6 Azs 226/2026

Plný text

6 Azs 226/2026 - 18
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobce: M. K., zastoupený JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2026, č. j. OAM152328/ZR2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2026, č. j. 41 A 22/202660, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku,

takto:

I. Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

II. Žalobce je povinen zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2026, č. j. OAM152328/ZR2026. Tímto rozhodnutím byla žalobci zrušena platnost povolení k trvalému pobytu a byla mu stanovena lhůta k vycestování z území České republiky v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

[2] Stěžovatel s kasační stížností spojil návrh na přiznání odkladného účinku. Uvedl, žev případě propuštění z výkonu trestu odnětí svobody bude povinen vycestovat z území České republiky, kde však žijí jeho děti. Stěžovatel dále poukázal na nejistou situaci na Ukrajině v souvislosti s probíhajícím válečným konfliktem, přičemž nelze předvídat, jaké konkrétní dopady by pro něj a jeho rodinu měla povinnost vycestovat.

[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Uvedl, že stěžovatel neprokázal naplnění podmínek podle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel se v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, přičemž konec trestu připadá na 5. 2. 2028. Důsledky spojené s případným vycestováním stěžovatele z území České republiky tak podle žalovaného nyní bezprostředně nehrozí. Žalovaný dále poukázal na to, že stěžovatel byl opakovaně pravomocně odsouzen za úmyslnou trestnou činnost, naposledy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let za zločin týrání svěřené osoby a přečin ohrožování výchovy dítěte. Ve spojitosti s tím zdůraznil veřejný zájem, který je třeba při rozhodování o odkladném účinku zohledňovat. K tvrzenému zásahu do rodinného života žalovaný uvedl, že stěžovatel v současné době nemá nezletilé děti ve své péči a neuvedl žádné konkrétní okolnosti, které by svědčily o jejich závislosti na stěžovatelově péči. Za nedostatečný považoval žalovaný rovněž obecný poukaz stěžovatele na nejistou bezpečnostní situaci na Ukrajině v souvislosti s probíhajícím válečným konfliktem. Rovněž připomněl, že stěžovatelova osobní přítomnost na území České republiky není pro vedení řízení o kasační stížnosti nezbytná, neboť je zastoupen.

[4] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.

[5] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.

[6] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují. Jeli přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma, která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba (resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/201938, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 65, a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/201458, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).

[8] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy hrozící žadateli oproti jiným osobám jsou zásadně individuální, závislé na osobě žadatele a jeho konkrétní situaci. Máli být návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, musí stěžovatel tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by v návaznosti na vycestování utrpěl. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v již výše označeném usnesení č. j. 8 Azs 339/201938 (viz bod 58) potvrdil dřívější názor vyslovený v usnesení ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/201532, bod 7, dle kterého „paušálním přiznáváním odkladného účinku všem kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, se kterými je spojena povinnost vycestovat z území České republiky, by byla zcela popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku, jakož i záměr zákonodárce nepřiznat kasačním stížnostem brojícím proti takovému typu správních rozhodnutí odkladný účinek automaticky, tedy přímo ze zákona“. K přiznání odkladného účinku by tedy nemělo docházet bez dalšího, ale „jen ve spojení s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele)“.

[9] Z judikatury Nejvyššího správního soudu (pokud jde o přistupující „další důvody“) dále vyplývá, že k tvrzené újmě může docházet např. v případě zásahu do ustáleného soukromého života (např. v případě plně integrovaného cizince či cizince žijícího dlouhodobě na území České republiky), v případě zásadních zdravotních důvodů (např. významné zdravotní obtíže, které zabraňují odjezdu nebo jsou neléčitelné v zemi původu s rizikem progrese), anebo i v případech výjimečných ekonomických důvodů (např. ztráta významných ekonomických hodnot v důsledku odjezdu spojená s existenčními obtížemi v zemi původu, výrazný nedostatek prostředků pro návrat v případě úspěchu kasační stížnosti, vystavení rodinných příslušníků existenčním obtížím v případě, že jsou na osobě, která je nucena vycestovat, finančně závislé).

[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel neosvědčil, že mu v důsledku právních následků napadeného rozhodnutí v současné době hrozí újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel tuto újmu spatřuje především v nutnosti vycestovat z území České republiky, s čímž spojuje odloučení od dětí, které na území žijí. Stěžovatel se však aktuálně nachází ve výkonu trestu odnětí svobody (do 5. 2. 2028), a tedy již tato skutečnost omezuje možnost stěžovatele osobně pečovat o děti či je materiálně významněji zajišťovat. Možnost rodinného soužití je nyní omezena primárně výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody, nikoli právními následky napadeného správního rozhodnutí. Z téhož důvodu nemůže během doby výkonu trestu odnětí svobody dojít ani k realizaci povinnosti stěžovatele vycestovat. Důvod pro přiznání odkladného účinku tak nemůže představovat stěžovatelův poukaz na bezpečnostní situaci na Ukrajině v souvislosti s probíhajícím válečným konfliktem. Posouzení bezpečnostní situace v zemi, do níž stěžovatel bude povinen vycestovat, a poměrů, které v ní budou panovat v budoucnu (po propuštění stěžovatele z výkonu trestu), by nyní bylo předčasné.

[11] V daném případě pak nelze odhlížet od žalovaným poukazovaného rozporu přiznání odkladného účinku s veřejným zájmem. K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/201425. Dle závěrů tohoto usnesení, „pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu § 73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008131, č. 1698/2008 Sb. NSS).“

[12] V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší správní soud opakovaně připomíná, že stěžovatel je ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání dvou let za zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a za přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) a c) téhož zákona. Stěžovatel se tedy dopustil úmyslné trestné činnosti zasahující právě do zájmu společnosti na ochraně dětí a jejich řádného vývoje. Tato skutečnost tedy při poměřování vzájemně stojících zájmů podstatně oslabuje váhu stěžovatelem obecně tvrzeného zájmu na zachování rodinného soužití s dětmi.

[13] Nejvyšší správní soud tak nezjistil okolnosti, které by svědčily o tom, že stěžovatelova situace patří právě mezi ty ojedinělé a výjimečné případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační stížnosti vyhrazen. Návrhu proto nevyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.

[14] Zároveň Nejvyšší správní soud doplňuje, že z rozhodnutí o odkladném účinku nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/200576, č. 1072/2007 Sb. NSS).

[15] Druhým výrokem tohoto usnesení Nejvyšší správní soud uložil žalobci (stěžovateli) zaplatit soudní poplatek. Povinnost zaplatit soudní poplatek v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku vzniká až rozhodnutím soudu o tomto návrhu a poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, činí výše soudního poplatku 1 000 Kč.

[OBRÁZEK]

[16] Soudní poplatek lze zaplatit:

 v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu
 bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1060522626.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. října 2026

Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu