Ústavní soud

I. ÚS 1108/13

III. ÚS 1002/13

IV. ÚS 4223/12

IV. ÚS 1324/13

I. ÚS 1140/13

I. ÚS 922/13

II. ÚS 639/13

II. ÚS 3923/12

I. ÚS 1030/13

III. ÚS 1202/13

I. ÚS 1262/13

II. ÚS 4923/12

I. ÚS 1385/11

I. ÚS 3494/12

II. ÚS 723/13

IV. ÚS 566/12

II. ÚS 260/11

I. ÚS 4181/12

Principu práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod odpovídá povinnost obecných soudů řádně svá rozhodnutí odůvodnit v souladu s § 169 odst. 2 občanského soudního řádu; tato povinnost se vztahuje i na usnesení soudu o nepřipuštění změny žaloby.

I. ÚS 1384/13

II. ÚS 4231/12

I. ÚS 2656/12

V případech, kdy je zřejmé, že účastník řízení neúmyslně zmeškal první jednání soudu, ačkoliv jinak vyvíjel veškeré potřebné procesní aktivity ve vztahu k soudnímu řízení, je třeba posuzovat podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání obzvlášť uvážlivě a zdrženlivě z důvodu případného rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 1229/13

II. ÚS 2979/12

IV. ÚS 4341/12

III. ÚS 1669/11

Schvalování územně plánovací dokumentace patří nejen do samostatné působnosti obce, ale zároveň představuje nedílnou součást ústavně garantovaného práva na samosprávu. Požadavky vznášené správními soudy vůči zastupitelstvu obce, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku, uplatněnými proti územnímu plánu, nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky jsou výrazem přepjatého formalismu, který ohrožuje funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů; zároveň takový postup představuje porušení čl. 8, čl. 100 odst. 1 a čl. 101 odst. 4 Ústavy.

IV. ÚS 3743/12

I. ÚS 174/13

K porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny dochází tehdy, pokud obecný soud v exekučním řízení nepřezkoumá otázku pravomoci rozhodce, který vydal rozhodčí nález představující v daném řízení exekuční titul. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů totiž nevylučuje, aby otázka pravomoci rozhodce byla zkoumána i v tomto řízení.

IV. ÚS 4594/12

I. ÚS 717/13

IV. ÚS 1095/13

IV. ÚS 1073/13

III. ÚS 1068/13

I. ÚS 2055/11

IV. ÚS 1291/12

Princip presumpce neviny zakotvený v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod klade na obecný soud povinnost dodržet vysoký standard i tam, kde jde o hodnocení vypovídací schopnosti a hodnověrnosti důkazů. Důkaz musí být odrazem skutečných událostí a situací, což má garantovat, aby byl jednotlivec uznán vinným na podkladě objektivních a skutečnosti odpovídajících zjištění, protože pouze ona jsou způsobilá ospravedlnit krajní opatření spočívající ve zbavení jednotlivce jeho osobní svobody. Jsou-li možné dva či více výkladů provedených důkazů, nelze zvolit ten, které nejvíce zatěžuje obviněného, a to právě s ohledem na princip presumpce neviny.

I. ÚS 4377/12

II. ÚS 3630/11

III. ÚS 337/13

III. ÚS 4059/12

II. ÚS 4910/12

I. ÚS 1339/13

II. ÚS 292/13

I. ÚS 1457/10

IV. ÚS 3905/12

II. ÚS 673/13

III. ÚS 1180/13

III. ÚS 1268/13

II. ÚS 3186/11

I. ÚS 811/13

IV. ÚS 522/13

IV. ÚS 701/13