Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., správkyně dědictví společnosti XIO.CZ, a. s., se sídlem [adresa] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2012, č. j. 10 Af 58/2011-305, a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2012, č. j. 7 Afs 75/2012-47, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Dne 17. 1. 2013 obdržel Ústavní soud návrh, jímž se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozsudků Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu s tím, že těmito byla poškozena na svých základních právech garantovaných čl. 90 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se nejprve zabýval návrhem z hlediska jeho formálních náležitostí, kladených na něj zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že podmínky, aby se mohl Ústavní soud zabývat návrhem meritorně, splněny nejsou. Z ustanovení § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu plyne, že v řízení před Ústavním soudem musí být stěžovatel(-ka) zastoupen(-a) advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu; toto zastoupení je nutno doložit plnou mocí, v níž je výslovně uvedeno, že byla udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
Ačkoliv stěžovatelka v podání avizuje, že zastoupení advokáta doplní, není přesto důvod s rozhodnutím vyčkávat. Stěžovatelka od roku 2005 do současnosti iniciovala u Ústavního soudu již zhruba stovku řízení, přičemž v drtivé většině z nich byla o náležitostech ústavní stížnosti poučena (namátkou řízení sp. zn. I. ÚS 2360/08, II. ÚS 3276/07, III. ÚS 695/08, IV. ÚS 9/11). Ústavní soud již opakovaně návrhy stěžovatelky - s ohledem na její dostatečné povědomí o formálních náležitostech ústavní stížnosti - bez obvyklé předchozí výzvy k odstranění vad odmítl (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3480/11, II. ÚS 3381/11, II. ÚS 3633/11, III. ÚS 240/10, IV. ÚS 1548/09, IV. ÚS 2840/12). Podle ustálené judikatury Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli(-ce) vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti soudce zpravodaj návrh za přiměřeného užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2013
Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj