Ústavní soud

II. ÚS 3354/11

I. ÚS 584/12

II. ÚS 2660/11

II. ÚS 431/11

Pokud správní soud odmítl námitku neústavního zahájení daňové kontroly, opírající se o judikaturu Ústavního soudu dle § 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. s tím, že byla žalobcem podána opožděně, neporušil právo na spravedlivý proces v případě, kdy odkazovaná judikatura Ústavního soudu byla posléze samotným Ústavním soudem změněna.

II. ÚS 2688/11

II. ÚS 2342/10

I. ÚS 200/12

II. ÚS 3220/11

I. ÚS 3957/11

I. ÚS 1826/11

Pojem dobrých mravů je třeba chápat nejen jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, nýbrž i jako příkaz soudci rozhodovat praeter legem či dokonce contra legem, jde-li o reprobaci jednání příčícího se dobrým mravům.

I. ÚS 2909/11

II. ÚS 3406/11

II. ÚS 3581/11

II. ÚS 577/12

I. ÚS 3523/11

Nevyplývá-li z odůvodnění rozhodnutí, z jakých skutečností a důkazů soud při posuzování věci vycházel a jak je hodnotil, je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné a zakládá porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 1677/11

II. ÚS 196/12

II. ÚS 296/12

I. ÚS 1586/09

Součástí práva na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména a na ochranu soukromého a rodinného života je také právo na přiměřeně vysoké finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniknuvší v důsledku zveřejnění difamační a nepravdivé informace, jež nepožívá ústavní ochrany. Výše přiznaného zadostiučinění musí dostatečně odrážet intenzitu zásahu do uvedených práv, jinak dochází k porušení práv garantovaných článkem 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a článkem 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

I. ÚS 290/12

Pl. ÚS 7/12

I. ÚS 823/11

Zákonná omezení svobody projevu je třeba vykládat s respektem k ní a – je-li to nutné – pak i restriktivně, aby bylo možné zajistit její přiměřenou realizaci.

II. ÚS 554/12

I. ÚS 2432/11

I. ÚS 623/12

II. ÚS 3715/11

II. ÚS 382/12

I. ÚS 3022/11

I. ÚS 189/12

I. ÚS 663/12

II. ÚS 585/12

I. ÚS 3392/11

II. ÚS 660/12

I. ÚS 58/12

I. ÚS 317/12

IV. ÚS 1572/11

Ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, které bylo zrušeno nálezem sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zůstává nadále aplikovatelným právním předpisem pro posouzení přípustnosti dovolání, jež byla podána v době jeho účinnosti, tj. do 31. prosince 2012. Vyloučení aplikace tohoto ustanovení se zpětným účinkem v době jeho účinnosti by přicházelo v úvahu jen v případech, kdy by došlo ke konkrétnímu porušení základních práv a svobod některého z účastníků řízení. Ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. vymezuje kritéria, jež musí být zohledněna soudy při úvaze o výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Rozhodnutí musí být rovněž v souladu s ústavněprávními požadavky, jimiž jsou např. přezkoumatelnost rozhodnutí, vyloučení svévole či princip rovnosti před zákonem.

I. ÚS 3575/11

II. ÚS 37/12

IV. ÚS 636/12

I. ÚS 621/12

IV. ÚS 3967/11

II. ÚS 2422/11

II. ÚS 508/12

II. ÚS 1365/11

II. ÚS 3228/11

II. ÚS 3367/11

IV. ÚS 3965/11

II. ÚS 607/12

II. ÚS 3922/11

II. ÚS 3725/11