Ústavní soud

IV. ÚS 1761/11

II. ÚS 1743/11

II. ÚS 922/11

II. ÚS 3357/10

III. ÚS 2114/11

I. ÚS 2192/11

II. ÚS 2198/11

I. ÚS 2844/10

II. ÚS 2411/11

II. ÚS 2607/11

II. ÚS 1641/11

II. ÚS 2174/11

III. ÚS 2531/11

II. ÚS 1073/11

I. ÚS 1646/11

I. ÚS 2315/11

III. ÚS 2508/11

I. ÚS 1843/11

II. ÚS 1740/11

IV. ÚS 2027/11

II. ÚS 961/11

Pokud soud v předběžném opatření, jímž svěřuje dítě do výchovy, výslovně neupraví též změnu povinnosti platit výživné, je třeba vycházet z předchozího rozhodnutí, jímž již jednou byla vyživovací povinnost uložena. Pokud stěžovatel v takovém případě plnil dle existujícího předchozího rozhodnutí, jednal v důvěře v jeho správnost a soudy nejsou oprávněny ukládat za takové období zpětně další vyživovací povinnost. Takovým rozhodnutím porušují základní práva garantovaná . podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR.

II. ÚS 1112/11

I. ÚS 2785/08

Formalistický přístup k právu, který nebere ohled na ústavní principy ovlivňující interpretaci práva, může vést, podobně jako nevypořádání se s relevantními skutkovými zjištěními, tvrzeními účastníků řízení a nepřihlédnutí k individuálním rozměrům případu, k porušení práva účastníka řízení na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Pokud zdravotnické zařízení poskytlo nutnou a neodkladnou péči pojištěnci zdravotní pojišťovny, je příslušná pojišťovna povinna tuto péči uhradit i v situaci, že byl vyčerpán dohodnutý finanční limit pro dané období.

I. ÚS 197/11

I. ÚS 2140/11

I. ÚS 2378/11

I. ÚS 1242/11

I. ÚS 2568/11

I. ÚS 2476/11

III. ÚS 2397/11

III. ÚS 1679/11

II. ÚS 1923/11

III. ÚS 1819/11

III. ÚS 2256/11

III. ÚS 1623/11

II. ÚS 1512/11

Pokud správní úřad před ustanovením opatrovníka nedostatečným a zcela formálním způsobem zjišťoval místo pobytu účastníka řízení, takže nebyly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 32 odst. 1 písm. d) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a navíc jako opatrovníka ustanovil svého zaměstnance, který z povahy věci nemohl účinně hájit práva stěžovatele, jednalo se o nesprávný postup správního úřadu v rozporu s čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 687/10

V občanském soudním řízení mohou ve smyslu § 125 o.s.ř. za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Zákon přitom zásadně nepředepisuje, jakým důkazním prostředkem má být určitá skutečnost prokázána; děje se tak pouze výjimečně a vždy jenom na základě výslovného ustanovení zákona. Pokud soud bez takového výslovného ustanovení považuje pro prokázání určité skutečnosti za jedině přípustný pouze jediný důkazní prostředek, dopouští se tím porušení základního práva účastníka řízení na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

III. ÚS 2253/11

II. ÚS 1977/11

III. ÚS 1976/11

I. ÚS 3362/10

II. ÚS 895/11

III. ÚS 2158/11

III. ÚS 2130/11

III. ÚS 2341/11

II. ÚS 302/11

II. ÚS 2425/11

II. ÚS 2398/11

II. ÚS 2551/11

I. ÚS 2498/11