Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu P. Č., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. listopadu 2014 č. j. 6 Ads 169/2014-14, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
V návrhu, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 20. ledna 2015, navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť jím mělo být protiústavně zasaženo do jeho práva na soudní ochranu. Ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení o kasační stížnosti stěžovatele (v řízení před Nejvyšším správním soudem "žalobce") proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 6. 2014 č. j. 2 Ad 31/2014 - 7. Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení, v němž se stěžovatel domáhal přezkumu rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí a jeho zrušení, citovaným usnesením odmítl stěžovatelovy námitky, jimiž vytýkal dotčeným správním orgánům arogantnost a nesrozumitelnost. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, která byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2014 č. j. 6 Ads 169/2014-14 odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) za použití 120 s. ř. s.
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a jeho podání vykazuje i další vady, např. není připojeno napadené rozhodnutí (srov. zákonné náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 34, § 72 zákona o Ústavním soudu). Z několika stovek řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, (k dnešnímu dni je v rejstříku Ústavního soudu zapsáno více než 600 jím podaných ústavních stížností), se podává, že tento závadný postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, stěžovatel volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 424/09, sp. zn. I. ÚS 257/09, sp. zn. III. ÚS 765/09, sp. zn. I. ÚS 787/09, sp. zn. Pl. ÚS 5/09, sp. zn. III. ÚS 291/09, sp. zn. I. ÚS 467/09, sp. zn. I. ÚS 786/09, sp. zn. II. ÚS 3891/11, sp. zn. III. ÚS 3750/12, sp. zn. III. ÚS 4125/12 a desítky dalších). Poté, co byl stěžovatel opakovaně a bezvýsledně poučován o všech náležitostech ústavní stížnosti, je tudíž zjevně nadbytečné vyzývat jej k odstranění vad v nyní projednávané věci. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval stejně, jako v případě mnoha předchozích vadných návrhů stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2235/12, I. ÚS 1639/12, IV. ÚS 2540/12, I. ÚS 2783/12, III. ÚS 3750/12, III. ÚS 686/13, III. ÚS 1597/14) a za použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu projednávaný návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2015 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj