Nejvyšší správní soud

7 Afs 13/2005

8 Afs 76/2005

Žádost o vrácení přeplatku na dani (§ 64 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), podaná po daňovém přiznání za příslušné zdaňovací období, nicméně před vypršením lhůty pro podání tohoto daňového přiznání, je jako předčasná správně zamítnuta, neboť nejdříve okamžikem uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání lze považovat daň za vyměřenou.

6 Ads 18/2005

I. Plnění poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnanci ve formě pojistného zaplaceného na základě pojistné smlouvy uzavřené zaměstnavatelem ve prospěch zaměstnance, v níž jako pojistná událost, v jejímž důsledku pojišťovna poskytne zaměstnanci (osobám obmyšleným) pojistné plnění, byla sjednána pouze smrt zaměstnance (pojištění pouze pro případ smrti), nesplňuje požadavky § 5 odst. 2 písm. c) bodu 6 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném v období od 1. 12. 1997 do 30. 9. 2003 (zde období kontrolované orgánem sociálního zabezpečení), a musí být proto zahrnuto do vyměřovacího základu pro placení pojistného. II. Opakování kontroly podkladů rozhodných pro určení výše pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (§ 13 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) za období, v němž již kontrola s totožným předmětem proběhla, přičemž žádné nedostatky u poplatníka pojistného neshledala, je přípustné toliko při splnění podmínek obdobných těm, které předpisy o správním řízení, popřípadě předpisy o řízení ve věcech pojistného, vymezují pro obnovu řízení; skutečnost, že dosud neuplynula promlčecí doba pro právo předepsat dlužné pojistné (§ 18 odst. 1 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti), je nerozhodná.

3 Ads 82/2005

Soud se nemůže vypořádat s naplněním podmínek pro uložení pokuty za porušení § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, pouhým konstatováním kopírujícím dikci zákona, že práce vykonávané v provozovně žalobce na základě živnostenských listů osobami sdruženými v konsorciu jsou plněním běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti zaměstnavatele. Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

5 Afs 40/2005

I. Účetní doklad vystavený jinou osobou než tou, která ve skutečnosti plnění uskutečnila, nemůže být relevantním důkazem; na „pravosti“ takového důkazního prostředku nemůže ničeho změnit ani žádná svědecká výpověď ani znalecký posudek. Prokazování uskutečnění daňového výdaje fakturami, u nichž bylo nade vší pochybnost prokázáno, že nebyly vystaveny tím, kdo je na nich jako vystavovatel uveden, nemůže vést k závěru o prokázání výdaje ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Již sám o sobě nemůže být věrohodný doklad, obsahuje-li údaj, který není pravdivý. ; II. Pro posouzení, zda jsou výdaje (náklady) daňově uznatelné, je sice podstatná jejich souvislost s podnikáním i dosaženým příjmem, nelze však opomíjet i další podmínku stanovenou v ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, tj. průkaz o tom, že výdaj byl skutečně vynaložen. Ani doklady vystavené právně existujícím subjektem a se všemi požadovanými náležitostmi nemohou být použity jako důkaz o uskutečnění skutečnosti v nich deklarované, není-li prokázáno, že k jejímu uskutečnění fakticky došlo. ; III. Jestliže daňový subjekt neprokáže v daňovém řízení jím tvrzené skutečnosti, nelze s odkazem na ustanovení § 31 odst. 8 daňového řádu dovozovat, že je to naopak správce daně, kdo byl povinen tyto skutečnosti prokazovat za stěžovatele; přitom v případě, že tak neučinil, dospět k závěru, že rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno na základě neúplných skutkových zjištění a je nezákonné.

2 Afs 136/2005

Postupem podle § 56 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, lze opravit v rozhodnutí nebo opatření, jímž byla stanovena daňová povinnost, i takové zřejmé chyby v počítání, psaní nebo jiné omyly, které nejsou chybami při stanovení daňové povinnosti, nýbrž chybami jinými.

2 Afs 85/2005

I. Neuvedení zdanitelných plnění osvobozených od daně z přidané hodnoty v daňovém přiznání není pouhým formálním pochybením nemajícím vliv na výši daně, neboť podle § 20 odst. 1 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, byl daňový subjekt povinen v odpovídajícím poměru zkracovat nárok na odpočet daně. II. Zpráva o daňové kontrole (§ 16 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1997 Sb., o správě daní a poplatků) je dostatečným důkazním prostředkem pro rozhodnutí o doměření daně i za situace, kdy v ní správce daně konkrétně nevyčíslil částku, o kterou byla daňová povinnost zkrácena, pokud je v ní dostatečně popsáno pochybení, kterého se daňový subjekt dopustil, a pokud je určení daně otázkou pouhého matematického výpočtu.

8 As 35/2005

Diskriminací spotřebitele ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je třeba rozumět obchodní praktiky, které při srovnatelných transakcích nedůvodně zvýhodňují některé spotřebitele před jinými. Platba v hotovosti a platba platební kartou nejsou srovnatelnými transakcemi, a nezakládají tak diskriminaci jedné z uvedených skupin.

2 As 50/2004

Stanovení poplatku studentovi dle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, za studium delší, než je standardní doba zvětšená o jeden rok, s vymezením výše tohoto poplatku, vzniku povinnosti hradit tento poplatek a termínu splatnosti, je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., které je přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví.

8 As 2/2005

O žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vydanému podle § 5 občanského zákoníku, jsou příslušné rozhodovat soudy v občanském soudním řízení, nikoliv soudy správní.

4 Ads 9/2005

I. Úmluva o sociální bezpečnosti mezi republikou Československou a republikou Francouzskou vyhlášená pod č. 215/1949 Sb. byla s ohledem na ustanovení § 1 zákona č. 100/1932 Sb., o vnitrostátní účinnosti mezinárodních smluv o sociálním pojištění, do 1. 5. 2004 součástí českého právního řádu.*) II. Francouzští státní příslušníci, kteří neměli v České republice trvalý pobyt a byli činní v České republice pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, byli účastni na pojištění podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném do 31. 12. 2003. Ustanovení § 5 písm. b) tohoto zákona se na ně nevztahovalo, neboť francouzští státní příslušníci podléhali zákonným předpisům o sociálním zabezpečení platným v České republice a požívali jejich výhod za stejných podmínek jako čeští státní příslušníci.

5 Aps 3/2005

Na 349/2003

Správním úřadem, kterému ve smyslu čl. 79 Ústavy svěřuje zákon působnost rozhodovat podle stavebního zákona o stavbách vojenské správy mimo území vojenských újezdů, je pouze Ministerstvo obrany [§ 121 odst. 2 písm. a) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona], a nikoliv Vojenský úřad státního technického dozoru - Vojenský stavební úřad ministerstva obrany či Úřad státního odborného dozoru Ministerstva obrany. Proti rozhodnutí ministerstva lze podat rozklad, o němž rozhodne ministr obrany.

2 Afs 150/2005

I. Při hodnocení, zda se u konkrétního rozhodnutí o reklamaci podle § 53 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., je nutné vždy posoudit, proti jakému úkonu správního orgánu byla reklamace podána, z toho hlediska, zda se rozhodnutím o reklamaci zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti daňového subjektu. II. Potvrzení o stavu osobního účtu je úkonem, kterým správce daně pouze informuje daňový subjekt o stavu jeho osobního účtu, jenž je vytvářen na základě jiných úkonů správců daně, do jeho subjektivních práv bezpochyby zasahujících; rozhodnutí o reklamaci proti takovému potvrzení proto není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a je ze soudního přezkumu vyloučeno podle § 70 písm. a) s. ř. s.

1 Afs 55/2005

Ze zprávy o daňové kontrole (§ 16 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) musí být zřejmé, jaké důkazní prostředky byly v řízení předloženy, jak byly hodnoceny, popřípadě zda a proč považoval správce daně jejich množství za nedostatečné.

6 A 75/2000

Dodavatelem ve smyslu § 9 odst. 3 zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, nemůže být ten, kdo elektrickou energii fakticky dodává, aniž by zároveň byl držitelem autorizace na rozvod elektrické energie.

1 Ans 8/2005

Je-li Ministerstvo vnitra nečinné při vyznačení dne registrace podle § 8 odst. 5 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, může se spolek domáhat soudní ochrany proti nečinnosti spočívající v nevydání osvědčení podle § 79 odst. 1 s. ř. s. V rámci tohoto řízení si soud jako předběžnou otázku posoudí, zda spolek vznikl fikcí registrace podle tohoto ustanovení či nikoliv.

4 As 19/2004

Ustanovení § 2 ústavního zákona č. 236/1920 Sb., kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé, nezakládá domněnku nabytí československého státního občanství narozením na území Československé republiky u osob, jejichž státní občanství lze určit na základě domovské příslušnosti.

1 Afs 71/2004

Vznikl-li nájemní vztah mezi dosavadním uživatelem a vlastníkem zemědělského pozemku podle § 22 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a je-li pozemek pro vlastníka nepřístupný, neskončí nájemní vztah na základě výpovědi před provedením pozemkových úprav. Pozemek musí být přístupný jak ve smyslu faktickém, tak ve smyslu právním; nepostačí proto, zajistí-li nájemce vlastníkovi přístup na jeho pozemky přes pozemky jiných vlastníků, které má nájemce sám jen pronajaté. Nájemní vztah v takovém případě trvá i nadále a poplatníkem daně z nemovitostí zůstává nájemce pozemků (§ 3 odst. 2 zákona ČNR č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí).

2 Afs 183/2005

I. Rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s. musí současně splňovat následující znaky: 1) musí jít o rozhodnutí správních orgánů ve věcech veřejnoprávních, upravující předběžně či dočasně poměry osob, zajišťující určité věci nebo osoby či zatímně fixující určitý stav (materiální znak); 2) proti tomuto rozhodnutí nebo proti jeho důsledkům musí mít každá osoba, jejíž subjektivní práva jím byla dotčena, možnost bránit se v řízení, jež musí nutně proběhnout (tj. musí být následně po vydání rozhodnutí zahájeno anebo v něm musí být pokračováno, došlo-li k jeho zahájení před vydáním rozhodnutí nebo současně s ním) před správním orgánem, který v dané věci rozhodne s konečnou platností (procesní znak). II. Rozhodnutí o zajištění lihovin a tabákových výrobků podle § 134 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, je rozhodnutím předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s.

1 Afs 11/2004

I. Z povinnosti daňového subjektu zajistit vhodné místo a podmínky pro provedení daňové kontroly [§ 16 odst. 2 písm. b) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků] nelze dovodit, že správce daně je také povinen na takovém místě daňovou kontrolu provádět. Při své úvaze bere správce daně v potaz např. rozsah kontrolovaných písemností, časovou náročnost kontroly, dostupnost místa pro jeho pracovníky nebo jejich vytížení dalšími úkoly. II. Povinnost správce daně potvrdit převzetí dokladů ke kontrole (§ 16 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) neznamená povinnost potvrdit převzetí listin individuálně určených, zvláště za situace, kdy těchto listin jsou tisíce nebo desetitisíce. Postačí, pokud správce daně shrne v protokolu o převzetí listiny spolu související do jednotlivých položek, jejichž označení (zde např.: "1. 12 složek výdajových dokladů 1998, č. 1 - 1310") určí jejich počet a druh. Je na vůli daňového subjektu, aby si nechal potvrdit převzetí na seznamu podrobnějším, který si však sám připraví.

4 Ads 19/2005

Kasační stížnost proti usnesení, jímž krajský soud zastavil řízení pro uspokojení navrhovatele podle § 62 s. ř. s., nelze považovat za zjevně neúspěšný návrh ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s., neboť z ní nelze bez pochyb okamžitě zjistit, že stěžovatelce nemůže být vyhověno. Okolnost, že stěžovatelka namítá vady napadeného usnesení patrně bezdůvodně, nemůže být důvodem pro odepření přístupu k tomu soudu, který jediný je oprávněn autoritativně takový úsudek učinit, tj. k Nejvyššímu správnímu soudu. Je-li jednou z podmínek kasačního přezkumu povinné zastoupení advokátem, je odepření tohoto zastoupení pro zjevnou neúspěšnost kasační stížnosti v případech, kdy poměry stěžovatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

7 Afs 162/2004

Je-li platba daně z převodu nemovitostí učiněna subjektem odlišným od daňového dlužníka, postupuje správce daně dle ustanovení § 59 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, s tím, že provedenou platbu daně přijme a nakládá s ní stejným způsobem, jako kdyby ji zaplatil dlužník. Bylo-li určeno, že platba má být použita na úhradu daně z převodu nemovitostí, správce daně při úhradě této daně postupuje dle ustanovení § 59 odst. 6 zákona o správě daní a poplatků, které zakotvuje zásadu priority uhrazení, tedy určení závazného pořadí při uhrazování daňových povinností. Vzhledem k okolnosti, že se jedná o zákonem stanovený postup, daňový subjekt může sám rozhodovat pouze o tom, na kterou daň se má jeho platba použít, nikoliv však o tom, zda z ní bude uhrazena daň, nejstarší nedoplatky na dani aj.

3 As 60/2005

V režimu spotřebitelských smluv je možno spotřebiteli nad rámec zákona nabídnout toliko výhodnější podmínky pro uplatnění odpovědnosti za vady. Pokud žalovaný v jím vydaném reklamačním řádu stanovil pro případ nedůvodné reklamace mj. povinnost spotřebitele hradit náklady takové reklamace, porušil tím povinnost uloženou v § 13 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

1 Afs 57/2005

Možnost uplatnit osvobození od daně z převodu nemovitostí při prvním úplatném převodu vlastnictví ke stavbě či bytu (§ 20 odst. 7 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí) se může vyčerpat jen takovým převodem, jehož účinky později nezaniknou, a jenž tedy splnil svůj ekonomický účel. Úplatný převod stavby či bytu je proto osvobozen od daně i tehdy, pokud táž věc byla již dříve předmětem kupní smlouvy, od níž převodce později odstoupil pro nezaplacení kupní ceny kupujícím.

1 As 14/2004

I. Ustanovení § 24 odst. 2 zákona č. 166/1999 Sb., veterinárního zákona, ve znění do účinnosti novely provedené zákonem č. 131/2003 Sb., představuje dostatečné zmocnění pro to, aby příslušné ministerstvo vydalo prováděcí právní předpis (vyhlášku), v níž stanoví požadavky týkající se měření hodnot v prostorách určených k zacházení s živočišnými produkty. Meze, v nichž se vyhláška musí držet, přitom nelze dodatečně měnit (rozšiřovat, upřesňovat) novým zmocňovacím ustanovením. Má-li být pozměněné zmocňovací ustanovení relevantní II. Ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 287/1999 Sb., o veterinárních požadavcích na živočišné produkty, které stanoví požadavky na vybavení prostor a zařízení určených k zacházení s potravinami živočišného původu, je třeba vyložit tak, že tu pro měření, kontrolu a registraci požadovaných podmínek a hodnot postačí přístroje a čidla obsluhovaná člověkem; plně automatická regulace se nevyžaduje. III. Vrchnostenská právní regulace práv a povinností fyzických a právnických osob se spravuje starou zásadou, že k dosažení požadovaného cíle lze uložit povinnosti jen v míře nezbytné (zásada ne quid nimis

2 As 22/2005

Uvede-li žalobce (právnická osoba) v žalobě adresu pro doručování, nelze toto prohlášení chápat jinak než jako žádost o doručování písemností na tuto adresu a soud je tak povinen za splnění ostatních podmínek uvedených v § 47 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, doručovat žalobci na tuto adresu.

2 Afs 45/2005

Právo správce daně předvolat osobu (§ 29 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) není omezeno na osoby fyzické, nýbrž vztahuje se rovněž na osoby právnické.

3 As 35/2005

V rámci námitek proti vyvlastnění, které musí účastníci řízení uplatnit nejpozději při ústním jednání [§ 113 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona], může vlastník nebo jiný oprávněný požádat, aby vyvlastnění bylo rozšířeno i na zbývající část pozemku, a to za podmínek stanovených v § 110 odst. 3 třetí větě téhož zákona.

3 As 48/2004

Z § 40 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, vyplývá, že Český telekomunikační úřad při vydání rozhodnutí nahrazujícího dodatek ke smlouvě o propojení vystupoval ve vrchnostenském postavení a svým rozhodnutím nahradil vůli smluvních stran; přezkum takového rozhodnutí spadá proto do pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví.

Konf 25/2005

Rozhodnout o návrhu na nařízení předběžného opatření (zde ukončení provozu základní školy a předškolního zařízení), podaném soudu před zahájením řízení, z něhož není dostatečně seznatelné, co má být předmětem řízení ve věci samé, náleží do pravomoci soudu.

5 Afs 8/2005

Skutečnost, že fyzická osoba podnikala v určité oblasti bez příslušného oprávnění, není pro vyměření daně z příjmů jediná směrodatná, neboť správce daně posuzuje především skutečnosti rozhodné pro správné vyměření daně, nikoliv skutečnosti spadající do působnosti jiného (zde živnostenského) úřadu. Příjmy z rekonstrukce budovy, která trvala tři roky, nelze považovat za příjmy z příležitostné činnosti [§ 10 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů], nýbrž za příjmy z podnikání [§ 7 citovaného zákona], a to i přesto, že daňový subjekt prováděním rekonstrukce překročil meze svého živnostenského oprávnění.

7 Afs 130/2004

Pro posouzení rozsahu, v jakém bude přezkoumáváno konečné rozhodnutí vydané v rámci daňového řízení, je nezbytné zohlednit skutečnost, zda daňový subjekt podal proti rozhodnutí správce daně, vůči kterému byl v omezeném rozsahu povolen přezkum dle § 55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, správní žalobu. I když musela být jeho žaloba odmítnuta dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., měla tato procesní aktivita daňového subjektu za následek jeho možnost namítat v žalobě proti konečnému rozhodnutí veškeré námitky proti daňovému řízení jako celku.

5 As 25/2005

I. Oprávnění k výkonu zvláštního práva duchovních zachovávat mlčenlivost v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství [§ 7 odst. 1 písm. f) zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech] lze, za splnění zákonem stanovených podmínek, přiznat jen církvím a náboženským společnostem, které mají duchovní. II. Právo ustanovovat (a odvolávat) duchovní mají jen církve a náboženské společnosti nezávisle na státních orgánech (§ 4 odst. 3 zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech). Státním orgánům ani soudu nepřísluší posuzovat a zjišťovat, které osoby v církvi a náboženské společnosti plní úlohu duchovních. Tato skutečnost musí vyplývat ze základního dokumentu (statutu, řádu, stanov apod.) církve nebo náboženské společnosti.

3 Ads 88/2006

Pokud § 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, stanoví podmínku pro výplatu přiznaných dávek důchodového pojištění v podobě existence pracovněprávního vztahu sjednaného na dobu určitou, pak tímto nejsou dotčeny pracovněprávní vztahy tak, že by docházelo k jejich vzniku, změně nebo zániku. Pojištěnec, jemuž byl přiznán starobní důchod, má na výběr, zda bude pobírat dávku důchodového pojištění v souběhu s příjmem z výdělečné činnosti za existence pracovněprávního vztahu na dobu určitou, nebo případně zůstane v pracovněprávním vztahu na dobu neurčitou bez současného nároku na výplatu přiznané dávky s tím, že po vzniku nároku na starobní důchod je pojištěnec nepobírající starobní důchod zvýhodněn tím, že se zvyšuje procentní výměra starobního důchodu podstatně progresivnějším způsobem (§ 34 odst. 2 téhož zákona).

5 As 2/2006

4 Azs 182/2005

4 As 15/2005

Usnesení krajského soudu, kterým byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku, je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení [§ 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.]; kasační stížnost proti němu je nepřípustná.

3 Ads 44/2004

3 Aps 2/2005

Proti inspekční zprávě, vyhotovené Českou školní inspekcí podle § 19 odst. 6 zákona ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, se nelze ve správním soudnictví bránit ani žalobou podle § 65 a násl. soudního řádu správního, ani žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. soudního řádu správního.

8 Afs 7/2005

I. Úkon přerušující běh prekluzivní lhůty podle § 47 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, musí směřovat k vyměření daně (či k jejímu dodatečnému stanovení) a daňový subjekt musí být o tomto úkonu zpraven. Jedná se tedy pouze o úkon učiněný vůči daňovému subjektu, tj. o úkon správce daně. Úkon daňového subjektu, např. podání dodatečného daňového přiznání, uvedené náležitosti nesplňuje. II. Formální sepis protokolu o zahájení daňové kontroly (§ 16 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů) nelze považovat za úkon směřující k vyměření daně a přerušující běh prekluzivní lhůty ve smyslu § 47 odst. 2 cit. zákona, provedl-li správce daně první faktický úkon daňové kontroly deset měsíců po jejím formálním zahájení a více než čtyři měsíce po datu, kdy měla uplynout prekluzivní lhůta

8 Azs 134/2005

4 Ads 41/2004

7 Aps 3/2005

2 Afs 28/2005

Daňovým poplatníkem se podle ustanovení § 13 a § 13b zákona ČNR č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 65/2000 Sb., stává subjekt již okamžikem nabytí vlastnictví k nemovitosti, nikoliv až 1. lednem následujícího zdaňovacího období, kdy mu teprve vznikne povinnost uhradit případný daňový nedoplatek.

5 Ans 8/2005

Ministerstvo financí nelze v současné době považovat za správní orgán, který by měl povinnost vydat rozhodnutí o náhradě za znárodněný majetek ve smyslu dekretu č. 100/1945 Sb.

1 Afs 40/2005

Žalobní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu se zakládá tvrzením (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Soud proto chybuje, pokud odmítne žalobu pro nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a odůvodní to tím, že rozhodnutí vydané ve prospěch žalobce (zde rozhodnutí o částečném zastavení exekučního řízení) nepřivodilo žalobci zkrácení na právech; takový závěr je totiž závěrem o věcné legitimaci, nikoli o legitimaci procesní, a může být vysloven toliko po meritorním projednání věci.

1 Afs 32/2005

K provádění opakované daňové kontroly nepostačuje jen objektivní existence nových skutečností, které správce daně zjistil; správce daně musí též opakovanou daňovou kontrolu zahájit v souladu se zásadami daňového řízení a ctít ústavním pořádkem chráněná práva daňového subjektu. Z toho plyne požadavek seznámit daňový subjekt s důvody a cílem takové kontroly a provádět kontrolu pouze v rozsahu bezprostředně souvisejícím s nově zjištěnými skutečnostmi.

1 Afs 16/2005

Právní moc rozhodnutí o existenci daňového nedoplatku je rozhodná z hlediska splnění podmínek pro uplatnění penále stanovených v § 63 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků; není-li dodatečný platební výměr v Právní moci, nelze ani předepsat k úhradě penále (srov. § 58 citovaného zákona).

30 Ca 57/2004

Při stanovení počátku doby, po kterou náleží daňovému subjektu úrok z přeplatku podle § 64 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze u přeplatku vzniklého v důsledku vyměření nadměrného odpočtu postupovat podle věty prvé citovaného ustanovení, neboť vznik takového přeplatku správce daně nezavinil.