Usnesení ze dne 22. 7. 2022
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: M. P., zastoupen JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2018, čj. KUKHK-25285/DS/2018/SR, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2020, čj. 30 A 115/2018-74,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce JUDr. Radka Bechyně, advokáta.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Vrchlabí ze dne 9. 4. 2018, čj. PD/9656/2016/OD-VR/Kr, o námitkách žalobce proti záznamu o dosažení 12 bodů v registru řidičů [ve smyslu § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále „zákon o silničním provozu“)], které současně potvrdil. Žalovaný se neztotožnil s námitkami nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů a porušení principu legitimního očekávání, a to s odkazem na rozdílnou povahu správního řízení o jednotlivých přestupcích od řízení o námitkách proti provedenému záznamu. Předmětem řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů je pouze posouzení, zda byl záznam proveden v souladu se zákonem, tedy na základě pravomocného rozhodnutí, zdali výše zaznamenaných bodů odpovídá zákonu o silničním provozu apod. Žalovaný neshledal natolik zásadní vady jednotlivých pokutových bloků, které by znemožňovaly jejich použití jako podkladu pro záznam bodů do registru.
[2] Rozhodnutí žalovaného žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, v níž opět namítal, že jednotlivé pokutové bloky nejsou z dílčích důvodů způsobilými podklady pro provedení záznamu bodů do registru řidičů a že žalovaný ignoroval předložené důkazy (rozhodnutí jiných správních orgánů, které se dle žalobce kvalitou pokutových bloků jakožto podkladů záznamu z hlediska jejich způsobilosti zabývaly). Krajský soud žalobu shora označeným rozsudkem zamítl. Stejně jako žalovaný krajský soud zdůraznil odlišnou povahu správního řízení týkajícího se konkrétního přestupku oproti řízení, jehož předmětem je záznam bodů do registru řidičů. Zároveň krajský soud posoudil jednotlivé přestupkové bloky v rozsahu žalobních námitek, s nimiž se neztotožnil a dospěl k závěru, že pochybení tvrzená žalobcem neodpovídají skutečnosti (obsahu bloků). Ve vztahu k otázce předvídatelnosti správního rozhodování krajský soud uvedl, že žalobce nijak konkrétně nevysvětlil spojitost jím označených rozhodnutí jiných správních orgánů s jeho osobou či projednávanou věcí, proto je třeba takovou námitku považovat za zcela abstraktní a obecnou, neboť nereaguje na skutkové okolnosti věci.
[3] Proti rozsudku krajského soudu žalobce (dále „stěžovatel“) brojí kasační stížností. V ní opět namítá, že jednotlivé přestupkové bloky nemohou pro obsahové vady (vymezené totožně jako v žalobě, tedy zejména nedostatečná identifikace stěžovatele, místa a času spáchání přestupku, právní kvalifikace nebo jednající úřední osoby) sloužit jako podklad pro záznam bodů do registru řidičů. Takové nedostatky nelze podle stěžovatele „omluvit“ odkazem na povahu řízení o námitkách, neboť v jejich důsledku bloky nesplňují požadavky plynoucí z judikatury Nejvyššího správního soudu. Žalovaný rozhodl v rozporu se zásadou legitimního očekávání, neboť jiné správní orgány postupují a rozhodují v obdobných věcech odlišně, konkrétně se zabývají způsobilostí dílčích bloků. Krajský soud tedy při zjišťování skutkového stavu porušil zákonná ustanovení o řízeních před správním orgánem, což mohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí ve věci. Rovněž soud pochybil v tom, že zjištěný skutkový stav posoudil podle jiného právního předpisu, než který měl být užit, či jej nesprávně interpretoval.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je nepřípustná.
[6] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Aby tedy byla přípustná, musí stěžovatel reagovat na rozhodnutí krajského soudu a kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě jeho závěry. Nepostačuje proto, je-li kasační stížnost pouhým opakováním žalobních námitek. V takovém případě je nutným důsledkem její odmítnutí, přičemž vyzývat stěžovatele k odstranění této vady není v takové situaci namístě (viz usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud v tomto usnesení dále uvedl, že „v kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni. […] smyslem bylo umožnit v kasačním řízení pokud možno kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to, reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější.“ V usnesení ze dne 5. 11. 2020, čj. 7 Ads 243/2020-14, poukázal NSS při odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost na extrémní shodu kasační stížnosti s žalobou spočívající v tom, že „stěžovatelka (resp. její advokát) převzala slovo od slova argumentaci obsaženou v žalobě proti rozhodnutí žalovaného. V dokumentu učinila pouze „kosmetické úpravy“ tak, aby ze žaloby učinila kasační stížnost.“ Z judikatury NSS dále plyne, že pouhá citace zákonného ustanovení není důvodem kasační stížnosti ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s. (viz např. rozsudky NSS ze dne 24. 10. 2004, čj. 1 Afs 47/2004-75, ze dne 22. 1. 2007, čj. 8 Afs 55/2005-74, anebo ze dne 26. 10. 2007, čj. 8 Afs 106/2006-58).
[7] Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá, než po podrobném seznámení se s textem kasační stížnosti konstatovat, že ačkoliv je dosti rozsáhlá (11 stran textu), z drtivé většiny se jedná o pouhé zkopírování textu žaloby bez jakéhokoliv zpochybnění toho, jak se s uplatněnými žalobními body vypořádal krajský soud. Pokud se tedy s námitkami stěžovatele již konkrétně vypořádal krajský soud a stěžovatel je výslovně vůbec nijak nezpochybňuje, pouze setrvává na zopakování žalobních tvrzení, nelze takto koncipované námitky považovat za projednatelné. Proto se jimi Nejvyšší správní soud nemohl v řízení o kasační stížnosti zabývat.
[8] Ve velmi omezeném rozsahu, v němž se text kasační stížnosti odlišuje od dříve podané žaloby, resp. reaguje na napadený rozsudek krajského soudu, stěžovatel předestřel jen natolik obecná a vágní tvrzení, která za kasační námitky nelze vůbec považovat. Pakliže uvádí, že krajský soud ve věci aplikoval nesprávný právní předpis či jej nesprávně interpretoval, není vůbec zřejmé, v čem takové pochybení konkrétně shledává, jaký předpis (a ve vztahu k jaké otázce projednávané věci) krajský soud užít měl či neměl anebo v čem přesně mělo být právní posouzení věci nesprávné, resp. nezákonné. Žádné takové námitky stěžovatel v kasační stížnosti nevznáší, přičemž otázku nesprávného právního posouzení věci nelze bez dalšího vztáhnout k jiným (krajským soudem vypořádaným) námitkám. Je totiž úkolem stěžovatele, aby kasační stížností vymezil rozsah a důvody, podle nichž má Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí správního soudu nižší instance přezkoumávat (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Za naprosto irelevantní pak Nejvyšší správní soud považuje (opět zcela obecnou a vágní) námitku, že krajský soud porušil „zákon v ustanovení o řízeních před správním orgánem“. Jestliže tím chtěl stěžovatel říci, že krajský soud postupoval procesně nesprávně, lze k tomu jen poznamenat, že krajský soud při své rozhodovací činnosti správním orgánem není. Nadto stěžovatel opět ani neuvedl, v čem konkrétně měl takový nesprávný procesní postup spočívat. A pokud tímto tvrzením chtěl naopak stěžovatel zdůraznit, že krajský soud nesprávně zohlednil právní předpisy při přezkumu procesního postupu správních orgánů v předcházejícím řízení, ani v tomto ohledu nepředestřel žádné podrobnosti, z nichž by tvrzené pochybení mělo plynout. V tomto ohledu lze uzavřít, že není úkolem Nejvyššího správního soudu, aby za účastníky řízení domýšlel námitky, které jsou zcela bezobsažné a nepřesně vyjádřené.
[9] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatele upozornil již krajský soud (s ohledem na pojetí a obsah žaloby, která rovněž na rozhodnutí žalovaného spíše nereagovala a opakovala námitky uplatněné dříve v odvolání), že kvalita podání předurčuje způsob, jakým se správní soud bude věcí zabývat. Přesto však způsob, jakým zástupce stěžovatele koncipoval kasační stížnost, nutně musel vést k jejímu odmítnutí, neboť se její obsah zcela míjí s tím, jaké požadavky na kasační stížnost klade soudní řád správní a judikatura Nejvyššího správního soudu. Ten již dříve podotkl, že řízení o kasační stížnosti nemůže být „jakýmsi druhým pokusem ještě jednou a z pohledu stěžovatele lépe uvážit o tomtéž“ (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2019, čj. 1 Afs 44/2019-41).
[10] Z výše popsaných důvodů tak Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřípustnou ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) a § 120 s. ř. s.
[11] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž nemá právo na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[12] Podle § 10 odst. 3 poslední věty zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Proto soud současně rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovateli, a to k rukám jeho zástupce ve lhůtě 30 dnů (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. července 2022
Milan Podhrázký
předseda senátu
Usnesení ze dne 15. 7. 2020
Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: M. P., zastoupen JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2018, čj. KUKHK-25285/DS/2018/SR, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2020, čj. 30 A 115/2018-74,
takto:
I. Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí Městského úřadu Vrchlabí ze dne 9. 4. 2018, čj. PD/9656/2016/OD-VR/Kr, sp. zn. PD/198/2016/OD-VR/Kr/R1, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 23. 8. 2018, čj. KUKHK-25285/DS/2018/SR.
II. Žalobci se ukládá zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vrchlabí (dále „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 4. 2018, čj. PD/9656/2016/OD-VR/Kr, sp. zn. PD/198/2016/OD-VR/Kr/R1. Správní orgán I. stupně tímto rozhodnutím zamítl námitky stěžovatele proti provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče a tyto záznamy potvrdil.
[2] Součástí kasační stížnosti je i návrh na přiznání odkladného účinku. Tento návrh stěžovatel odůvodňuje předně tím, že mu v případě ztráty řidičského oprávnění hrozí ztráta možnosti zajišťovat lékařskou péči pro sebe a svou manželku, což vedle vlastního vyjádření dokládá i lékařskou zprávou ošetřujícího praktického lékaře. Stěžovatel i jeho manželka jsou staří a velmi nemocní, musí jezdit osobním automobilem do Vrchlabí, Turnova a do Hradce Králové na pravidelné lékařské kontroly. Veřejná doprava by pro ně sice byla levnější, avšak komplikovanější s ohledem na docházkové vzdálenosti a jejich zdravotní stav. Stěžovatel se dopravních přestupků předcházejících rozhodnutí správního orgánu I. stupně dopustil mezi roky 2013 a 2016, kdy si přivydělával rozvážením obědů (tuto práci v únoru 2019 ze zdravotních důvodů přestal vykonávat). Od srpna 2016 za jízdu osobním automobilem nemusel platit žádnou pokutu. V návrhu stěžovatel dále upozornil na možnou finanční újmu způsobenou případnými úkony spojenými s navrácením řidičského oprávnění (přezkoušení v autoškole a dopravně-psychologické vyšetření). Podle stěžovatele by přiznání odkladného účinku nemělo vliv na práva třetích osob ani by neohrožovalo závažným způsobem veřejný zájem. Připomněl, že krajský soud v řízení o žalobě odkladný účinek podané žalobě přiznal.
[3] Žalovaný k návrhu uvedl, že pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou dány dostatečné důvody.
[4] Nejvyšší správní soud má za to, že nejdříve je třeba poukázat na mimořádnou povahu odkladného účinku. Podle § 107 odst. 1 s. ř. s., platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu, resp. jejich doložením. Oproti tomu zpochybnění přiznání odkladného účinku pro rozpor s důležitým veřejným zájmem leží na žalovaném (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 52 Ca/2003-144, č. 87/2004 Sb. NSS), zatímco žalobci postačí, bude-li tvrdit, že takový rozpor s důležitým veřejným zájmem nehrozí. Rozhodnutí o odkladném účinku je rozhodnutím předběžné povahy, kterým Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá (ani nemůže předjímat) výsledek meritorního posouzení věci. Proto soud ani nehodnotí důvodnost námitek ve věci samé.
[6] Nejvyšší správní soud má v dané věci za to, že stěžovatel svá tvrzení o nepoměrně větší újmě dostatečně prokázal. Soud vzal za stěžejní zejména skutečnost, že stěžovatel i jeho žena jsou vyššího věku (stěžovateli je 65 let), podle doložené lékařské zprávy jsou výrazně omezeni v pohybu a doprava osobním automobilem je pro ně nezbytná z důvodu zajištění běžných osobních potřeb, jakož i pravidelných lékařských kontrol specialistů mimo místo jejich bydliště. V řízení před krajským soudem navíc stěžovatel doložil, že je v invalidním důchodu I. stupně. Na základě těchto skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že újma hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je poměrně vážná, neboť by v opačném případě stěžovatel pozbyl řidičské oprávnění, a tedy i možnost dopravovat sebe a svou manželku k lékaři způsobem, který je pro jejich zdravotní stav nebude nadměrně zatěžovat. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší správní soud i přesto, že stěžovatel výslovně netvrdil, že by jeho žena řidičským oprávněním nedisponovala a nemohla auto při nutných cestách řídit ona. Výše uvedené skutečnosti jsou nicméně ve svém úhrnu dostatečné k závěru, že se v daném případě jedná o výjimečnou situaci, v níž lze dle existující judikatury odkladný účinek v obdobné situaci přiznat, neboť stěžovatel (resp. osoba jemu blízká) je na řízení motorového vozidla ze zdravotních důvodů závislý (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2013, čj. 1 As 183/2012-35, ze dne 10. 4. 2013, čj. 6 As 29/2013-80, anebo ze dne 21. 5. 2020, čj. 1 As 159/2020-37).
[7] Pozbytí řidičského oprávnění (jež je důsledkem napadeného rozhodnutí žalovaného) by v dané věci mohlo představovat pro stěžovatele a jeho manželku nepoměrně větší újmu, než která by s ohledem na povahu jednotlivých přestupků, jichž se stěžovatel dopustil, mohla vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008, čj. 2 As 60/2008-103, nebo ze dne 10. 4. 2013, čj. 6 As 29/2013-80). Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí žalovaného, stěžovatel dosáhl v registru řidičů celkové hranice 12 bodů v důsledku opakovaného překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci. Nejvyšší správní soud nikterak tyto přestupky nebagatelizuje, a to i vzhledem k tomu, že v jednom případě stěžovatel nejvyšší povolenou rychlost v obci překročil o více než 20 km/h. Obdobně jako krajský soud však přihlédl k tomu, že k jejich spáchání ze strany stěžovatele došlo v průběhu delšího času (4 let) a od spáchání posledního z přestupků uplynula delší doba. Za těchto okolností soud neshledal, že by v důsledku přiznání odkladného účinku ve srovnání s prokázanou újmou stěžovatele převažovala možná újma jiných osob, nebo že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s veřejným zájmem. To ostatně v dané věci netvrdí ani žalovaný, který rozpor s veřejným zájmem v případě odložení účinku rozsudku krajského soudu a žalobou napadeného rozhodnutí nenamítal. Žalovaný především nepoukázal na žádné konkrétní okolnosti, pro které by daná podmínka nebyla splněna.
[8] Nejvyšší správní soud v k výše uvedenému dodává, že přiznání odkladného účinku odsouvá účinky rozhodnutí žalovaného správního orgánu po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumávána. Ztotožní-li se kasační soud s krajským soudem v tom, že rozhodnutí žalovaného bylo v souladu se zákonem, pak bude povinností stěžovatele respektovat důsledky rozhodnutí žalovaného, které u soudu napadl. Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 s. ř. s.). Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
[9] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku, a sice podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, ve výši 1 000 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32]. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.
[10] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – [účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080406220. Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. července 2020
Milan Podhrázký
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: