Plný text
7 Azs 163/2026 - 36
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: A. D., zastoupen JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem [adresa] Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2026, č. j. 57 Az 15/2026 32,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 13. 5. 2026, č. j. OAM 107/ZA ZA11 VL14 2026, žalovaný posoudil opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o této žádosti zastavil a § 25 písm. i) téhož zákona. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem zamítl.
[2] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností. S podáním kasační stížnosti stěžovatel spojil návrh na přiznání odkladného účinku s „návrhem na vydání předběžného opatření“. Jelikož se tímto druhým návrhem domáhal pouze odložení vykonatelnosti, resp. pozastavení účinků rozhodnutí žalovaného, Nejvyšší správní soud oba návrhy podle jejich obsahu posoudil jako jediný návrh na přiznání odkladného účinku (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 38, bod 63).
[3] V rámci odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že nepřiznání odkladného účinku by vedlo k jeho povinnosti vycestovat z území EU a smluvních států ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti. Takový následek s ohledem na jeho soukromý život, který dlouhodobě vede na území České republiky, by pro něj představoval závažnou a jen obtížně napravitelnou újmu. K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem pak odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Přiznání odkladného účinku by pouze dočasně zachovalo stávající stav do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu; stěžovatel proto má za to, že tím nemůže vzniknout újma jiným osobám ani veřejnému zájmu převyšující újmu hrozící jemu.
[4] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že s ním nesouhlasí, protože tento není odůvodněn ve vztahu k individuálnímu případu stěžovatele. Návrh na vydání předběžného opatření považuje žalovaný s ohledem na existenci návrhu na přiznání odkladného účinku za nadbytečný.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 33m odst. 2 zákona o azylu a § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s.
[6] Podle § 33m odst. 1 zákona o azylu má kasační stížnost odkladný účinek ze zákona pouze tehdy, jde li o rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany anebo o jejich neprodloužení. V nynější věci kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany, proto odkladný účinek ze zákona nemá. Podle § 33m odst. 2 zákona o azylu jí však může být odkladný účinek přiznán rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (viz například usnesení NSS ze dne 20. 8. 2026, č. j. 2 Azs 149/2026 39, body 4 a 5).
[7] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku soud nepřezkoumává samotný napadený rozsudek, ale pouze zjišťuje existenci výše uvedených zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku. Kromě formální podmínky, jíž je podání příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění dalších tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost tvrdit i osvědčit splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých s účinky napadeného rozsudku a rozhodnutí žalovaného, nese stěžovatel (například usnesení NSS ze dne 7. 12. 2016, č. j. 6 Afs 264/2016 28).
[9] Jedná li se o první zákonnou podmínku, žadatel (stěžovatel) je povinen tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by utrpěl v návaznosti na účinky napadeného rozsudku a rozhodnutí žalovaného. Byť si je Nejvyšší správní soud vědom toho, že ve věcech mezinárodní ochrany může být vhodnější před posouzením věci samé stěžovateli umožnit setrvat na území ČR (viz například usnesení NSS ze dne 20. 8. 2026, č. j. 2 Azs 149/2026 39), a stejně tak nelze stěžovatele nutit vědomě porušovat zákony nelegálním pobytem v ČR, shora zdůrazněné požadavky na podobu tvrzení stěžovatele alespoň v určité míře musí platit i ve věcech mezinárodní ochrany (viz například usnesení NSS ze dne 18. 9. 2026, č. j. 7 Azs 149/2026 41).
[10] Stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil obecným tvrzením o povinnosti vycestovat z území EU a smluvních států ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud si je vědom stěžovatelem odkazovaného usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 100. Ovšem jak později uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu „[o]becně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti“ (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 61). Zájem na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti sice může k přiznání odkladného účinku vést, ale obvykle jen ve spojení s dalšími důvody (například rodinným nebo soukromým životem stěžovatele) nebo v návaznosti na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci. Tyto individuální okolnosti by však měly jasně a konkrétně plynout ze stěžovatelem osvědčených tvrzení (srov. tamtéž, bod 59). V daném případě stěžovatel takové další individuální okolnosti neuplatnil, přičemž jeho tvrzení o zásahu do soukromého života zůstalo pouze v obecné rovině. Kontakt s právním zástupcem (advokátem) může stěžovatel realizovat prostředky elektronické komunikace (například telefonickými hovory či videohovory). Realizace procesních práv v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem je tedy možná i bez fyzické přítomnosti stěžovatele v České republice.
[11] Stěžovatel tedy neuvedl a tím spíše ani neosvědčil konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že mu nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti vznikne významná újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto jeho návrh zamítl. S ohledem na tento závěr se již dále nezabýval splněním druhé a třetí podmínky, neboť všechny tři výše uvedené podmínky musí být splněny kumulativně.
[12] Lze dodat, že usnesení o (ne)přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. října 2026
David Hipšr
předseda senátu