Nejvyšší správní soud

6 As 40/2009

Odpovědnost účastníka provozu na pozemních komunikacích za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (odmítnutí osoby přes výzvu podle zvláštního právního předpisu podrobit se vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem či jinou návykovou látkou), nebyla nijak dotčena novelizací § 16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, provedenou zákonem č. 274/2008 Sb., tedy změnou podmínek, za nichž policista či jiná oprávněná osoba vyzve řidiče k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření ke zjištění, zda řidič byl či nebyl ovlivněn alkoholem.

4 Ads 116/2009

Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ve věcech důchodového pojištění je zachována, byla-li tato žaloba v poslední den lhůty předána k poštovní přepravě odpovídajícímu úřadu, instituci nebo soudu jiného členského státu Evropské unie.

5 Afs 112/2008

Pokud krajský soud rozhodne ve věci bez nařízení jednání poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí zrušeno Nejvyšším správním soudem, přičemž nebyl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. účastníky řízení udělen souhlas k rozhodnutí bez nařízení jednání, ani nebyly dány podmínky k rozhodnutí bez nařízení jednání podle § 76 s. ř. s., je nutno takový postup považovat vždy za vadu řízení před krajským soudem. Avšak v případě, kdy byly pro věc rozhodné otázky již plně vyřešeny Nejvyšším správním soudem a krajskému soudu, který je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, po zrušení jeho původního rozhodnutí již v dalším řízení nezbývá žádný prostor pro vlastní uvážení, nejde o takovou vadou řízení před soudem, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

5 Afs 72/2009

Vykazoval-li stav účtu daňového subjektu, na němž je účtováno o plnění jeho veřejnoprávního závazku vůči státu, v určitém období vratitelný přeplatek, který byl v dispozici správce daně, nikoli však v dispoziční sféře daňového subjektu, nelze odůvodněně dospět k závěru, že v tomto určitém období byl daňový subjekt současně v „deficitním postavení“ se splněním své veřejnoprávní (daňové) povinnosti. tzn. v prodlení. V případě, kdy zákonodárce presumuje v § 63 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, existenci nedoplatku na dani již k datu původní splatnosti, je pak nutno respektovat toto interpretační pravidlo rovněž i v případě výpočtu penále a zohlednit dobu, po kterou byl na osobním účtu daňového subjektu vratitelný přeplatek. V době, kdy na osobním účtu daňového subjektu ke stejnému období existoval přeplatek a nedoplatek na dani (nezávisle na tom, kdy je na jejich existenci nahlíženo), je pak výše pohledávky státu vůči daňovému subjektu, byť v daném případě pouze dočasně, dána rozdílem mezi výši nedoplatku a přeplatku na dani.

5 As 104/2008

Samotná skutečnost, že řidič vozidla v provozu na pozemní komunikaci sice překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou právním předpisem nebo dopravní značkou, nicméně rychlost jeho jízdy se hranici nejvyšší dovolené rychlosti blížila, sama o sobě nepostačuje pro závěr o tom, že nebyla naplněna materiální stránka (§ 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 4 citovaného zákona. Měla by však vést správní orgán k tomu, aby na materiální stránku tohoto jednání zaměřil svou pozornost, neboť je třeba posoudit, zda zde nejsou další pro věc relevantní

5 Afs 104/2008

I. Ustanovení § 23 odst. 14 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, které umožňuje poplatníkovi s příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů, aby při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví navyšoval svůj daňový základ o hodnotu zásob a pohledávek, které evidoval v době zahájení vedení účetnictví, postupně po 9 následujících zdaňovacích období, se nevztahuje na poplatníkem zaplacené zálohy.; II. Rozsudek, jímž krajský soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, nemusí být Nejvyšším správním soudem ke kasační stížnosti žalobce zrušen, byť je založen zcela nebo zčásti na nesprávných důvodech, pokud je tento rozsudek přezkoumatelný, řízení před krajským soudem netrpělo žádnou procesní vadou, jež mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí o věci samé, a současně může Nejvyšší správní soud postavit na jisto, že výrok rozsudku krajského soudu je v souladu se zákonem, aniž by přitom překročil rámec věci, jak byla definována nejen řízením o kasační stížnosti, ale i předcházejícím řízením žalobním a řízením před správními orgány.

9 Afs 70/2009

I. Vlastnické právo k nemovitostem, které jsou předmětem nepeněžitého vkladu do základního kapitálu obchodní společnosti při zvýšení základního kapitálu, vzniká společnosti až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí a nikoli již splacením nepeněžitého vkladu. II. V období mezi splacením nepeněžitého vkladu a vkladem vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí na základě písemného prohlášení dle § 60 odst. 1 obchodního zákoníku má obchodní společnost předmětné nemovitosti toliko v držbě a nikoli ve vlastnictví. V tomto období proto není obchodní společnost oprávněna uplatňovat ve vztahu k tomuto majetku daňově uznatelné náklady na tvorbu rezerv na opravy a odpisování hmotného majetku dle § 7 odst. 1 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, a § 28 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

2 As 19/2009

I. Systém bodového hodnocení řidičů ve smyslu části první hlavy páté zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, nemá sankční povahu. Jeho smyslem je průběžné sledování kázně řidičů při provozu na pozemních komunikacích; na straně jedné pozitivně motivuje řidiče, na straně druhé eliminuje ty řidiče, kteří se dlouhodobě a opakovaně dopouštějí porušování předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích.; II. Ustanovení § 123c odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, podle něhož zaznamená obecní úřad obce s rozšířenou působností počet bodů stanovených pro nejzávažnější z přestupků nebo trestných činů, jichž se řidič dopustil jedním skutkem, míří na případy jednočinného souběhu deliktních jednání řidičů. Nedopadá tedy na případy, kdy se řidič dopustí více samostatných deliktních jednání, byť k jejich projednání bylo vedeno společné přestupkové řízení.; III. Lhůta pro oznámení pravomocného uložení sankce v přestupkovém řízení orgánu oprávněnému provést bodový záznam v registru řidičů (§ 123b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu) má toliko pořádkový charakter.

10 As 36/2021

I. Státní hranice není v zásadě relevantní II. Přeshraniční vliv záměru je dán přinejmenším u těch záměrů, které překračují svým umístěním státní hranice a zároveň vždy vyžadují posouzení vlivů ve smyslu kategorie I přílohy I zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, resp. přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí. III. Správní orgány musí dotčené veřejnosti poskytnout včasnou a účinnou možnost účastnit se rozhodovacích řízení s posouzením vlivů na životní prostředí ještě předtím, než rozhodnou o žádosti o povolení. Tato povinnost plyne z čl. 6 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, který má přímý účinek. IV. Snižuje-li vnitrostátní úprava informační standard pro zahraniční dotčenou veřejnost v navazujícím řízení oproti informačnímu standardu v odděleném procesu mezistátní EIA, je nutné umožnit zahraniční dotčené veřejnosti efektivní účast i poté, co již uplynula lhůta pro přihlášení do navazujícího řízení, pokud nejde o zjevně obstrukční jednání, a to na základě přímé aplikace čl. 6 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí.

6 Azs 71/2009

3 As 18/2009

Poplatkové povinnosti podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podléhá každý v příloze tohoto zákona uvedený úkon zvlášť. Splnění poplatkové povinnosti je proto třeba zkoumat i v případě opakovaně podané kasační stížnosti proti v pořadí druhému rozhodnutí krajského soudu poté, co bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno Nejvyšším správním soudem.

1 As 67/2009

Vedlejší ustanovení výroku (§ 68 odst. 2 správního řádu z roku 2004) musí splňovat zákonné nároky, které jsou na výrok rozhodnutí kladeny, tedy i odkaz na právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno.

6 Ans 8/2009

5 A 160/2002

3 Ao 1/2009

8 Afs 73/2007

Krajský soud je povinen se v rozhodnutí o žalobě vypořádat se všemi žalobními námitkami. Zamítne-li žalobu, přičemž se opomene zabývat byť i marginální námitkou, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než jeho rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], byť i důvodnost námitky by Nejvyšší správní soud mohl sám spolehlivě posoudit podle obsahu spisu.

7 As 69/2008

Rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu podle § 118c zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, není rozhodnutím předběžné povahy podle § 70 písm. b) s. ř. s. a není vyloučeno ze soudního přezkumu.

2 Aps 2/2009

Nejvyšší správní soud plně respektuje a sdílí cíl, který sledoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 1835/07: ochrana před svévolným prováděním daňové kontroly a minimalizace zásahů správce daně do autonomní sféry daňového subjektu. Ke stejnému cíli však lze dospět i jinými prostředky, než volil Ústavní soud v citovaném nálezu; za situace, kdy k efektivnímu dosažení ochrany stejných ústavně zaručených práv mohou dostatečně sloužit prostředky plynoucí z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, přičemž Ústavní soud se touto výkladovou alternativou nezabýval, je Nejvyšší správní soud oprávněn se od předmětného právního názoru Ústavního soudu odchýlit.

1 Afs 97/2009

Uskutečnění pracovních cest osobním automobilem (§ 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů) a jejich souvislost s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů (§ 23 odst. 1 téhož zákona) lze zpravidla prokázat např. svědeckými výpověďmi, parkovacími lístky, výpisy z platebních karet (jimi lze prokázat, že se daňový subjekt zdržoval na určitém místě), dodacími listy potvrzujícími osobní dodání (či odběr) zboží, pokladními doklady (osobní převzetí či předání hotovosti), obchodní korespondencí (např. elektronickou, jejímž předmětem je sjednání místa a času schůzky) či jinými obchodními dokumenty, které souvisí s účelem cesty.

3 Ads 69/2009

Aprk 12/2009

I. V řízení o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince (podle § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky) má soud povinnost konat veškeré procesní úkony bez jakýchkoliv odkladů (tyto úkony na sebe zároveň musí bezprostředně navazovat) tak, aby bylo možno o žalobě rozhodnout přednostně a urychleně (§ 56 odst. 2 s. ř. s.). II. V řízení o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince (podle § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky) soud zároveň nemůže stanovovat nadměrně dlouhé lhůty k úkonům, k jejichž vykonání účastníky vyzývá. Je zde totiž třeba hledat vhodný kompromis a vyvažovat na jedné straně procesní práva účastníků řízení a na straně druhé právo na osobní svobodu, respektive právo zajištěného cizince na to, aby bylo co nejrychleji soudem určeno, zda je omezen na svobodě v souladu se zákonem.

8 Ans 4/2009

7 Afs 111/2009

Správce daně má pravomoc vydávat rozhodnutí, kterým závazně určí, že a k jakému dni zaniklo správcovské zástavní právo zřízené podle § 72 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2009. Toto rozhodnutí je „rozhodnutím“ ve smyslu legislativní zkratky v § 65 odst. 1 s. ř. s. a není vyloučeno ze soudního přezkumu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

7 As 16/2010

Směrnice (zde směrnice Rady 89/552/EHS) nemůže mít nepřímý účinek takové povahy, aby jejím výkladem byly rozšiřovány nebo dokonce nově vytvářeny skutkové podstaty či jinak zpřísňovány podmínky odpovědnosti jednotlivce za veřejnoprávní delikty stanovené vnitrostátním právem členského státu, mající povahu „trestního obvinění“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), jak tomuto pojmu rozumí judikatura

2 Afs 51/2009

Pobytem za úplatu dle § 3 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, je i pobyt fyzické osoby hrazený plně z prostředků veřejného zdravotního pojištění v rámci komplexní lázeňské péče. Tato fyzická osoba je poplatníkem místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt.

7 As 53/2009

Za dostatečné označení sponzora ve smyslu § 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, je třeba považovat i odkaz na výrobky, služby či jiné výkony sponzora, které sponzorský vzkaz propaguje (např. odkaz na jeho webové stránky).

3 Ads 123/2009

I. Advokát, který vykonává funkci správce konkursní podstaty, podléhá při výkonu této funkce jednak povinnostem správce konkursní podstaty, které mu ukládá zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, jednak přiměřeně podléhá povinnostem advokáta stanoveným zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii (§ 56 tohoto zákona). Advokát ve funkci správce konkursní podstaty je povinen především jednat čestně a svědomitě (§ 16 odst. 2 zákona o advokacii). II. Jestliže advokát byl pravomocně odsouzen za pokus trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku s hrozící škodou velkého rozsahu, který spáchal ve funkci správce konkursní podstaty, k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu, je v souladu se zákonem vyškrtnutí tohoto advokáta ze seznamu advokátů, protože tento trestný čin ohrožuje důvěru v řádný výkon advokacie [§ 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii].

3 Ao 1/2007

I. Dojde-li v průběhu pořizování územně plánovací dokumentace na základě rozhodnutí příslušného orgánu, obsahem podřaditelného § 17 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976, k vyčlenění menšího územního celku z celku většího za účelem pořízení samostatného územního plánu, řídí se proces posouzení vlivů územního plánu na životní prostředí právními předpisy účinnými v době po uvedeném rozhodnutí.; II. Podléhala-li územně plánovací dokumentace posouzení vlivů na životní prostředí podle § 10i zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění zákona č. 93/2004 Sb., nebylo možno postupovat při jejím pořizování podle § 21 odst. 6 stavebního zákona z roku 1976.

7 Afs 19/2009

Nájemné se stává příjmem každého z podílových spoluvlastníků nemovitosti v okamžiku, kdy je zaplaceno v souladu s ujednáním mezi nájemcem a pronajímateli či tím z pronajímatelů, který je podle dohody spoluvlastníků či podle zákona oprávněn přijímat za spoluvlastníky platby nájemného. Skutečnost, že určitý spoluvlastník fakticky nemohl disponovat se svým podílem na nájemném ve zdaňovacím období, v němž bylo zaplaceno, jej nezbavuje povinnosti v tomto zdaňovacím období tento podíl podrobit zdanění daní z příjmu.

9 Afs 13/2008

Zajišťovací příkaz vydaný podle § 71 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, není rozhodnutím předběžné povahy podle § 70 písm. b) s. ř. s. a není vyloučen ze soudního přezkumu.

8 Ans 8/2009

Na triviální rozhodnutí, které se zabývá převážně či úplně skutkovými okolnostmi a nevytváří prostor pro jakkoliv mělkou právní úvahu, navíc ve věci účastníka, který se na soud obrací s neúměrným počtem zpravidla nedůvodných podání, není nutné tvořit právní větu, případně lze odkázat na tuto.

1 Afs 88/2009

Pokud žalobce podá žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. až poté, co mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího orgánu, a pouze nesprávně označí jakožto žalovaného správní orgán prvního stupně a jako napadené rozhodnutí právě rozhodnutí vydané v prvním stupni, je krajský soud povinen o takovém návrhu rozhodnout meritorně s tím, že v souladu s § 69 s. ř. s. jedná jako s žalovaným právě s odvolacím orgánem. Přezkoumává tudíž v prvé řadě odvolací rozhodnutí, které tvoří s rozhodnutím vydaným v prvním stupni jeden celek.

5 As 88/2008

Rozhodnutí Ministerstva financí ve věci náhrady za majetek znárodněný podle dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, resp. podle zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů, je rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci [§ 68 písm. b) a § 46 odst. 2 s. ř. s.], k jejímuž opětovnému projednání je na základě žaloby podle § 244 a násl. o. s. ř. věcně příslušný soud v občanském soudním řízení.

9 Ao 3/2009

Politika územního rozvoje (§ 31 a násl. stavebního zákona z roku 2006) určuje strategii a základní podmínky pro naplňování úkolů územního plánování v jeho dalších fázích. Nejde tedy o konkrétní regulaci určitého území s obecně vymezeným okruhem adresátů, ale o koncepční nástroj územního plánování, který stanoví priority územního rozvoje v celorepublikových i mezinárodních souvislostech a který je určen orgánům veřejné správy, nikoli těm, vůči kterým je veřejná správa vykonávána, tj. adresátům jejího veřejnosprávního působení. Není proto opatřením obecné povahy, proti němuž je určena soudní ochrana dle § 101a s. ř. s., neboť z formálního a zejména z materiálního hlediska nenaplňuje jeho znaky.

3 Azs 42/2009

9 Ao 2/2009

Námitkou omezení vlastnických a jiných věcných práv spočívající v určení jiného funkčního využití pozemků v novém územním plánu obce se soud může na návrh vlastníka takových pozemků zabývat v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s. pouze tehdy, vyslovil-li vlastník dotčených pozemků (navrhovatel) v procesu přijímání a schvalování nového územního plánu obce své námitky nebo připomínky proti novému funkčnímu využití pozemků, a tedy obci umožnil se s těmito výhradami seznámit a reagovat na ně prostřednictvím vypořádání námitek nebo připomínek dle § 53 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006.

5 Afs 53/2009

Správce daně nelze zcela jistě činit odpovědným za nesprávnou implementaci šesté směrnice Rady 77/388/EHS do zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, lze jej však na druhou stranu nepochybně činit odpovědným za znalost právních předpisů, šestou směrnici nevyjímaje, a za případnou interpretaci a aplikaci právních předpisů in concreto

1 As 64/2009

6 As 28/2009

1 Afs 60/2009

I. V českém právním řádu neexistuje žádný právní základ pro utajené pořizování audiovizuálních nahrávek orgány veřejné moci pro účely správního trestání, pokud tyto zasahují do „soukromého života“ fyzických osob [čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)]. Takovýmto základem není ani § 51 odst. 1 správního řádu z roku 2004. Důkaz audiovizuální nahrávkou pořízenou v utajení orgánem veřejné moci nebo v souvislosti s činností orgánu veřejné moci je proto v řízení o správním trestání zásadně nepoužitelný. II. Utajeným pořízením audiovizuálního záznamu uvnitř vozidla taxikáře veřejná moc zasahuje do práva na respektování soukromého života taxikáře ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.). III. Oprávnění obce k regulaci cen včetně stanovení maximálních cen taxislužby je založeno § 4a zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. Podle § 1 odst. 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, je přitom možno nahlížet na taxislužbu jako na trh ohrožený účinky omezení hospodářské soutěže.

2 As 17/2009

3 Ads 81/2009

Rozhodnutí vyšší přezkumné komise u Ministerstva obrany podle § 30 odst. 4 zákona č. 585/2004 Sb., branného zákona, jímž byl voják podle § 29 odst. 7 tohoto zákona ve spojení s § 2 a přílohou č. 1 k vyhlášce Ministerstva obrany č. 103/2005 Sb., o zdravotní způsobilosti k vojenské činné službě, shledán neschopen k vojenské činné službě, podléhá přezkumu ve správním soudnictví, neboť zasahuje bezprostředně do práv a povinností vojáka; takové rozhodnutí lze podřadit pod § 65 odst. 1 s.ř.s. a nedopadá na něj kompetenční výluka podle § 70 písm. d) s.ř.s.

4 As 257/2017

V případě uplatnění podpory formou výkupních cen lze za uvedení zařízení do provozu ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, ve spojení s cenovým rozhodnutím E. regulačního úřadu č. 4/2009 ze dne 3. 11. 2009, považovat i dodávku elektřiny do distribuční soustavy v rámci prvního paralelního připojení výrobny k distribuční soustavě po získání licence na výrobu elektrické energie.

2 Afs 90/2009

1 Afs 80/2009

I. Daňovým přeplatkem podle § 64 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je kladné saldo II. Má-li daňový subjekt nárok na úrok z vratitelného přeplatku ve smyslu § 64 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vypočítá správce daně tento úrok z celkové výše tohoto přeplatku, nikoliv z přeplatku zvyšovaného o přirůstající příslušenství daně.

4 Ans 8/2009

7 Afs 71/2009

Při určení hodnoty know-how jako investice v režimu investičních pobídek pořizovací cena může, avšak nemusí být indikátorem obvyklé ceny. Liší-li se pořizovací a obvyklá cena, je na příjemci dotace

5 Afs 76/2008

Pro uplatnění osvobození od daně z příjmů fyzických osob podle § 4 odst. 1 písm. g) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, není podstatné, zda je přijatá částka označena ve smlouvě či jiném dokumentu jako náhrad škody či náhrada nemajetkové újmy, ale musí se skutečně jednat o přijatou náhradu škody nebo nemajetkové újmy, tedy o částku odpovídající vzniklé škodě (§ 442 občanského zákoníku) jakožto újmě v majetkové sféře poškozeného vyjádřitelného penězi či o částku odpovídající přiměřenému zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 13 odst. 2 a 3 občanského zákoníku). Důkazní břemeno k prokázání těchto skutečností nese daňový subjekt.

1 Afs 100/2009

I. Poskytovatel dotace II. Pokud žadatel o dotaci splnil podmínky, které poskytovatel dotace III. Z hlediska posuzování dodržení rozpočtové kázně je rozhodující skutkový stav, který tu je v době rozhodování územních finančních orgánů, a nikoliv ten, jenž existoval po určitou část předchozího období.

4 Ans 4/2009

Pokud povinný subjekt neposkytl požadovanou informaci ani nerozhodl o odmítnutí žádosti podle § 15 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a žalobce podal proti postupu povinného subjektu stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) citovaného zákona, na niž nebylo povinným subjektem, resp. nadřízeným orgánem nijak reagováno, žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis stanoví k jeho ochraně, a žaloba na ochranu proti nečinnosti povinného subjektu při vyřizování žádosti o poskytnutí informací je přípustná.