmínky, že výstavbu je povinen provádět stavební podnikatel a odstranění musí být přítomen autorizovaný statik.
[23] Navzdory všemu shora uvedenému stěžovatelka setrvale namítá, že provedené úpravy a navržená řešení (promítnutá do projektové dokumentace a podmínek vydaného rozhodnutí) jsou nedostatečné, aniž konkrétně specifikovala, v čem jsou nedostatečná. Její námitky tak - i s ohledem svou na obecnost - nevyvolaly důvodné pochybnosti o dostatečnosti přijatého řešení (§ 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád).
[24] Městský soud také správně nepřisvědčil tvrzení stěžovatelky, že stavební úřad pouze odkázal na projektovou dokumentaci, aniž by ji kriticky zhodnotil, a rezignoval na její přezkum s poukazem na nedostatek vlastní odbornosti (a s poukazem na odbornost projektanta). Z prvostupňového rozhodnutí je naopak zřejmé, že stavební úřad podklady předložené stavebníky podrobil přezkumu a na jednotlivé námitky konkrétně reagoval (stejně jako žalovaný v odvolacím řízení). Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje se závěrem městského soudu, že správní orgány nepostupovaly v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 41/2014 - 40, ale naopak je jejich přístup s uvedených rozsudkem v souladu.
[25] Pokud se jedná o stěžovatelčiny hypotetické obavy z možného pochybení při bourání garáže a hloubení stavební jámy, již městský soud k těmto obavám správně připomněl, že při jakékoli stavební činnosti je třeba předcházet možnému vzniku škod. V posuzované věci projektová dokumentace tomuto požadavku dostála, neboť její zpracování a následné úpravy byly vedeny snahou zabránit možnému sesuvu svahu a předcházet vzniku škod. Došlo-li by i přesto ke vzniku škody na pozemku či nemovitostech ve vlastnictví stěžovatelky, může se stěžovatelka nepochybně domáhat náhrady vzniklé škody (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2025, č. j. 7 As 298/2024-47).
[26] Dle městského soudu se pak správní orgány dostatečně vypořádaly se stěžovatelčiným návrhem na provedení geotechnického posudku. K němu uvedly, že geologické vlastnosti svahu byly v místě již dříve zjišťovány, a tedy nebylo sporné, že příkrý svah může být s ohledem na nestabilní podloží problematický. Jak v projektové dokumentaci, tak i uložených podmínkách prvostupňového rozhodnutí byla dle městského soudu zohledněna geologická povaha svahu, a sice nejen v podobě opatření vedoucích k zamezení sesuvu, ale i s ohledem na hydrologické poměry v daném místě, které byly zkoumány. Ani těmto závěrům městského soudu nelze nic vytknout.
[27] Stěžovatelka následně až společně s doplněním kasační stížnosti předložila Nejvyššímu správnímu soudu znalecký posudek z odvětví geologie a vznesla požadavek na jeho provedení k důkazu. Z něj dle stěžovatelky vyplývá, že v případě nesprávného stavebního postupu by mohlo dojít ke kolapsu stavební jámy/výkopu, sesunutí svahu a možnému zásahu do nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelky, jakož i to, že projektová dokumentace působí po provedených změnách nepřehledně a je v ní nesoulad (konkrétně popsaný v posudku). K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že je soudem kasačním, jehož primárním úkolem není provádět v řízení dokazování za účelem doplňování skutkového stavu věci namísto prvostupňového krajského (zde městského) soudu (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2016, č. j. 9 Afs 269/2015-54, ze dne 5. 6. 2025, č. j. 8 As 155/2024-72, nebo ze dne 11. 2. 2026, č. j. 6 As 153/2025-44).
[28] Stěžovatelka navíc nevysvětluje, proč znalecký posudek nemohla objektivně předložit dříve. Pouze uvádí, že se pokoušela zadat zpracování posudku dříve, bylo však obtížné najít znalce s odpovídající odborností. Toto své tvrzení stěžovatelka ničím nedokládá (zda vůbec a jakým způsobem se pokoušela nalézt jiného znalce s odpovídající kvalifikací, např. předložením odpovědí znalců, které oslovila a kteří vypracování znaleckého posudku odmítli). Stěžovatelce také nic nebránilo navrhnout, aby vypracování znaleckého posudku zadal soud, a sice právě s odůvodněním, že jej chtěla předložit sama, nepodařilo se jí však znalce s odpovídající odborností nalézt.
[29] Nejvyšší správní soud současně uvádí, že nebylo třeba, aby stěžovatelka svá tvrzení, jimiž by konkrétně rozporovala přijaté řešení a navržený stavební postup, dokládala znaleckým posudkem. Za tím účelem mohla předložit jakékoli odborné podklady nebo vyjádření autorizovaných osob či osob s příslušnou odborností. V korespondenci adresované osobám zúčastněným na řízení I a II (stavebníkům) přitom sama stěžovatelka již dne 10. 10. 2024 uvádí, že dne 8. 10. 2024 zajistila geotechnické měření u nemovitosti v jejím vlastnictví a že situaci nezávisle konzultovala se dvěma „stavaři“. Nic tedy nebránilo, aby výsledky tohoto měření předložila v soudním řízení městskému soudu, stejně jako mohla navrhnout výslech oněch dvou „stavařů“, s nimiž situaci dle vlastních tvrzení konzultovala. Za dané procesní situace proto Nejvyšší správní k provedení navrhovaného důkazu až v řízení o kasační stížnosti nepřistoupil.
IV. Závěr a náklady řízení
[30] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[31] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (stěžovatelka) neměla ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti a žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[32] Osoby zúčastněné na řízení nemají dle § 60 odst. 5 s. ř. s., ve znění do 31. 12. 2025, ve spojení s § 120 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim soud v průběhu řízení neuložil žádnou povinnost, v jejíž souvislosti by jim mohly vzniknout náklady řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly přiznání jiných nákladů z důvodů zvláštního zřetele hodných.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2026
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu
Usnesení ze dne 28. 1. 2026
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci žalobkyně: Ing. E. F., zastoupená JUDr. Karlem Vlčkem, Ph.D., advokátem, sídlem [adresa] Praha 9, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, sídlem [adresa] za účasti: I) E. B. a II) J. B., III) CETIN a.s., sídlem [adresa] Praha 9, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2024, č. j. MHMP 895492/2024, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2025, č. j. 14 A 39/2024-161, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku,
takto:
I. Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2024, č. j. MHMP 895492/2024. Tímto rozhodnutím žalovaný částečně změnil a ve zbytku potvrdil společné územní rozhodnutí a stavební povolení vydané Úřadem městské části Praha 12 dne 31. 7. 2023, č. j. P4/090097/14/OST/POLA, ve věci Změny stavby bytového domu, a sice poloviny dvojdomu č. p. X na pozemcích parc. č. XA a XB v kat. území P., v P. – P.. Součástí stavebního záměru je i výstavba nové garáže.
[2] Stěžovatelka vlastní nemovitosti přímo sousedící se stavbou. V návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedla, že stavebníci (osoby zúčastněné na řízení I a II) již započali s realizací stavby, byť prozatím toliko s úpravami domu. Pokud by stavebníci zahájili stavební práce rovněž na nové garáži, která přímo sousedí s nemovitostmi ve vlastnictví stěžovatelky, může tím z důvodu hrozícího sesuvu půdy dojít k významnému poškození plotu, venkovního schodiště, bazénu i domu, jakož i k ohrožení zdraví osob pohybujících se na pozemcích. Tuto hrozící újmu stěžovatelka považuje za převažující nad zájmy stavebníků, jimž dle stěžovatelky žádná újma nehrozí. Stěžovatelka upozornila, že řízení je vedeno více než deset let, a to z velké části z důvodu pasivity stavebníků. Dočasné pozastavení účinků povolení tak nemůže představovat jejich zásadní újmu. Stavebníkům zatím nevznikly ani náklady na případnou konzervaci započaté stavby.
[3] Svá tvrzení stěžovatelka doložila znaleckým posudkem 17-2/2025 (č. položky 088972/2025) ze dne 11. 11. 2025 vypracovaným znalcem Mgr. J. B., Ph.D. z odvětví geologie, oboru těžba. Stěžovatelka uvedla, že znalecký posudek popisuje možná geologická rizika při provádění povolené stavby. Znalec na základě dostupných podkladů pro stavbu garáže (včetně jemu dostupných výkresů a řezů projektové dokumentace) zatřídil stavbu garáže do 2. až 3. geotechnické kategorie, z čehož plyne potřeba provedení inženýrskogeologického průzkumu a provedení terénních a laboratorních zkoušek pro upřesnění základových poměrů. Stěžovatelka namítá, že podle závěrů posudku vydaná správní rozhodnutí neřeší možná rizika nestability svahu nad stavbou, přičemž s ohledem na chybějící detailní inženýrskogeologické posouzení je nutno počítat se zhoršenými základovými poměry, s vrstevnatostí bohdaleckých břidlic v nepříznivém směru a sklonu, a tedy s vysokou pravděpodobností narušení stability svahu výkopem základů garáže o hloubce 4 m. Stěžovatelka upozornila, že znalec z těchto důvodů nevyloučil (při nesprávném stavebním postupu) možný kolaps stavební jámy a sesutí břidlic, čímž by došlo k zásahu do sousedního stěžovatelčina pozemku a ovlivnění stability vnějšího schodiště, případně i samotné budovy nebo bazénu za budovou. V návaznosti na obsah posudku není dle stěžovatelky možné z projektové dokumentace (stupeň DUR/DSP) určit, jaký bude vliv stavby na stabilitu svahu. S ohledem na chybějící inženýrskogeologický průzkum o stavu podloží nelze dle názoru znalce ani specifikovat případná opatření pro stabilizaci svahu.
[4] Žalovaný ve vyjádření k návrhu nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti. Upozornil, že nově vypracovaný posudek nemá k dispozici, přičemž není zřejmé, proč jej stěžovatelka předkládá až nyní, když správní řízení bylo zahájeno v roce 2014. Ve věci se dle žalovaného jedná mj. o přístavbu jednopodlažní garáže, nikoli o rozsáhlou stavební činnost, která by mohla ohrozit okolí. Na základě stěžovatelčiných připomínek stavebník v předchozím řízení již upravoval projektovou dokumentaci, kterou žalovaný považuje za dostatečnou. Dle žalovaného je pravděpodobné, že by zastavení stavby znamenalo pro stavebníky materiální a finanční újmu. Hrozba sesuvu půdy nebyla dle žalovaného potvrzena, jedná se o pouhou spekulaci. Ani ze stěžovatelkou citovaných pasáží znaleckého posudku nevyplývá, že při provádění stavebních prací s jistotou dojde k sesuvu svahu. Žalovaný připomněl, že s sebou každá stavební činnost nese určité riziko vzniku nepředvídatelné události, přičemž je v zájmu stavebníka, aby ke vzniku škod nedošlo. Dle žalovaného nelze znalecký posudek, který žalovaný ani městský soud neměli k dispozici, užít jako důkaz až v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka jej měla nechat zpracovat v průběhu předchozího správního řízení před žalovaným, resp. v řízení před městským soudem.
[5] Osoba zúčastněná na řízení II (dále též „stavebník“) ve vyjádření k podanému návrhu uvedla, že se po celou dobu pokoušela o vstřícný přístup vůči stěžovatelce a nabídla jí provedení pasportizace stavu nemovitostí, aby bylo možné prokázat případné změny na nich v souvislosti s prováděním stavby, včetně osazení zařízení monitorujícího případné polohové změny. Stěžovatelka tuto nabídku odmítla s tím, že sama nechala provést geotechnické měření odbornou firmou, přičemž tato měření budou opakována v průběhu celé realizace stavby, a budou tak varovat před vznikajícími škodami. Tato tvrzení stavebník doložil soudu vzájemnou korespondencí se stěžovatelkou. Stavebník dále uvedl, že stěžovatelkou tvrzená újma vychází z předpokladu nedbalosti z jeho strany. Ta by však ve výsledku způsobila škody nejen stěžovatelce, ale především jemu samotnému (na jím spoluvlastněné nemovitosti). Stavebník připomněl, že vložil do rekonstrukce nemovitosti nemalé finanční prostředky a logicky nebude činit nic, co by téměř hotovou stavbu (stejně jako nemovitost ve vlastnictví stěžovatelky) ohrozilo. V případě garáže se konkrétní způsob zajištění stavební jámy bude opírat o dokumentaci výrobní přípravy, jejíž zpracovatel musí posoudit spolehlivost zvolených technologických postupů.
[6] Za újmu způsobenou přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti stavebník označil navýšení stavebních nákladů s ohledem na rostoucí ceny prací a materiálů. Újma nicméně nebude spočívat pouze ve zvýšení těchto nákladů. Rekonstrukce domu je před dokončením, což stavebník osvědčil fotografiemi. Zároveň uvedl, že k výstavbě garáže se rozhodl prozatím nepřistupovat. Přiznáním odkladného účinku by však nebylo možno rekonstrukci celého domu dokončit, stavbu kolaudovat a započít s pronájmem nemovitosti, případně s realizací jejího prodeje. Za každý měsíc zdržení by tedy hrozil nejen smluvní postih ze strany dodavatele stavebních prací dle uzavřené smlouvy o dílo, ale újmu by představoval rovněž ušlý zisk ve výši 35 tis. až 60 tis. Kč měsíčně (nájemné obdobných nemovitostí v Praze 4), případně tržní hodnota domu, za kterou by mohl být prodán.
[7] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.
[8] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[9] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalované usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[10] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než 2) jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; a 3) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují.
[11] Nezbytnou podmínkou pro přiznání odkladného účinku je splnění povinnosti stěžovatele tvrdit a prokázat vznik újmy (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma, než jaká by vznikla jiným osobám, a vysvětlení, v čem tato újma spočívá, včetně uvedení jejího rozsahu. Stěžovatel pak má i povinnost svá tvrzení, jimiž odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, řádně doložit (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to, že újma, která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba (resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, nebylo výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 65, a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).
[12] Z hlediska naplnění druhé podmínky pro přiznání odkladného účinku, dle které tvrzená a doložená újma musí být nepoměrně větší než újma, jejíž vznik by přiznáním odkladného účinku hrozil třetím osobám, leží povinnost tvrzení a povinnost důkazní na ostatních osobách – v posuzovaném případě na osobách zúčastněných na řízení I a II jako stavebnících. Žalovaný správní orgán je pak povinen tvrdit a prokázat existenci a intenzitu důležitého veřejného zájmu (viz výše citované usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/2014-58, bod 27) tak, aby soud mohl posoudit naplnění třetí podmínky, a sice že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[13] V nyní projednávané věci stěžovatelka tvrdila a doložila újmu, která jí hypoteticky hrozí v situaci, že by v důsledku stavební činnosti došlo k sesuvu stavební jámy vyhloubené za účelem zhotovení nové garáže. Tím by dle stěžovatelky mohlo dojít k narušení stability svahu a zprostředkovaně patrně i k ovlivnění stability venkovního schodiště do stěžovatelčina domu, tohoto domu nebo bazénu za domem. K takové újmě by však mohlo dojít, jak shodně uvádějí znalec i stěžovatelka, pouze v důsledku nesprávného stavebního postupu. Ten ovšem nelze „automaticky“ předpokládat a dovozovat pouze ze samotné skutečnosti, že v sousedství probíhá stavební činnost, a to přitom pouze na samotném domě (k tomu viz dále). Shodné důsledky by navíc primárně postihly nemovitost ve vlastnictví stavebníků, což nepochybně představuje co do intenzity srovnatelnou újmu i pro ně.
[14] Proti újmě tvrzené stěžovatelkou pak stavebník staví újmu v podobě nárůstu stavebních nákladů, k čemuž dojde v důsledku oddálení dokončení stavby. Stavebník však výši těchto nákladů ani jejich nárůst nevyčíslil a soudu nedoložil, stejně jako neosvědčil tvrzený hrozící smluvní postih ze strany dodavatelů. Tato tvrzení proto Nejvyšší správní soud nemohl zohlednit. V daném případě však považoval za převažující újmu, která by vznikla stavebníkům v důsledku přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tím, že by nadále nemohli pokračovat ve stavební činnosti a dokončit rekonstrukci celé stavby, která je ve fázi před dokončením, tuto stavbu kolaudovat a následně započít s jejím užíváním, jakož i s případnou realizací plánovaných ekonomických zájmů (např. pronájmem). Tuto újmu Nejvyšší správní soud hodnotí jako újmu nepoměrně větší oproti újmě tvrzené stěžovatelkou.
[15] Při poměřování újmy hrozící na straně jedné stěžovatelce a na straně druhé osobám zúčastněným na řízení I a II (stavebníkům) přitom Nejvyšší správní soud zohlednil, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by stavebníkům znemožnilo dokončení stavby jako celku, přestože tvrzená hrozící újma stěžovatelky má mít svůj původ toliko ve stavbě garáže, k jejíž výstavbě se stavebník dle vlastního tvrzení rozhodl prozatím nepřistupovat. To ostatně v návrhu potvrzuje sama stěžovatelka, která uvádí, že sice bylo započato s realizací stavby, avšak toliko s úpravami domu. Za těchto okolností by tedy přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebylo možno považovat za proporcionální.
[16] Nejvyšší správní soud tak neshledal naplněnou již první podmínku pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti spočívající v existenci nepoměrně větší újmy stěžovatelky oproti újmě, která by mohla vzniknout jiným osobám (zde osobám zúčastněným na řízení I a II jako stavebníkům). Nebylo proto nutné se dále zabývat otázkou, zda je, anebo není dána existence důležitého veřejného zájmu, který by přiznání odkladního účinku vylučoval. Ten ostatně nebyl tvrzen ani žalovaným.
[17] Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[18] Druhým výrokem tohoto usnesení Nejvyšší správní soud uložil žalobkyni (stěžovatelce) zaplatit soudní poplatek. Povinnost zaplatit soudní poplatek v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku vzniká až rozhodnutím soudu o tomto návrhu a poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, činí výše soudního poplatku 1 000 Kč.
[19] Soudní poplatek lze zaplatit:
- v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1060416725.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2026
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu