Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci návrhu navrhovatele T. R., bez právního zastoupení, proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 0 P 35/2012 a proti rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 485/2015, za účasti 1) Obvodního soudu pro Prahu 8 a 2) Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 21. 1. 2016, se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Navrhovatel současně navrhl přednostní projednání věci. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V souzené věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Dle ust. § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle ust. § 29 a ust. § 30 odst. 1 cit. zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
Navrhovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není řádně zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Dále je nutno vytknout, že k podání nejsou přiloženy kopie napadených rozhodnutí obecných soudů a ústavní stížnost neobsahuje vylíčení skutkového a právního stavu předchozího řízení před obecnými soudy ani žádnou ústavněprávní argumentaci. Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že navrhovatel podal dosud již značné množství ústavních stížností, a v mnoha případech nebyl od počátku řízení zastoupen advokátem. V těchto případech pak byl vyzýván k odstranění vad podání a poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon o Ústavním soudu pro řádné podání ústavní stížnosti s tím, že jinak bude ústavní stížnost odmítnuta. Řada z nich byla odmítnuta pro neodstranění vad (viz např. sp. zn. IV. ÚS 588/14, sp. zn. II. ÚS 492/15, sp. zn. III. ÚS 1059/15, sp. zn. IV. ÚS 1520/15, sp. zn. IV. ÚS 1522/15, sp. zn. III. ÚS 2028/15, sp. zn. III. ÚS 2029/15, sp. zn. III. ÚS 2031/15, sp. zn. IV. ÚS 2030/15 a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz/). Navrhovatel je tedy již dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu navrhovatele, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již tyto vady neobsahovalo. Přístup navrhovatele, kdy naopak řízení prodlužuje tím, že vyčkává, až ho Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o jeho pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.
Podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud však již v celé řadě svých rozhodnutí opakovaně vyjádřil názor (srovnej např. usnesení ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 5/06, ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 987/09, ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. II. ÚS 1361/10, ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. IV. ÚS 1273/10 a ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. III. ÚS 3359/11 a řadu dalších, dostupných na http://nalus.usoud.cz), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení, resp. o povinnosti předložit rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práv navrhovatele dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řízeních předchozích. Jestliže tedy Ústavní soud vychází ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá informace byla navrhovateli objektivně způsobilá zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním, jeví se setrvání na požadavku dalšího (opětovného) poučení, pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Návrh na přednostní projednání věci nebyl nijak odůvodněn; odmítnutím návrhu byla však věc vyřízena z důvodů výše vyložených bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2016
JUDr. Radovan Suchánek v.r. soudce zpravodaj