Nejvyšší správní soud

6 A 186/2002

Při stanovení výše pokuty za správní delikt provozovateli taxislužby nemůže správní orgán přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům provozovatele, neboť kritéria pro stanovení výše pokuty jsou taxativně stanovena v § 36 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a osobní a majetkové poměry mezi nimi uvedeny nejsou.

Pst 5/2003

Jestliže i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí trvají skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena, rozhodne Nejvyšší správní soud o rozpuštění politické strany nebo hnutí podle § 13 odst. 6 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.

Komp 2/2003

Oprávněným k podání žaloby o rozhodnutí kompetenčního sporu [§ 98 odst. 1 písm. c) s. ř. s.] není samotný zmocněnec účastníka řízení.

6 A 79/2001

Původce odpadu je podle § 5 odst. 3 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, odpovědný za nakládání s odpady do doby jejich předání k využití nebo zneškodnění oprávněné osobě, kterou je provozovatel řádné skládky. Umožnila-li právnická osoba, která není osobou oprávněnou ve smyslu zákona o odpadech, původci odpadu uložit odpad na pozemek, který k ukládání odpadu nebyl určen, nemůže se původce odpadu dovolávat spoluodpovědnosti této právnické osoby.

7 A 56/2002

I. Podle § 65 odst. 2 s. ř. s. je oprávněn podat žalobu i ten, s nímž správní orgán nejednal jako s účastníkem, ačkoli podle zákona účastníkem v daném správním řízení byl, a měl tak práva a povinnosti účastníka správního řízení, pokud tvrdí, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která mu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Skutečnost, zda někdo byl účastníkem správního řízení, je třeba posuzovat materiálně, a nikoli podle toho, s kým ve skutečnosti správní orgán jednal. II. Pokud § 14 odst. 1 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, výslovně a jednoznačně omezuje okruh účastníků řízení o vydání povolení na žadatele o povolení, je jediným účastníkem řízení tento žadatel. Toto omezení účastenství, které ve spojení s § 65 s. ř. s. zamezuje možnosti třetích osob domáhat se soudní kontroly takového rozhodnutí, není v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

2 A 1502/2002

Pokud žadatel o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 172/2002 Sb., o odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech, nebyl do takového tábora (nacházejícího se na území SSSR) odvlečen z prostoru mimo území tohoto státu, ale na území SSSR v době svého odvlečení již pobýval, není osobou oprávněnou pro poskytnutí jednorázové peněžní částky podle uvedeného zákona, neboť nesplňuje materiální podmínku, uvedenou v § 2 odst. 1 písm. a) tohoto zákona; pro posouzení nároku není přitom rozhodné, zda se žadatel na území SSSR před svým odvlečením ocitl dobrovolně, či nikoliv (např. v důsledku vývoje válečných událostí a útěku z ČSR před německými fašisty).

7 A 38/2001

Ruší-li soud rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení [§ 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.], nemusí se zabývat správností právního posouzení věci.

6 A 90/2002

I. Ústavní dekret presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, nebyl v části týkající se zachování československého státního občanství zrušen zákonem č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství. II. Nebylo-li o žádosti žadatele o zjištění, že se mu zachovává československé státní občanství podle § 2 odst. 2 ústavního dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, rozhodnuto do dne úmrtí žadatele, dokončí toto řízení Ministerstvo vnitra. III. Ministr vnitra není pracovníkem správního orgánu, a použití ustanovení správního řádu o vyloučení pracovníka správního orgánu z projednávání a rozhodování věci tedy nepřipadá v úvahu (§ 9, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 1 správního řádu). V řízení o rozkladu chybí mechanismus, který by ostatně umožnil naplnit ustanovení o vyloučení vedoucích ústředních orgánů státní správy; není tu specializovaný nadřízený orgán, který by o vyloučení vedoucího ústředního orgánu státní správy rozhodoval, a není nikdo, kdo by mohl místo případně vyloučeného vedoucího rozhodovat.

5 As 21/2003

I. Opatřením proti nečinnosti dle § 50 správního řádu se řízení přenáší na správní orgán, který by byl jinak oprávněn rozhodnout o odvolání. Byl-li však k rozhodování dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, příslušným správním úřadem ústřední orgán státní správy, je užití atrakčního práva ve smyslu § 50 správního řádu vyloučeno. II. Vychází-li ustanovení § 79 s. ř. s. z předpokladu existence procesních prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu dosud neobsahuje, nelze za tohoto stavu po účastníku správního řízení požadovat, aby vyhledával alternativní prostředky pro naplnění hypotézy § 79 odst. 1 s. ř. s., např. cestou podnětu k postupu dle § 50 správního řádu. Účastník správního řízení, jež je stiženo nečinností správního orgánu, se může za popsané situace obrátit na soud ihned.

6 A 76/2002

Výjimka z poplatkové povinnosti [§ 6 odst. 3 písm. b) zákona č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země] se vztahuje nejen na samotné vyrobené a dovezené látky určené k zajištění ochrany zdraví a života lidí, nýbrž i na výrobky tyto látky obsahující.

5 A 81/2001

Jestliže vodohospodářský orgán zjistí, že nedovoleným vypouštěním vod nebo nedovoleným nakládáním s látkami vodám škodlivými došlo k znečištění povrchové nebo podzemní vody nebo k ohrožení její jakosti, a zjistí původce tohoto závadného stavu, pak není na jeho úvaze, zda tomuto původci uloží povinnost provést opatření k odstranění závadného stavu či nikoli, ale je povinen tato opatření uložit vždy (§ 27 odst. 1 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách).

5 Ads42/2003

Neúplné posouzení rozsahu zdravotního postižení, jímž stěžovatel trpěl ke dni vydání správního rozhodnutí, k němuž mohlo dojít v důsledku toho, že nebyly vzaty v úvahu všechny odborné nálezy klinického lékaře, je vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele, a tedy i nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, která je základním předpokladem vzniku nároku na dávku důchodového pojištění.

6 A 64/2001

Rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí bývalého okresního úřadu o uložení pokuty za porušení povinností v souvislosti s provozem malé vodní elektrárny podle zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon)**), je v pravomoci Ministerstva životního prostředí.

3 Ads 42/2003

Kasační stížnost dle ustanovení § 129 odst. 3 s. ř. s. podanou až dne 5. února 2003 soud odmítne pro opožděnost dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., a to i přesto, že stěžovatel byl o možnosti podat Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku pouze do 31. ledna 2003 vyrozuměn přípisem krajského soudu doručeným mu až po této zákonné lhůtě (3. února 2003), neboť taková poučovací povinnost není dána zákonnou úpravou a dle ustanovení § 106 odst. 2 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty k podání Kasační stížnosti prominout.

3 Afs 10/2003

Rozhodnutí o stanovení záloh na daň v jiné výši a rozhodnutí o posečkání daně jsou výsledkem výkonu dozorčího práva správního orgánu, a jsou proto vyloučena ze soudního přezkumu dle ustanovení § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s., neboť nepředstavují zásah do subjektivních veřejných práv žalobce. Soud žalobu proti těmto rozhodnutím odmítne podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

7 A 82/2002

I. Rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí určuje správní orgán. Je proto na jeho úvaze, které důkazy budou za účelem zjištění skutečného stavu věci provedeny; to znamená, že ohledání podle § 38 správního řádu není obligatorním důkazním prostředkem. II. Ze skutečnosti, že Česká inspekce životního prostředí není orgánem státní správy lesů (§ 47 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona), nelze dovodit, že jí nepřísluší posuzovat, zda provedenou těžbou byl či nebyl porušen lesní zákon, neboť podle § 2 zákona ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, dozírá Česká inspekce životního prostředí na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí právnickými a fyzickými osobami. III. Je-li v rozhodnutí o odvolání označeno Ministerstvo životního prostředí jako správní orgán, nelze dovodit, že rozhodnutí postrádá přesné a jednoznačné označení orgánu, který rozhodnutí vydal, neboť ze žádného právního předpisu nevyplývá požadavek, aby byl blíže označen i útvar, referát či odbor rozhodujícího správního orgánu (v daném případě Ministerstvo životního prostředí, územní odbor pro brněnskou oblast v Brně).

5 A 56/2000

Hlediskem pro stanovení výše pokuty podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, je i to, v kolika případech došlo k porušení pracovněprávních předpisů. Námitka, že úřad práce na základě této okolnosti stanovil pokutu nepřípustným matematickým výpočtem, proto není důvodná.

2 Azs 23/2003

Jestliže účastník v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nenamítá vady řízení uvedené v ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., soud přihlédne z úřední povinnosti k existenci takových vad jen za předpokladu, že jsou bez dalšího patrné ze správního spisu a zároveň se jedná o vady takového charakteru a takové míry závažnosti, že brání přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů.

4 As 24/2003

Kasační stížnost označující správně jak číslem jednacím, tak i datem vydání usnesení krajského soudu, které napadá, avšak obsahující důvody a formulace zjevně směřující proti jinému rozhodnutí téhož krajského soudu, je nesrozumitelná. Neodstraní-li stěžovatel na výzvu soudu tuto vadu kasační stížnosti ve lhůtě soudem stanovené, nelze v řízení pro tento nedostatek pokračovat a Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 37 odst. 5 s. ř. s. odmítne.

5 A 73/2002

I. Vymezení skutku, pro který je řízení podle správního řádu zahájeno, musí být konkrétní, stejně tak jako musí být z oznámení o zahájení řízení podle § 18 odst. 3 správního řádu zřejmé, co bude jeho předmětem a o čem bude v řízení rozhodováno; v sankčním řízení je potom vhodné uvést, jaký postih za dané jednání hrozí. Takovou specifikaci nelze považovat za předčasné konstatování odpovědnosti, která je teprve v řízení zkoumána. II. Uložila-li Česká inspekce životního prostředí žalobci, který realizuje stavbu skládky, pokutu za porušení § 3 odst. 4 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, nelze akceptovat žalobcovo tvrzení, že odpad, za který je pokuta ukládána, byl na stavbě zanechán třetími osobami bez jeho vědomí a že naopak žalobce jej likviduje zákonným způsobem, jestliže z místního šetření a „ceníku uloženého odpadu“, podle kterého žalobce odpad vykupoval, je zřejmé, že tento odpad byl skutečně přijímán, a ze zjištěných stop po pálení nelze vyloučit odstraňování odpadů nežádoucím způsobem.

5 A 122/2001

Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ani jiný právní předpis nestanoví pro odeslání žádosti o prominutí daně z převodu nemovitostí příslušnému finančnímu ředitelství žádný způsob poštovní přepravy (obyčejná zásilka, doporučená zásilka apod.). Pokud se však ani po zhodnocení všech skutečností nepodaří doložit, že byla dodržena zákonná lhůta k podání této žádosti (§ 25 odst. 3 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí), jde tato skutečnost k tíži účastníka řízení.

2 As 2/2003

O úspěchu a neúspěchu v řízení je možno uvažovat u žalobce a u žalovaného správního orgánu, nikoli však u dalších účastníků správního řízení, kteří žalobu nepodali. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení těchto dalších účastníků není na místě postup podle § 60 odst. 1 s. ř. s. (přiznání náhrady nákladů řízení podle výsledku sporu), ale jedině postup podle § 60 odst. 5 s. ř. s. (přiznání náhrady nákladů řízení z důvodů zřetele hodných).

2 Azs 27/2003

Správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. V opačném případě žádost jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) téhož zákona zamítne. Nedojde-li k zamítnutí žádosti ve lhůtě 30 dnů od zahájení správního řízení, vydá správní orgán negativní rozhodnutí dle § 12 citovaného zákona; to však neznamená, že by správnímu orgánu za této situace vznikla povinnost domýšlet právně relevantní

2 Ads 40/2003

Jestliže nedokonalá zákonná úprava znemožňuje přístup stěžovatelky k soudu, přičemž odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae

6 A 128/2002

Pro účely posuzování bezúhonnosti podle § 6 odst. 1 písm. c) a § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, je bez právního významu, jestliže ustanovení trestního zákona, podle něhož byl žadatel o udělení koncese

7 A 87/2002

I. Podnikatel neoprávněně podniká, nemá-li živnostenské oprávnění k provozování činnosti, která je živností, anebo má-li sice živnostenské oprávnění, které ale předmět skutečně provozované činnosti (živnosti) nepokrývá. II. Má-li podnikatel pouze oprávnění k živnosti volné (zde: "služby se speciálními stroji"), podniká neoprávněně, vykonává-li v tomto rámci také činnost, k níž je třeba koncese

3 Azs 1/2003

Proti rozhodnutí správního orgánu podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, lze podat správní žalobu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Bylo-li rozhodnutí žalobci doručeno v souladu s ustanovením § 24a odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, tedy dnem, kdy se žadatel nedostavil k převzetí rozhodnutí, ačkoli mu výzva k tomu doručena byla, počíná běh lhůty pro podání žaloby dnem následujícím po tomto dni. Tvrzení žalobce, že se mu rozhodnutí dostalo do faktické dispozice později, nemá pro běh lhůty význam a soud při posouzení včasnosti žaloby k takovému tvrzení nepřihlédne.

5 A 61/2002

Příspěvek k obměně a doplnění základní stejnokrojové výbavy celníka je ve smyslu § 55 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, naturální náležitostí účelově určenou pro potřeby výkonu služby. Ani v případě peněžní evidence čerpání příspěvku podle služebního předpisu nelze dovodit nárok na výplatu zůstatku při skončení služebního poměru.

7 A 94/2001

Nevyplacení odstupného podle § 60a zákoníku práce je porušením pracovněprávních předpisů. Pokud úřad práce uloží za takové jednání pokutu podle § 9 odst. 1 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, neřeší vydáním takového rozhodnutí spor z pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, o němž by příslušelo rozhodovat soudu v občanském soudním řízení.

2 Afs 12/2003

Chybějící zákonné náležitosti správního aktu mohou vyvolávat jeho nicotnost pouze tehdy, jestliže je tento nedostatek natolik intenzivní a zřejmý, že po účastnících dotčeného právního vztahu nelze spravedlivě žádat, aby tento správní akt respektovali. Ustanovení § 32 odst. 2 písm. d) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, výslovně nepožaduje, aby ve výroku rozhodnutí bylo uvedeno konkrétní ustanovení zákona, a stanoví toliko povinnost uvést právní předpisy, podle nichž bylo rozhodováno. Neuvedení konkrétního ustanovení proto není důvodem nicotnosti daňového rozhodnutí, a to ani s poukazem na § 32 odst. 7 téhož zákona. Přesto je nutno z důvodu naplnění požadavků jasnosti, srozumitelnosti a přezkoumatelnosti rozhodnutí finančních orgánů zpravidla vyžadovat, aby ve výroku rozhodnutí bylo uvedeno konkrétní ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto.

5 A 65/2001

Jestliže ustanovení zákona o správní sankci náležitě (slovně) definuje skutkovou podstatu deliktu, samotný nesprávný (nepřesný) odkaz na ustanovení vymezující odpovídající právní povinnost nebrání správnímu orgánu uložit za tento delikt sankci.

7 A 112/2002

Smyslem § 33 odst. 2 správního řádu je umožnit účastníku řízení, aby ve fázi „před vydáním rozhodnutí“, tedy poté, co správní orgán ukončil shromažďování podkladů rozhodnutí, mohl uplatnit své výhrady, resp. učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Účastník řízení si sám nemůže učinit právně relevantní

2 As 7/2003

Rozhodnutí soudu vydané podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, je rozhodnutím ve správním soudnictví, bez ohledu na to, zda šlo o rozhodnutí v řízení o žalobě nebo o opravném prostředku, či zda se jednalo o rozhodnutí správního orgánu ve veřejnoprávní či soukromoprávní věci. Proti takovému rozhodnutí není přípustná obnova řízení ani podle ustanovení § 114 odst. 1 s. ř. s.

2 Ads 57/2003

Kasační stížností směřující jen proti důvodům rozhodnutí (§ 104 odst. 2 s. ř. s.) je třeba rozumět stížnost, která směřuje toliko proti odůvodnění rozhodnutí soudu a nenapadá výrok tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost směřující proti výroku o nákladech řízení však směřuje proti části výroku rozhodnutí soudu, a to i s touto odpovídající argumentací.

3 Ads 36/2003

Jestliže žalobkyně ve svém podání výslovně uvedla, že žalobu proti rozhodnutí správního orgánu bere zpět, soud za splnění podmínek § 37 odst. 4 s. ř. s. řízení dle § 47 písm. a) s. ř. s. zastaví. Napadne-li poté žalobkyně toto rozhodnutí kasační stížností, ve které toliko namítá, že zpětvzetí žaloby učinila z důvodu zamítnutí její žádosti o ustanovení zástupce, je taková kasační stížnost nedůvodná.

5 A 142/2001

Pro účely řízení o uložení sankce za užití silnice zvláštním způsobem podle § 42 odst. 3 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, postačí, že silnice byla užita zvláštním způsobem bez požadovaného povolení silničního správního úřadu. Pro vyvození odpovědnosti není rozhodující, zda bylo o vydání povolení žádáno a zda tato žádost měla nebo neměla potřebné náležitosti.

2 Afs 6/2003

Vztahuje-li se osvobození od daně z převodu nemovitostí podle § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, i na převádějícího bezpodílového spoluvlastníka (manžela), který není společníkem nabývající společnosti, pak při nesplnění podmínky setrvání společníka ve společnosti po stanovenou dobu pozbývá osvobození od daně i tento druhý převádějící bezpodílový spoluvlastník (manžel).

7 A 13/2002

I. Při posuzování naplnění podmínek nezbytných k registraci občanského sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, vychází správní orgán v souladu se zásadou zákonnosti z ustanovení tohoto zákona, nikoli z vlastního úsudku nebo domněnek, byť by se opíraly o skutečnosti správnímu orgánu známé z jeho předchozí rozhodovací činnosti; svůj postup rovněž zákonným způsobem odůvodní. Odůvodnění rozhodnutí, v němž správní orgán pouze opětovně odkazuje na skutečnost, že se vlastně jedná o založení organizace s mezinárodním prvkem, aniž se zabývá konkrétními důvody odmítnutí registrace podle § 8 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., nelze považovat za odůvodnění, v němž správní orgán přesvědčivě vyložil, která ustanovení tohoto zákona vzal za podklad svého právního názoru zaujatého ve věci. II. Výčet subjektů, na něž se nevztahuje zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, obsažený v § 1 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb., je taxativní

7 A 124/2001

Pokud v průběhu daňové kontroly daňový subjekt nesplnil svou povinnost podle § 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a neprokázal tak výši prodejních cen, neboť žádnou evidenci cen nevedl, není nalezení neúplné evidence cen v pozůstalosti bývalé zaměstnankyně novou skutečností nebo důkazem, který nemohl být bez zavinění daňového subjektu již dříve v řízení uplatněn a mohl mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí [§ 54 odst. 1 písm. a) téhož zákona].

5 Azs 10/2003

Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatelka uplatnila, resp. které nastaly až poté, kdy bylo vydáno napadené soudní rozhodnutí. Narození dítěte, případně jiná změna rodinných poměrů, může být při splnění zákonných podmínek důvodem pro podání žádosti o povolení trvalého pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, nikoli skutečností, k níž může soud přihlédnout v řízení o kasační stížnosti.

7 A 93/2002

Posudkový závěr o zdravotním stavu, a tedy i o tom, zda nemoc má charakter nemoci z povolání, není rozhodnutím, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva ve smyslu § 77 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ani ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Soud proto žalobu na přezkoumání takového závěru odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) a d) s. ř. s.

5 Ads 15/2003

Důvodu kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., spočívajícího v tom, že správní orgán pro skutkovou podstatu, z níž vycházel, neměl oporu ve spisech, nelze ve věci týkající se dávky důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem přisvědčit, jestliže Česká správa sociálního zabezpečení ve svém rozhodnutí vycházela z posudku podaného posudkovým lékařem příslušné správy sociálního zabezpečení.

7 A 117/2001

Ustanovení § 17 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, je kogentní

4 As 45/2003

Jestliže stěžovatel – fyzická osoba reaguje na výzvu soudu k odstranění nedostatku povinného zastoupení tím, že předloží procesní plnou moc pro osobu, která není advokátem, není tím odstraněn nedostatek povinného zastoupení; Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

4 Azs 32/2003

Z dikce ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. vyplývá, že stěžovatel, u něhož neplatí výjimka uvedená v § 105 odst. 2 s. ř. s., část věty za středníkem, musí být zastoupen advokátem pro celé řízení o kasační stížnosti. Zastoupení advokátem na základě plné moci, která je omezena pouze na sepsání kasační stížnosti a na její podání, nesplňuje požadavek povinného zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti.

7 Azs 17/2003

I. Poučení o procesních právech a povinnostech dle § 36 odst. 1 s. ř. s. je soud povinen poskytnout účastníku v takové době, kdy je to podle stavu řízení pro něj zapotřebí. O právu jednat v jeho mateřštině proto soud poučí účastníka tehdy, jestliže v průběhu řízení zjistí, že účastník neovládá jazyk, kterým se jednání vede. II. Skutečnost, že účastníkem řízení je cizí státní příslušník, sice může být podle konkrétních okolností předpokladem k tomu, aby soud přistoupil k poučení účastníka o právu jednat v jeho mateřštině; sama o sobě bez dalšího mu však povinnost poučit účastníka o uvedeném právu nezakládá.

Nad 108/2003

Jestliže žalobce po podání žaloby v azylové věci změní místo svého pobytu tak, že toto místo spadá do soudního obvodu jiného než místně příslušného krajského soudu, účastníci netrvají na nařízení jednání a ze spisu potřeba nařizovat jednání nevyplývá, není tato změna pobytu sama o sobě důvodem pro to, aby Nejvyšší správní soud přikázal věc z důvodu hospodárnosti krajskému soudu příslušnému podle místa nového pobytu (§ 9 odst. 2 s. ř. s.); takový procesní postup by nepřispěl ani k rychlosti ani k hospodárnosti řízení.

2 Ads 15/2003

Smlouva mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení uveřejněná pod č. 228/1993 Sb. není smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky, ve znění účinném před 1. 6. 2002, a nebyla tedy do uvedeného data bezprostředně závazná s předností před zákonem. Při stanovení výše dávek důchodového pojištění, na něž vznikl nárok před 1. 6. 2002, je proto nutno zkoumat, zda je pro pojištěnce výhodnější výpočet podle uvedené smlouvy či podle vnitrostátních (českých) předpisů. Uvedené pravidlo však platí pouze za podmínky, že nárok na dávku by pojištěnci vznikl jen s přihlédnutím k dobám pojištění získaným na území ČR (§ 13 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve spojení s § 8 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, s § 2 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, a s čl. 1 odst. 2 ústavního zákona ČNR č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky).

5 A 128/2002

Ničím nepodložené přesvědčení správního orgánu o tom, že blíže neurčení odborníci dospěli k závěru, že identifikační znaky želv chovaných žalobcem a želv zobrazených na jejich identifikačních listech se liší, nemůže být dostatečným důvodem pro odebrání těchto želv žalobci podle § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

7 A 76/2002

Podle § 61 odst. 3 správního řádu se ustanovení o odvolacím řízení použijí přiměřeně i na řízení o rozkladu; pojmově je však v řízení o rozkladu vyloučena aplikace § 57 odst. 2 správního řádu. V tomto řízení je totiž orgán, který o něm rozhoduje, a správní orgán I. stupně, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, jedním správním orgánem; rozdílné je pouze to, kdo je v jeho rámci funkčně příslušný rozhodnout. Z tohoto důvodu nemůže běžet třicetidenní lhůta pro předložení rozkladu k rozhodnutí, jak je tomu u odvolacího řízení, a lhůta pro vydání rozhodnutí o rozkladu podle § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, počíná běžet ode dne doručení rozkladu podatelně ústředního orgánu státní správy.