Pakliže Nejvyšší soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání pro absenci právní otázky rozhodované rozdílně odvolacími soudy či dovolacím soudem, zatímco vlastní rozcházející se judikaturu opominul, odepřel stěžovatelce právo na přístup k soudu v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Usnesení14. 11. 2013

IV. ÚS 2833/13

Usnesení14. 11. 2013

III. ÚS 3026/13

III. ÚS 1391/12

III. ÚS 3987/12

I. ÚS 3307/13

III. ÚS 1022/13

II. ÚS 1199/13

III. ÚS 3148/13

III. ÚS 4863/12

III. ÚS 2656/13

III. ÚS 457/12

III. ÚS 3331/13

II. ÚS 2638/13

III. ÚS 566/13

Rozhoduje-li soud druhého stupně o stížnosti směřující proti rozhodnutí nalézacího soudu, jímž byla povolena obnova trestního řízení, může ve smyslu § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu napadené rozhodnutí zrušit a sám návrh na povolení obnovy zamítnout dle § 283 písm. d) trestního řádu (tzn. pro nedůvodnost na základě skutkových úvah) jen způsobem uvedeným v § 286 odst. 1 trestního řádu, tj. ve veřejném zasedání. Opačný výklad je v rozporu s požadavkem kontradiktornosti řízení a dokazování garantovaným v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 2286/13

III. ÚS 791/13

III. ÚS 2604/13

III. ÚS 470/12

I. ÚS 1695/13

I. ÚS 3289/13

II. ÚS 2876/12

Při rozhodování o žalobách na určení vlastnictví k tzv. historickému majetku obcí jsou obecné soudy povinny ve vztahu k podmínkám jeho vydržení posoudit otázku oprávněnosti držby tohoto majetku státem, jež je autorem zákona č. 172/1991 Sb. (na základě kterého přešla na obce část majetku do té doby jím vlastněná), a zohlednit tak jeho specifické dvojaké postavení v soukromoprávních vztazích vyplývající z kogentních ust. § 21 ve spojení s ust. § 1 odst. 2 občanského zákoníku. Opačným postupem zasáhnou do práva stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 2412/13

IV. ÚS 2193/13

IV. ÚS 2114/12

I. ÚS 2949/13

IV. ÚS 2292/13

III. ÚS 2744/13