Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Mgr. D. K., na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2017 č. j. 25 Cdo 5206/2016-150, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2016 č. j. 25 Co 352/2016-76 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 8. 2016 č. j. 4 C 222/2015-56, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrh na zahájení řízení byl odmítnut za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť nesplňuje základní zákonné požadavky na projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními téhož zákona, přestože si jich navrhovatelka musila být vědoma, neboť se na Ústavní soud v minulosti opakovaně (ve více jak 150 případech) obrátila s podáními, při jejichž projednání byla o požadavcích kladených na bezvadnou ústavní stížnost poučena, a to opakovaně a podrobně. Ostatně kupř. v usnesení sp. zn. I. ÚS 219/13 ze dne 21. 1. 2013 Ústavní soud výslovně uvedl, že "[a]čkoliv stěžovatelka v podání avizuje, že zastoupení advokáta doplní, není přesto důvod s rozhodnutím vyčkávat. Stěžovatelka od roku 2005 do současnosti iniciovala u Ústavního soudu již zhruba stovku řízení, přičemž v drtivé většině z nich byla o náležitostech ústavní stížnosti poučena (...). Ústavní soud již opakovaně návrhy stěžovatelky - s ohledem na její dostatečné povědomí o formálních náležitostech ústavní stížnosti - bez obvyklé předchozí výzvy k odstranění vad odmítl (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3480/11, II. ÚS 3381/11, II. ÚS 3633/11, III. ÚS 240/10, IV. ÚS 1548/09, IV. ÚS 2840/12). Podle ustálené judikatury Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli(-ce) vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním." Ke stejnému závěru Ústavní soud dospěl i v čerstvém usnesení sp. zn. III. ÚS 1878/17 ze dne 27. 6. 2017.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 29. června 2017
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj