Plný text
9 As 136/2026 - 39
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: J. C., proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem [adresa] Praha 1, proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 16. 4. 2025, č. j. MPO 38102/2025, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2026, č. j. 3 A 72/2025 72, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 1. 2025, č. j. MPO 10854/2025, odmítl žádost žalobce podanou podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“), z důvodu, že poskytnutí požadovaných informací upravuje zvláštní zákon – zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil rozkladem, který zamítl ministr průmyslu a obchodu výše nadepsaným rozhodnutím.
[2] Rozhodnutí ministra napadl žalobce žalobou, které městský soud vyhověl nejprve rozsudkem ze dne 21. 11. 2025, č. j. 3 A 72/2025 43. Tento rozsudek však zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 7. 2026, č. j. 9 As 186/2025 24. Nyní napadeným rozsudkem městský soud žalobě opět vyhověl, zrušil rozhodnutí ministra a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Shledal, že žalovaný nemohl žádost žalobce o informace odmítnout jen proto, že na žádost je třeba aplikovat jiný zákon. Zavázal žalovaného, aby žádost žalobce posoudil podle InfZ s odchylkami upravenými v živnostenském zákoně.
[3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti v pořadí druhému rozsudku městského soudu včasnou kasační stížnost, jejíž doplnění spojil s návrhem na přiznání odkladného účinku. Návrh odůvodnil tím, že napadeným rozsudkem byl zavázán k dalšímu vyřízení žádosti o poskytnutí údajů ze živnostenského rejstříku ve formátu otevřených dat. Otázka, zda lze prostřednictvím žádosti podle InfZ požadovat vytvoření a poskytnutí datové sady v režimu otevřených dat, však dosud nebyla dostatečně posouzena. Nepřiznáním odkladného účinku může stěžovateli vzniknout závažná a obtížně napravitelná újma spočívající v nutnosti realizovat postup, jehož zákonnost je předmětem přezkumu před NSS. Stěžovatel by musel provést úkony k vytvoření datové sady, ačkoliv mu takovou povinnost právní řád neukládá. Případné následné zrušení napadeného rozsudku by důsledky zpřístupnění datové sady nemohlo odstranit. Stěžovatel též upozornil, že poskytnutím požadovaných údajů by mohlo dojít k zásahu do práv dotčených fyzických osob – podnikatelů. Přiznáním odkladného účinku naopak nevznikne významná újma žalobci ani jiným osobám. Přiznání odkladného účinku není ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem a odpovídá požadavku právní jistoty, aby před případným zveřejněním údajů byla Nejvyšším správním soudem vyřešena otázka, zda je stěžovatel vůbec povinen vytvořit a poskytnout požadovanou datovou sadu.
[4] Žalobce ve vyjádření k návrhu uvedl, že městský soud nenařídil stěžovateli požadované informace bez dalšího poskytnout, ale žádost znovu posoudit. Nutnost ve věci opětovně rozhodnout nepředstavuje újmu ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jak judikuje i NSS.
[5] Kasační stížnost podle § 107 s. ř. s. nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 58, č. 3270/2015 Sb. NSS, odst. [24]).
[6] Soud tedy přizná kasační stížnosti odkladný účinek, jsou li kumulativně splněny tři podmínky: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, jehož se návrh týká, musí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud shledal, že není splněna již první podmínka, jelikož právní následky napadeného rozsudku neznamenají pro stěžovatele žádnou újmu.
[7] Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti správního orgánu bude vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 49, č. 1255/2007 Sb. NSS, obdobně usnesení ze dne 8. 1. 2026, č. j. 9 As 186/2025 20, odst. [8], nebo nedávné ze dne 26. 8. 2026, č. j. 10 Ads 142/2026 58, odst. [5]). Z usnesení č. j. 2 Ans 3/2006 49 též plyne, že ani případný další procesní vývoj ve správním řízení není sám o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Zruší li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost (obdobně viz usnesení NSS ze dne 2. 5. 2013, č. j. 6 As 61/2013 20, odst. [9], nebo ze dne 12. 10. 2016, č. j. 6 As 231/2016 30, odst. [12]). Pokud by se důsledky zrušujícího rozsudku krajského soudu pro veřejnou správu bez dalšího považovaly za újmu, musel by být odkladný účinek přiznáván téměř ke každé žádosti správního orgánu, jehož rozhodnutí bylo krajským soudem zrušeno (srov. usnesení NSS ze dne 14. 1. 2026, č. j. 22 Afs 294/2025 23, odst. [10]).
[8] V projednávané věci lze přisvědčit stěžovateli, že poskytnutím požadovaných informací by řízení o kasační stížnosti fakticky pozbylo smyslu. Nejvyšší správní soud ovšem souhlasí se žalobcem, že městský soud v napadeném rozsudku nenařídil stěžovateli požadované informace poskytnout. Toliko jej zavázal, aby žádost žalobce znovu posoudil v režimu InfZ s dílčími odchylkami upravenými v živnostenském zákoně. V takovém případě stěžovateli nevzniká újma, která by vyžadovala přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (srov. usnesení NSS ze dne 17. 8. 2020, č. j. 10 As 244/2020 30, odst. [2], nebo ze dne 28. 5. 2025, č. j. 2 As 95/2025 53, odst. [12]). Má li stěžovatel za to, že žalobcem žádané informace nelze poskytnout s ohledem na požadovaný formát otevřených dat nebo z důvodu ochrany osobních údajů podnikajících fyzických osob, nic mu nebrání takový závěr odůvodnit v dalším správním řízení (obdobně srov. usnesení ze dne 19. 3. 2025, č. j. 9 As 10/2025 28, odst. [10], nebo již citované č. j. 2 As 95/2025 53, odst. [11]).
[9] Vzhledem k tomu, že podmínky pro přiznání odkladného účinku je třeba splnit současně, neposuzoval již Nejvyšší správní soud otázky poměřování újmy vznikající stěžovateli a jiným osobám a rozporu s veřejným zájmem.
[10] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal. Tím nijak nepředjímá své rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2026
JUDr. Radan Malík
předseda senátu