Nejvyšší správní soud

6 A 31/2001

Správní orgán nemůže autoritativně předem určit, komu náleží nebo komu vznikne právo, právem chráněný zájem či povinnost, o které bude v řízení jednat a rozhodovat – to je věcí zkoumání v průběhu řízení a vydání rozhodnutí. Má-li mít výsledek řízení platné právní účinky pro třetí osoby, je třeba takovou osobu k řízení přibrat.

7 A 90/2001

I. Závazné stanovisko odboru státní památkové péče vydané podle § 14 odst. 3 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, je úkonem správního orgánu, jímž zpravidla nedochází k založení, změně, zrušení či závaznému určení povinností a nestanoví se jím žádné konkrétní povinnosti, které by žalobce byl povinen respektovat. II. Ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s. umožňuje při splnění zákonem stanovených podmínek přezkoumat i takový úkon správního orgánu, který byl závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí. Z tohoto ustanovení vyplývá, že je možné přezkoumat i závazné stanovisko orgánu památkové péče vydané dle § 14 odst. 3 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ovšem pouze v rámci přezkoumání stavebního povolení, tj. rozhodnutí, které je rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 s. ř. s. Pokud vydané stavební povolení nebylo napadeno samostatnou žalobou, nelze závazné stanovisko přezkoumat.

7 A 125/2001

Vadné doručení rozhodnutí správního orgánu I. stupně (opomenutí doručit rozhodnutí advokátovi s procesní plnou mocí) je podstatnou vadou řízení zakládající k žalobní námitce důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí orgánu II. stupně, pokud ztíží účastníkovi možnost účinné, zákonem zaručené obrany ve správním řízení a pokud není následným průběhem správního řízení nijak zhojena (zde:

Konf 1/2003

Zastavil-li soud, rozhodující v občanském soudním řízení, řízení o žalobě s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena správnímu orgánu, a správní orgán postoupený spis soudu pouze vrátil přípisem s vyjádřením záporného stanoviska o své pravomoci, aniž však podal návrh zvláštnímu senátu zřízenému zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, není soud, který o zastavení řízení a postoupení věci rozhodl, legitimován k podání návrhu na rozhodnutí kompetenčního sporu zvláštnímu senátu. V takovém případě by však mohl podat takový návrh správní orgán nebo některý z účastníků původního řízení před soudem.

6 A 144/2002

Provede-li fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti zásah do významného krajinného prvku [§ 3 písm. b) zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny] bez závazného stanoviska orgánu ochrany přírody (§ 4 odst. 2 téhož zákona), jde o zásah protiprávní; nelze však bez dalšího vycházet z toho, že jde i o zásah škodlivý, za který je možno uložit pokutu [§ 88 odst. 1 písm. i) téhož zákona]. Škodlivost zásahu musí být prokázána a v rozhodnutí správního orgánu odůvodněna.

Nad 138/2003

2 As 3/2004

Z ustanovení § 60 odst. 1 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, nelze dovozovat, že odpovědnosti za spáchaný přestupek je možno se zbavit pouhým odkazem na to, že přestupek spáchala osoba účastníkovi blízká, bez toho, že by námitka tuto osobu identifikovala. Přenáší-li někdo odpovědnost za spáchání přestupku na jinou osobu, nemůže být nucen k identifikaci pachatele, musí však být srozuměn s tím, že správní orgán může vycházet z ostatních důkazů a bude hodnotit, zda tyto důkazy jsou samy o sobě dostatečně průkazné k identifikaci pachatele přestupku.

2 Ads 54/2003

Kasační stížnost podle ustanovení § 129 odst. 3 s. ř. s. podanou až dne 30. 5. 2003 soud odmítne pro opožděnost podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., a to i přesto, že stěžovatelka byla o možnosti podat Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku pouze do 31. ledna 2003 vyrozuměna přípisem krajského soudu doručeným jí až po této lhůtě, neboť taková poučovací povinnost není dána zákonnou úpravou a podle ustanovení § 106 odst. 2 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty k podání Kasační stížnosti prominout.

Nad 98/2003

I. Rozšířený senát se podle § 17 odst. 1 s. ř. s. zabývá právní otázkou předloženou tříčlenným senátem Nejvyššího správního soudu pouze tehdy, pokud shledá rozpor názoru tříčlenného senátu, který věc rozšířenému senátu postoupil, s názorem vyjádřeným v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu. V opačném případě věc vrátí tříčlennému senátu k dalšímu řízení.; II. Určení místně příslušného soudu rozhodnutím Nejvyššího správního soudu dle § 11 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. připadá v úvahu pouze v případě, kdy místní příslušnost nelze určit na základě kritérií stanovených v zákoně na základě zvláštní úpravy v § 32 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ani na základě obecné úpravy v § 7 odst. 2 s. ř. s.

2 Azs 76/2003

Rozhodnutím o nákladech řízení je nutno rozumět nejen rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, ale i rozhodnutí o placení nákladů řízení. Rozhodnutím o nákladech řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. je tedy i rozhodnutí o povinnosti zaplatit ustanovenému zástupci jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování účastníka řízení (§ 35 odst. 7 s. ř. s.). Kasační stížnost proti takovémuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud odmítne [§ 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s.].

6 A 45/2000

I. Správní orgán pochybil, pokud hledisko cenového vývoje na srovnatelných trzích, z něhož je třeba podle § 16 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, vycházet při posuzování zneužití hospodářského postavení při sjednání ceny podle § 2 odst. 3 tohoto zákona, spojil pouze s existencí trhu, na němž se uplatňuje účinná hospodářská soutěž. Citovaný zákon váže toto hledisko pouze na existenci srovnatelného trhu jako takového a cenový vývoj na něm, nikoliv však již na podmínku, že takovým trhem může být pouze trh, na němž existuje účinná hospodářská soutěž. II. Na obce při výkonu samostatné působnosti, popř. na právnické osoby jimi k výkonu této působnosti založené, se vztahuje § 2 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, zakazující jim zneužít hospodářské postavení k získání nepřiměřeného hospodářského prospěchu tím, že do ceny nájmu zahrnou neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk; pokud tento zákaz poruší, dopustí se porušení cenových předpisů podle § 15 odst. 3 téhož zákona. III. Ukládá-li § 2 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, zákaz zahrnout do sjednané ceny neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk, je třeba ve smyslu § 2 odst. 1 tohoto zákona sjednanou cenu posuzovat jen ve vztahu k předmětu nájmu; cena nájmu může zahrnovat pouze oprávněné náklady a přiměřený zisk vztahující se k pronajatému majetku. Cena nájmu již nemůže zahrnout náklady související se zajištěním dalších činností, které pro žalobce vyplývají z výkonu zákonem stanovené samostatné působnosti obcí při zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod. Z pohledu zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, není rozhodné, k jakému účelu jsou použity finanční prostředky získané ze smluvních ujednání, na něž se vztahuje ustanovení § 2 odst. 3 téhož zákona.

2 Azs 17/2004

Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, nestanovil, jakou formou má žadatel o azyl nahlásit Ministerstvu vnitra změnu evidovaného pobytu. Pokud žadatel tvrdí, že změnu nahlásil pouze telefonicky (a z evidencí pobytu vedených k tomu pověřenými orgány tato skutečnost nevyplývá), a dovozuje z toho, že nebyly splněny podmínky pro užití § 24 odst. 3 tohoto zákona o náhradním doručení písemnosti, kterou nelze doručit v místě evidovaného pobytu, musí předložit či označit důkazy, které informace uvedené v evidenci pobytu vyvracejí.

3 Ads 39/2003

Odměna, již dostávají za činnost členů představenstva generální ředitel společnosti a jeho náměstci - přičemž členy představenstva jsou právě z důvodu funkce generálního ředitele či náměstka, kteréžto vykonávají na základě pracovního poměru, z něhož jsou účastni nemocenského pojištění - je příjmem zúčtovaným jim v souvislosti s výkonem zaměstnání, z něhož jsou nemocensky pojištěni. Z této příčiny se podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, odměna zahrne do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení. V takových případech není rozhodující, že členství generálního ředitele či jeho náměstků v představenstvu není stanoveno přímo v jejich pracovní smlouvě, nýbrž ve stanovách společnosti.

3 Azs 64/2004

Skutečnost, že žadatel o azyl byl ve své domovské zemi z důvodu účasti na protivládní demonstraci přizván na místní národní výbor za účelem podání vysvětlení a opakování těchto výslechů zamezil poskytnutím úplatku policistovi, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

3 Afs 1/2004

Možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům i ke způsobu jejich zjištění a Možnost navrhovat doplnění dokazování je právem účastníka řízení a nikoliv jeho povinností (§ 33 odst. 2 správního řádu). Pokud účastník řízení tohoto práva navzdory řádné výzvě správního orgánu nevyužije, není správní orgán povinen taková vyjádření od účastníka požadovat a není tedy vadou řízení, jestliže za této situace takové vyjádření chybí.

3 Afs 12/2003

Unesl-li správce daně důkazní břemeno ve shodě s § 31 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, tím, že vyvrátil tvrzení daňového subjektu o skutečnostech uvedených ve smlouvách o přijetí zdanitelného plnění, bylo na daňovém subjektu, aby prokázal svá tvrzení, přičemž absence takových důkazů šla k jeho tíži.

2 A 10/2002

Nelze vytvořit rámec, který by určoval podmínky, při jejichž splnění by Úřad pro ochranu hospodářské soutěže musel podle § 8a odst. 2 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, spojení podniků povolit. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže není povinen sám nabízet možné závazky a omezení, za nichž by byl připraven spojení podniků povolit. Při posuzování okolností rozhodných pro povolení spojení podniků není rozhodující procenty vyjádřená míra nárůstu dominantního postavení, jestliže koncentrace jednoho ze soutěžitelů již dosahuje vysoké dominantní pozice. Uznává-li Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v obdobných případech určitou skutečnost jako výhodu ze spojení podniků, musí ji podle zásady rovnosti zpravidla uznat jako výhodu i v dalším případě, neboť tatáž skutečnost působí kvalitativně stejně nebo podobně. Jinak tomu však bude při hodnocení, zda taková výhoda – ve spojení s ostatními – je v konkrétním případě způsobilá kvantitativně převážit újmu, která může vzniknout narušením soutěže v důsledku spojení konkrétních soutěžitelů, neboť individuální rysy každého jednotlivého případu zpravidla převáží.

3 Ads 45/2003

I. Právní vztahy důchodového pojištění, jež obsahují cizí prvek, jsou regulovány právními normami toho státu, na jehož území byla určitá činnost vykonávána (např. studium); to neplatí, stanoví-li mezinárodní smlouva jinak. II. Jsou-li splněny podmínky nároku na dávku i bez přihlédnutí k dobám získaným na polském území, přizná nositel pojištění České republiky dávku výlučně na základě dob pojištění podle právních předpisů České republiky [čl. 16 písm. a) Úmluvy mezi Československou republikou a Polskou republikou o sociálním pojištění, vyhlášené pod č. 261/1948 Sb.].

5 A 99/2001

Povinnost ručitele hradit dlužné clo nastupuje až poté, co dluh nezaplatil sám dlužník. Musí ale být postaveno najisto, kdo je dlužníkem (§ 238 odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona), a clo musí být řádným způsobem dlužníku vyměřeno. Není-li tedy spolehlivě zjištěno, kdo je osobou povinnou hradit celní dluh, a celní dluh není vyměřen řádným rozhodnutím, nemůže být povinnost jeho úhrady přenesena na ručitele vzdor ustanovení § 260 celního zákona.

3 Azs 18/2004

Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí pouze námitky obecného charakteru, aniž upřesňuje, které konkrétní důkazy či podklady pro rozhodnutí žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí, je takové tvrzení bez uvedení konkrétních skutečností nedůvodné. Nejvyšší správní soud vychází z premisy „nechť si každý střeží svá práva“; proto nemůže stěžovatelka v kasační stížnosti úspěšně namítat, že správní orgán či soud v předcházejícím řízení nezjistily důsledně skutečný stav věcí, pokud sama neuvádí skutečnosti či důkazy, které pro takové tvrzení svědčí.

3 Afs 17/2003

Rozhodnutí o zastavení řízení ve věci podání dodatečného daňového přiznání pro odpadnutí důvodu řízení [§ 27 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků] soud přezkoumává pouze z hlediska, zda zde byly důvody pro zastavení řízení či nikoliv; nepřezkoumává meritorně otázku, zda daňovému subjektu měla být vyměřena daň z příjmů fyzických osob.

7 Afs 13/2003

Může-li odvolatel podle § 48 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, pozměňovat nebo doplňovat údaje svého odvolání do doby, než je o odvolání rozhodnuto, znamená to, že do této doby musí být doplnění odvolání doručeno odvolacímu orgánu, aby se o důvodech obsažených v doplnění odvolání reálně dozvěděl a mohl se s nimi vypořádat tak, jak mu ukládá § 50 odst. 7 věta druhá téhož zákona. V této souvislosti nelze aplikovat § 14 odst. 7 uvedeného zákona, protože se nejedná o lhůtu, ale pouze o stanovení doby, v níž může odvolatel údaje svého odvolání doplňovat a pozměňovat. Bylo-li doplnění odvolání podáno k poštovní přepravě až dne předcházejícího dni, ve kterém odvolací orgán o odvolání rozhodl, nelze odvolacímu orgánu vytýkat, že se nevypořádal s důvody uvedenými v doplnění odvolání, neboť se o nich nedozvěděl.

4 Azs 27/2004

I. Jestliže v řízení před krajským soudem uplatnil stěžovatel námitky, s nimiž se krajský soud v odůvodnění rozsudku nevypořádal (a to i v případě, že tyto námitky nebyly uplatněny v žalobě), je takový rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ; II. I když rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo o další žalobní body lze podle § 71 odst. 2 s. ř. s. jen ve lhůtě pro podání žaloby, nemůže Nejvyšší správní soud sám zaujímat stanovisko k námitkám uplatněným před krajským soudem po této lhůtě, neboť by tak nahrazoval závěry krajského soudu a vyloučil by tímto postupem možnost bránit se takto formulovaným právním závěrům kasační stížností.

2 A 7/2002

I. Komise pro posouzení a hodnocení nabídek může v souladu s § 34 odst. 3 zákona č. 199/1994 Sb., o veřejných zakázkách, opravit zřejmé početní chyby v nabídce, které nemají vliv na nabídkovou cenu. Toto ustanovení však nelze analogicky aplikovat na nápravu jiného pochybení než zjevné početní chyby – např. na chyby v psaní či na jiný omyl uvedený v nabídce uchazeče. II. Zjevná početní chyba v nabídce, kterou může komise pro posouzení a hodnocení nabídek opravit (§ 34 odst. 3 zákona č. 199/1994, o veřejných zakázkách), musí být takového rázu, že ji komise dokáže odstranit sama bez součinnosti s uchazečem. Není na místě, aby si komise informace deklarované v nabídkách u uchazeče ověřovala a vyjasňovala.

5 A 107/2001

I. Ani za situace, kdy je stavba již téměř ukončena, není vydání územního rozhodnutí po zrušení rozhodnutí původního bezpředmětné. Jednotlivá řízení upravená ve stavebním zákoně je nutno vidět v jejich vzájemné časové, formální a obsahové souvztažnosti, neboť např. ve stavebním řízení stavební úřad přezkoumá zejména, zda dokumentace splňuje podmínky územního rozhodnutí, a rovněž v kolaudačním řízení stavební úřad zkoumá, zda byla stavba provedena podle dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním řízení a zda byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení. II. Odvolací orgán může zrušit rozhodnutí správního orgánu I. stupně podle § 59 odst. 2 správního řádu zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí nemělo být vůbec vydáno pro rozpor s hmotněprávní či procesněprávní úpravou anebo jestliže se jedná o nicotný akt. Podle tohoto ustanovení však není možno postupovat, pokud chce odvolací orgán docílit stejných právních následků jako při zastavení řízení, avšak zákon mu zastavit řízení neumožňuje.

2 Afs 44/2003

Z ustanovení § 24 odst. 1 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze dovodit, že vynaložené výdaje se vždy musí reálně projevit v příjmech daňového poplatníka, tzn. že mezi výdaji a příjmy nutně existuje vztah přímé úměry. Smysl tohoto ustanovení však zjevně spočívá v tom, že se musí jednat o výdaje za tímto účelem vynaložené. Proto také ustanovení § 23 odst. 1 stejného zákona při vymezení základu daně hovoří o respektování „věcné a časové souvislosti“ příjmů a výdajů v daném zdaňovacím období. Mezi těmito výdaji a očekávanými příjmy tak musí existovat přímý a bezprostřední vztah; v opačném případě se pojmově nemůže jednat o výdaje vynaložené na dosažení, udržení či zajištění příjmů.

6 A 140/2002

Pokud služební poměr žalobce byl ukončen ke dni 31. 3. 1993, nemohly mu být při vyměření výsluhového příspěvku započítány doplatky platového tarifu, příplatky za vedení a zvláštní příplatek vyplacené sice v měsíci březnu 1993, ale náležející za měsíc předcházející (§ 33d odst. 1 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků)**). Rovněž nebylo možné započítat případné náhrady za bojové rozdílení či proplacení náhradního volna a služeb podle nařízení náčelníka generálního štábu č. 19/1992, neboť je nelze zařadit mezi náležitosti uvedené v citovaném ustanovení.

5 A 154/2002

I. Pokud správní orgán I. stupně označí a odůvodní jen některá kritéria, z nichž vycházel při stanovení pokuty, a orgán II. stupně ve svém rozhodnutí výslovně neuvede a dostatečně neodůvodní všechna zbývající kritéria, jedná se o vadu řízení. II. Rozhodnutí týkající se několika účastníků řízení, obsahující několik výroků a ukládající několik sankcí za nesplnění různých právních povinností dostojí požadavku srozumitelnosti a přezkoumatelnosti ve správním soudnictví jen tehdy, je-li z jeho odůvodnění jasně patrno, k jakému účastníku řízení a k porušení kterého ustanovení zákona se jednotlivé odůvodnění vztahuje, a jsou-li všechna – v demonstrativním výčtu zákona uvedená – kritéria pro uložení sankce konkrétnímu účastníku řízení výslovně zmíněna a dostatečně odůvodněna. Stejně tak musí být nade vší pochybnost zřejmé, která další – v demonstrativním zákonném výčtu výslovně neuvedená – kritéria byla vzata v úvahu.

7 A 68/2001

Soud nemůže v rámci řízení o přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán nevyhověl žádosti o přiznání výsluhového příspěvku, přezkoumat důvod skončení služebního poměru vojáka z povolání, neboť je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) vydaným rozkazem, a to pokud jde o propuštění žalobce ze služebního poměru vojáka z povolání ke dni 31. 7. 1990, i pokud jde o důvod jeho propuštění podle čl. IV odst. 2 zákona č. 74/1990 Sb., tedy proto, že odmítl složit vojenskou přísahu. Proti rozkazu ministra národní obrany ze dne 29. 6. 1990 o propuštění žalobce ze služebního poměru vojáka z povolání ke dni 31. 7. 1990 nebyl opravný prostředek přípustný, neboť jej zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění tehdy účinném, ani jiný právní předpis nepřipouštěl. Správní soudnictví se stalo součástí právního řádu až změnou občanského soudního řádu zákonem č. 519/1991 Sb. s účinností od 1. 1. 1992.

6 A 93/2000

Komise pro cenné papíry jako správní úřad pro oblast kapitálového trhu podle § 82 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, vykonává dozor nad činností makléřů; makléře však může sankcionovat pouze za porušení právních předpisů, které bezprostředně upravují jeho právní postavení a jsou obsaženy v hlavě II citovaného zákona. Za porušení zásady provádět příkazy klienta s odbornou péčí a zásady neupřednostňování obchodů na vlastní účet před obchody na účet klientů (§ 79 odst. 2 zákona) proto Komise nemůže sankcionovat makléře, nýbrž obchodníka s cennými papíry, jehož je makléř zaměstnancem.

6 A 88/2002

Účastníkem řízení, v němž je rozhodováno o vyloučení akcií z obchodování na veřejném trhu podle § 78 odst. 3 zákona ČNR č. 591/1992 Sb. je akciová společnost, která soubor akcií, o jejichž vyloučení se jedná, emitovala. Majitel akcie účastníkem takového řízení není.

6 A 107/2001

I. Řízení zahájené obvodním báňským úřadem jako orgánem věcně i místně příslušným nemůže podle § 17 odst. 5 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní správě, zastavit Český báňský úřad; z ustanovení § 38 odst. 5 zákona č. 61/1988 Sb. takovou kompetenci dovodit nelze. II. Úkolem, který je ve smyslu § 38 odst. 5 písm. a) a b) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní správě, oprávněn převzít Český báňský úřad, je pouze rozhodovací, dozorová nebo povolovací činnost jako celek, tj. činnost, jež je jako celek obsahem věcné působnosti obvodního báňského úřadu vymezené zákonem. Ani jazykovým výkladem pojmu „úkoly báňské správy“ nelze dospět k závěru, že takovým úkolem je i jednotlivý úkon správního úřadu ve správním řízení.

7 Azs 62/2003

Pokud krajský soud doručoval žadateli o azyl písemnosti jen na adresu, na které se žadatel nezdržoval, ačkoli měl k dispozici i jiné údaje o jeho pobytu, a to jak v žalobě, tak i ve správním spisu, nelze za takové situace uzavřít, že nebylo možno zjistit místo pobytu žadatele o azyl ve smyslu § 33 zákona o azylu.

6 A 169/2002

Vojáku, který byl propuštěn ze služebního poměru rozhodnutím podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 254/2002 Sb., avšak jehož služební poměr zanikl až po nabytí účinnosti této novely, náležejí výsluhové náležitosti podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 254/2002 Sb.

1 Afs 5/2003

I. Při podání návrhu na individuální osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s. musí žalobce v žádosti o osvobození od soudních poplatků jednak uvést, v čem spatřuje nedostatek prostředků, z nichž by měl zaplatit soudní poplatek, a jednak toto tvrzení doložit. II. Uplatní-li stěžovatel teprve v kasační stížnosti tvrzení o tom, že nemá dostatek prostředků k zaplacení soudního poplatku z žaloby proto, že podal také žaloby další, které jsou rovněž zpoplatněny, nemůže kasační soud k takovému tvrzení přihlédnout, a to i proto, že nelze vytýkat soudu I. stupně, že nevyhledával iniciativně místo žalobce další okolnosti, jež by mohly charakterizovat jeho nedostatek prostředků.

Konf 24/2004

Pravomocné rozhodnutí sporu o pravomoc vrchním soudem podle § 8a o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, tvoří v totožné právní věci týchž účastníků překážku věci rozsouzené (rei iudicatae

5 A 53/2002

Účelem druhé věty § 143 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, není nic jiného než stanovit pro zvláštní případ, kdy služební poměr skončil posledním dnem kalendářního roku, že v tomto případě je možné vycházet z průměrného platu za rok, v němž zanikl služební poměr. I v tomto případě je na správním orgánu, aby porovnal, zda výpočet podle věty prvé části před středníkem uvedeného ustanovení není pro účastníka řízení výhodnější.

6 A 68/2000

Jsou-li v rozhodnutí správního orgánu o stanovení zóny havarijního plánování [§ 3 odst. 2 písm. f) zákona č. 18/1997 Sb., atomového zákona] stanovena pouze opatření na ochranu obyvatelstva, a nikoliv i na ochranu životního prostředí, nemá občanské sdružení (§ 70 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) ve správním řízení postavení účastníka řízení.

7 Azs 34/2004

Nebylo-li možné přes opakovanou snahu soudu v průběhu soudního řízení zjistit místo pobytu žadatele o azyl po dobu nejméně 90 dnů a nevyzvedával-li si žadatel zásilky uložené na adrese, kterou uváděl ve svých podáních adresovaných soudu, a nemohl-li soud z tohoto důvodu o věci rozhodnout, byly splněny zákonné podmínky pro zastavení řízení dle § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Stěžovatelova námitka, že všechny zaslané zásilky mu měla vydávat po jeho odstěhování z pronajatého bytu jeho pronajímatelka, je ve smyslu citovaného ustanovení zákona o azylu právně bezvýznamná.

3 Afs 1/2003

Pokud daňový subjekt v průběhu daňového řízení i v odvolacím řízení jako jediný důkaz plnění závazku ze smlouvy o obchodní spolupráci, na jejímž základě uplatnil odpočet daně z přidané hodnoty, navrhl výslech blíže neoznačených zaměstnanců několika právnických osob, ale neuvedl, co má být jejich výpovědí prokázáno ve vztahu k předmětu daňového řízení, není správce daně povinen takové dokazování provést v souladu s § 31 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

2 Afs 33/2003

Ustanovení § 13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, upravuje dvě odlišné skutkové situace, mezi nimiž daňový poplatník nemá možnost volby podle toho, který výpočet příjmů spolupracujících osob se mu bude jevit výhodnější. Zatímco první věta tohoto ustanovení pamatuje na případy činnosti provozované výhradně za spolupráce daňového poplatníka s jeho manželem, vztahuje se druhá věta na případy, kdy s daňovým poplatníkem spolupracuje nejen jeho manžel, ale i ostatní osoby žijící s ním ve společné domácnosti, případně kdy daňový poplatník spolupracuje jen s ostatními osobami žijícími s ním ve společné domácnosti.

6 A 10/2000

I. Nákup směnek v hodnotě vyšší než šest milionů korun do majetku investičního fondu, který provedl předseda jeho představenstva, je zaviněným závažným porušením povinnosti, za něž Komise pro cenné papíry uloží předsedovi představenstva pokutu podle § 37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, neboť předseda představenstva měl a mohl vědět, že směnky nejsou veřejně obchodovatelnými cennými papíry ve smyslu § 17 odst. 1 tohoto zákona. II. Pokuta uložená v maximální zákonné výši 100 000 Kč (§ 37k zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech) je zjevně nepřiměřená tehdy, jestliže byla původně uložena za dva skutky, avšak v rámci řízení o rozkladu již pouze za jeden z těchto skutků, a správní orgán při úvaze o výši pokuty tuto změnu právního základu odpovědnosti nevzal v potaz, a navíc ani nepřihlédl k tomu, že žalobce se protiprávního jednání dopustil nikoliv úmyslně, ale nevědomou nedbalostí. V takovém případě soud sníží pokutu podle § 78 odst. 2 s. ř. s.

6 A 51/2001

I. Poplatkovou povinnost za znečišťování ovzduší provozem velkého zdroje znečišťování (zde: kotelny na tuhá paliva postavené v objektu pivovaru) má provozovatel, jímž je právnická nebo fyzická osoba, která má právo nebo faktickou možnost tento zdroj provozovat [§ 17 odst. 1, § 4 písm. a) zákona č. 309/1991 Sb., o ovzduší, § 6 odst. 1 zákona ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování]. II. Veřejnoprávní povinnost nelze převést prostředky soukromého práva na někoho jiného. Smlouva o nájmu pivovaru obsahující ujednání o tom, že platit poplatky za znečišťování ovzduší provozem velkého zdroje znečišťování, nacházejícího se v objektu pivovaru, je povinností pronajímatele, je pro účely řízení o vyměření poplatku v dotčeném rozsahu právně neúčinná. Rozhodnutí České inspekce životního prostředí o vyměření poplatku nikoli pronajímateli, ale provozovateli je zákonné. III. Jestliže odvolací orgán rozhodne o odvolání proti rozhodnutí o vyměření poplatku za znečišťování ovzduší podle § 50 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, tak, že je zamítne a současně vysloví, že napadené rozhodnutí v celém rozsahu potvrzuje, jedná se o vadu řízení, která však neměla vliv na zákonnost rozhodnutí o vyměření poplatku za znečišťování životního prostředí provozovateli. Tato vada řízení proto není právním důvodem ke zrušení odvolacího rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].

5 A 144/2001

Jestliže správní orgán nevyrozumí účastníka řízení o termínu a místě konání místního šetření spojeného s ústním jednáním v souladu s ustanovením § 14 odst. 7 zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, jde o vadu řízení, neboť se nemohla uplatnit zásada koncentrace řízení. Měl-li však účastník řízení ještě po proběhnuvším ústním jednání možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí a uplatnit připomínky, k nimž správní orgán při svém rozhodnutí přihlédl, nejedná se o vadu řízení, jež by měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.

1 As 7/2004

Tvrzené důvody kasační stížnosti soud posuzuje podle jejich obsahu a nikoliv podle formálního označení. Tyto důvody musí být svým obsahem podřaditelné pod některý z důvodů, které soudní řád správní v ustanovení § 103 odst. 1 jako důvody kasační stížnosti vymezuje. Pokud takové obsahové podřazení není možné, jedná se o důvody jiné, v § 103 odst. 1 s. ř. s. neuvedené (§ 104 odst. 4 s. ř. s.).

4 Azs 1/2004

Smyslem omezení stanoveného v § 109 odst. 4 s. ř. s., podle kterého ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží, je zamezit situaci, kdy by Nejvyšší správní soud rozhodoval o kvantitativně i kvalitativně bohatším návrhu stěžovatele, než o jakém mohl rozhodovat soud v předchozím řízení. Skutečnostmi, ke kterým zdejší soud nepřihlíží, je pak třeba rozumět možná pochybení správního orgánu při hodnocení jak skutkové podstaty, tak právních závěrů.

2 A 9/2002

I. Členové komise pro posouzení a hodnocení nabídek nehodnotí shromážděné informace a poznatky jako důkazy podle obecných zásad práva procesního, neboť nejednají a nerozhodují ve správním řízení. Nemají ani povinnost ověřovat a vyjasňovat si informace deklarované uchazeči v nabídkách – s jedinou výjimkou, kterou jsou mimořádně nízké nabídkové ceny (§ 36 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek). II. Podle § 57 odst. 5 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, je orgán dohledu oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí zadavatele v celém rozsahu; nelze z toho však dovodit povinnost činit tak vždy a nad rámec uchazečova návrhu. Tím není dotčeno oprávnění, resp. povinnost orgánu dohledu z vlastního podnětu zahájit řízení za podmínek stanovených v odstavci prvém citovaného paragrafu.

2 Azs 41/2003

Soud nevyčerpal všechny dostupné prostředky ke zjištění pobytu žadatele o azyl, jestliže pouze vznesl dotazy ohledně této skutečnosti na Ministerstvo vnitra a ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie a nepokusil se žadateli o azyl doručit písemnosti na adresu jím uvedenou v žalobě. Za této situace nejsou splněny podmínky pro zastavení řízení dle § 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.

7 A 163/2002

Nedostatek formálního doručení oznámení o zahájení řízení (§ 18 odst. 3 správního řádu) je v řízení zhojen, jestliže z vyjádření účastníka k doručované písemnosti je zřejmé a nepochybné, že rozhodnutí přijal a dále činil v řízení úkony, které s jeho zahájením souvisely. S takovým nedostatkem formy nelze spojovat zkrácení účastníka na právech, neboť ten se o úplném obsahu rozhodnutí o zahájení řízení dozvěděl a měl možnost svá procesní práva náležitě uplatnit.

Konf 124/2003

Je-li předmětem sporu úhrada ceny, na niž vznikl žalobci podle žalobního tvrzení nárok v důsledku dodání a montáže telekomunikačního zařízení, nejde o poskytování telekomunikační služby ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, nýbrž o běžný soukromoprávní vztah ze smlouvy. Rozhodování o těchto věcech zákon o telekomunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu; z kompetence