Ústavní soud

I. ÚS 2391/11

II. ÚS 2458/11

III. ÚS 2888/11

I. ÚS 1941/11

II. ÚS 3055/11

II. ÚS 1907/11

I. ÚS 2944/11

IV. ÚS 2657/11

IV. ÚS 3132/11

I. ÚS 2403/11

IV. ÚS 2692/11

IV. ÚS 3252/11

I. ÚS 1742/08

IV. ÚS 3103/11

II. ÚS 2748/11

I. ÚS 2528/11

IV. ÚS 1433/11

Zaměstnanec správního úřadu, byť jakkoliv erudovaný, nemůže z povahy věci účinně bránit práva účastníka, s nímž je tímto orgánem státní moci vedeno správní řízení, a proto jeho ustanovení opatrovníkem představuje porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 1642/11

Kasační závaznost rozhodnutí Ústavního soudu na rozdíl od závaznosti precedenční může být reflektována obecnými soudy (pochopitelně toliko za nezměněného skutkového stavu) pouze bezpodmínečným respektováním takového rozhodnutí. V řízení následujícím po kasačním nálezu proto není prostor pro úvahy, zda je právní názor Ústavního soudu správný, fundovaný či úplný. Toto pravidlo neplyne z přesvědčení Ústavního soudu o své vlastní neomylnosti, nýbrž z nutnosti definitivně ukončit konkrétní spor a předejít nekonečnému soudnímu dialogu, který by neúměrně prodlužoval řízení a tím porušoval právo účastníků na spravedlivý proces. Tím, že Nejvyšší správní soud nerespektoval v téže věci právní názor obsažený v předchozím kasačním nálezu Ústavního soudu týkajícím se problematiky poskytování informací o členství soudců v bývalé KSČ, porušil nejen čl. 89 odst. 2 Ústavy, ale také čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 2991/11

IV. ÚS 2809/11

I. ÚS 1899/11

I. ÚS 2430/11

Pl. ÚS-st. 33/11

IV. ÚS 1937/11

IV. ÚS 2879/11

IV. ÚS 3076/11

I. ÚS 2741/11

I. ÚS 2987/11

IV. ÚS 2655/11

IV. ÚS 3034/10

IV. ÚS 3159/11

IV. ÚS 415/10

IV. ÚS 2582/11

I. ÚS 1717/11

I. ÚS 2488/11

IV. ÚS 2684/11

II. ÚS 942/10

III. ÚS 2755/11

II. ÚS 2896/10

IV. ÚS 2881/11

I. ÚS 3019/11

II. ÚS 1239/11

III. ÚS 2942/11

I. ÚS 673/10

Nedoručení odvolání ostatním účastníkům řízení v občanském soudním řízení zpravidla zakládá porušení práva dotčených účastníků řízení na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 1043/08

III. ÚS 2419/11

III. ÚS 3180/11

III. ÚS 2489/11

III. ÚS 2666/10

III. ÚS 3645/10

Při rozhodování o tom, zda se uplatní či neuplatní moderační právo ve smyslu § 150 o. s. ř., je soud povinen dodržet požadavky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svého rozhodnutí. Je proto projevem ústavně nepřípustné libovůle a svévole, pokud soud použití či nepoužití moderačního práva zdůvodní lakonicky pouze existencí či neexistencí důvodů zvláštního zřetele hodných, aniž by je blíže specifikoval. Návrh a řízení před Ústavním soudem Na návrh stěžovatelky B. V. zrušil III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 3. 11. 2011 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 353/2010-60 ze dne 16. 9. 2010 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a s čl. 2 odst. 3 Ústavy.