6 Azs 215/2026

Plný text

6 Azs 215/2026 - 45
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy F. D., soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobce: Y. G. G., zastoupeného Mgr. Petrem Duškem, advokátem, sídlem [adresa] Opava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2025, č. j. OAM724/ZAZA11P092025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2026, č. j. 33 Az 33/202564, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil stěžovateli mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

[2] Stěžovatel společně s kasační stížností podal návrh na přiznání odkladného účinku. V návrhu uvedl, že se na území České republiky nachází v řízení o mezinárodní ochraně od 1. 7. 2025 a po celou dobu respektuje právní řád a vede řádný život. Má zajištěno samostatné ubytování na ubytovně, jehož náklady mu hradí paní H. J.. Stěžovatel v současné době činí kroky ke stabilizaci své životní situace a je v procesu přijetí do zaměstnání, má tak na území České republiky vytvořeno stabilní životní zázemí a pokračuje v úsilí o svou integraci. Nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by stěžovatele vystavilo riziku ukončení jeho pobytu na území, nutnosti vycestovat, případně jeho zajištění. Stěžovatel se v případě návratu do země původu obává svého zadržení, uvěznění a dalších represí ze strany kubánských orgánů, včetně nelidského zacházení a mučení. Tato obava přitom není jen hypotetická, neboť stěžovatel byl pro svoji protirežimní činnost v minulosti opakovaně sledován a zadržován, jeho matka byla kontaktována s varováním, aby se na Kubu nevracel. Po odjezdu z Kuby navíc stěžovatel dále pokračoval v působení v protirežimní hudební skupině X a v současné době je angažován v souvislosti s připravovaným dokumentárním filmem o této hudební skupině. Stěžovateli tak hrozí nejen újma spočívající v přerušení života v České republice, ale potenciálně i zásah do jeho osobní svobody a dalších základních práv. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti naopak nevznikne srovnatelná újma třetím osobám ani veřejnému zájmu, pouze dojde k dočasnému zachování stěžovatelova právního postavení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

[3] Žalovaný ve vyjádření poukázal na to, že stěžovatel v návrhu neuvedl konkrétní skutečnosti ve vztahu ke své osobě, které by svědčily pro přiznání odkladného účinku. Stejně tak stěžovatel neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by pro něj vyplývala jakákoliv nenahraditelná újma. Nebylo přitom prokázáno, že by situace stěžovatele byla natolik výjimečná oproti ostatním žadatelům v obdobném postavení, aby jeho kasační stížnosti měl být přiznán odkladný účinek.

[4] Podle § 33m zákona o azylu, ve znění účinném od 12. 6. 2026, podání kasační stížnosti má odkladný účinek, jdeli o rozhodnutí o: a) odnětí azylu nebo doplňkové ochrany, nebo b) neprodloužení azylu nebo doplňkové ochrany.

[5] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) obecně platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.

[6] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují. Jeli přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma, která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě pravidlo, že žaloba (resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, nebylo výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/201938, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 65, a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/201458, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25). Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy přitom tíží stěžovatele (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/201232, nebo ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/201550).

[8] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.

[9] Ve vztahu k první podmínce vycházel Nejvyšší správní soud z předpokladu, že nedojdeli k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, bude stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocného rozhodnutí žalovaného nucen vycestovat zpět do země původu, přičemž tvrdí, že mu tam hrozí újma v podobě pravděpodobného pronásledování ze strany kubánských bezpečnostních složek z důvodu účasti na činnosti hudební skupiny X. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pozastavení nebo ztráta pobytového statusu žadatele o mezinárodní ochranu vystavuje stěžovatele bezprostřednímu riziku zahájení postupů směřujících k jeho vyhoštění či nutnosti vycestovat z území České republiky, případně k zajištění podle zákona o pobytu cizinců. K tomu Nejvyšší správní soud s poukazem na svou ustálenou judikaturu doplňuje, že pro osvědčení újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. postačuje již samotná reálná hrozba těchto důsledků. Neudělení mezinárodní ochrany (či neprodloužení pobytového oprávnění) sice nepředstavuje přímo rozhodnutí o správním vyhoštění, a proto samo o sobě újmu nezpůsobuje. Jak ovšem Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, již samotná navazující hrozba nuceného opuštění území České republiky představuje natolik zásadní zásah do právní i faktické sféry jednotlivce, že definici nepoměrně větší újmy naplňuje (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011100, nebo ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/201425).

[10] Při posouzení hrozící újmy přihlédl Nejvyšší správní soud také k obsahu kasační stížnosti, napadenému rozsudku a rozhodnutí žalovaného. Opodstatněností obav stěžovatele z návratu na Kubu se Nejvyšší správní soud v této procesní fázi nemůže zabývat, neboť by tím předjímal své rozhodnutí o samotné kasační stížnosti. Důvody, pro které stěžovatel navrhuje přiznání odkladného účinku, se totiž překrývají s důvody, pro které požádal o mezinárodní ochranu. Podstatné je, že stěžovatelovy obavy jsou dostatečně individualizované (nevyplývají jen ze současné situace na Kubě, ale také z postavení stěžovatele jako člena „protirežimní kapely“ a osoby známé v opozičních kruzích) a nejsou na první pohled nesmyslné. Nebezpečí pronásledování nebo hrozba jiné vážné újmy v důsledku stěžovatelovy protirežimní činnosti ze strany kubánských orgánů může představovat vážnou újmu odůvodňující přiznání odkladného účinku. Zda taková újma stěžovateli skutečně – či spíše přiměřeně pravděpodobně – hrozí, bude předmětem posouzení ve věci samé. Proto má Nejvyšší správní soud za to, že je vhodnější před tímto posouzením stěžovateli umožnit setrvat na území České republiky, a to i s ohledem na to, že ve věci samé bude rozhodnuto bez výrazného prodlení.

[11] Pokud jde o druhou podmínku, z ničeho nevyplývá, že by přiznání odkladného účinku stěžovatelově kasační stížnosti mohlo způsobit újmu jiným osobám. I tato podmínka pro přiznání odkladného účinku je tak splněna. Dočasné zachování dosavadního právního postavení stěžovatele do doby, než bude o jeho kasační stížnosti věcně rozhodnuto, nijak nezasahuje do subjektivních práv třetích osob. Újma hrozící stěžovateli je tak nepoměrně větší než újma, která by mohla vzniknout jiným osobám.

[12] Nejvyšší správní soud se také zabýval splněním třetí podmínky, tedy zda přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/201425, č. 3169/2015 Sb. NSS, v němž dospěl k závěru, že „pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu § 73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu“. Proti závažné újmě, která stěžovateli v případě návratu do země původu hrozí, stojí v daném případě riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo nanejvýš mírné intenzity. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je totiž rozhodnutím pouze dočasné povahy, které na omezenou dobu oddaluje povinnost stěžovatele vycestovat z území České republiky.

[13] V usnesení ze dne 8. 4. 2020, č. j. 5 Azs 110/20209, se Nejvyšší správní soud vyjádřil tak, že stěžovateli sice již v době řízení před Nejvyšším správním soudem nesvědčí postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany (s nímž mj. souvisí i právo setrvat na území České republiky) a toto postavení na základě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti již nelze obnovit, avšak jeho přiznání může vyvolat právní následky stanovené v § 78b zákona o azylu. Ten upravuje pobytový režim neúspěšných žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, kteří podali proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost. Jinak řečeno, cizinec v řízení o kasační stížnosti podané ve věci mezinárodní ochrany již nemá postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, ale je oprávněn setrvat na území České republiky, a to na základě rozhodnutí žalovaného o strpění na území podle § 78b odst. 4 zákona o azylu (shodně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2025, č. j. 8 Azs 112/202535).

[14] Nejvyšší správní soud doplňuje, že z rozhodnutí o odkladném účinku nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/200576, č. 1072/2007 Sb. NSS).

[15] Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve věcech mezinárodní ochrany nepodléhá soudnímu poplatku podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. října 2026

JUDr. F. D., Ph.D.
předseda senátu