Ústavní soud

II. ÚS 2332/11

III. ÚS 2046/11

I. ÚS 2459/11

III. ÚS 54/09

III. ÚS 2494/11

II. ÚS 2212/11

III. ÚS 678/11

Korektiv dobrých mravů při posuzování výpovědi z nájmu bytu leží nikoliv v rovině přímého „práva“ nájemce, nýbrž ve smyslu odepření práva pronajímatele, aby k jeho výpovědi, dané v souladu se zákonem, bylo přivoleno.

II. ÚS 1888/10

II. ÚS 2013/10

Přestože soudnímu exekutorovi žádný právní předpis explicitně nepřikazuje, aby spojil věci, které spolu po všech stránkách souvisejí, je takový postup jak z důvodu hospodárnosti řízení (§ 112 občanského soudního řádu), tak z důvodu minimalizace zásahů do základního práva na vlastnictví povinného nanejvýš žádoucí. Nerespektování těchto principů představuje porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 1317/11

III. ÚS 1948/11

I. ÚS 2070/11

I. ÚS 2196/11

I. ÚS 2539/11

I. ÚS 1437/11

I. ÚS 1480/11

II. ÚS 2593/11

III. ÚS 997/11

III. ÚS 1933/11

II. ÚS 2624/11

I. ÚS 1758/11

I. ÚS 2179/11

I. ÚS 804/08

Rozhodnutí o nákladech řízení v případě žaloby na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. se nemůže řídit pouze tím, zda byla původně žalovaná částka zadostiučinění žalobci obecným soudem snížena. Je totiž třeba rozlišovat mezi úspěchem v otázce žalované a následně přiznané částky a úspěchem ve věci samé (prokázání základu nároku spočívajícího v příčinné souvislosti mezi imateriální újmou a nesprávným úředním postupem). Nepřiznání náhrady nákladů řízení v případě, kdy je žalobce v základu sporu úspěšný a soud pouze redukoval výši zadostiučinění, představuje porušení práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

I. ÚS 3542/10

I. ÚS 2347/11

Pl. ÚS 56/10

Ústavní garance práva na samosprávu dle čl. 104 odst. 1 Ústavy má svůj materiální aspekt, z čehož plyne, že zákon vymezující oblasti tzv. samostatné působnosti nemůže obsah práva na územní samosprávu vyprázdnit či fakticky eliminovat. Obce jsou oprávněny stanovit obecně závaznou vyhláškou místa, na nichž mohou být na jejich území provozovány interaktivní videoloterijní systémy, a to bez ohledu na to, zda využívají zmocnění dle § 10 písm. d) zákona o obcích ve spojení s § 50 odst. 4 loterijního zákona, nebo obecného zmocnění dle § 10 písm. a) zákona o obcích. Z toho plyne povinnost ministerstva financí zahájit přezkum povolení vydaných dle § 50 odst. 3 loterijního zákona tam, kde existuje kolize těchto povolení s obsahem obecně závazných vyhlášek obcí. Pokud tak ministerstvo nepostupuje, zasahuje do ústavně garantovaného práva na územní samosprávu.

IV. ÚS 2189/11

IV. ÚS 423/08

Obecné soudy nesmí apriorně zamítat žaloby pronajímatelů na náhradu vůči státu, jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy (viz nález ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05), nýbrž se musí v každém konkrétním případě zabývat otázkou, zda nedocházelo v důsledku regulace nájemného k tzv. kvalifikovanému omezení vlastnického práva, jež by bylo lze považovat za jeho nucené omezení ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

Pl. ÚS 11/10

Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě nemá automaticky osoba, vůči které bylo trestní stíhání zastaveno, která byla obžaloby zproštěna nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Případné „zavinění si“ vazby je však třeba vykládat restriktivně a v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, tedy nezávisle na pojmu zavinění dle občanského zákoníku.

II. ÚS 2595/11

I. ÚS 1632/11

I. ÚS 2248/11

I. ÚS 1008/11

II. ÚS 2546/10

Pro rodiče a dítě je možnost být spolu základním prvkem rodinného života. Odnětí dítěte z péče matky představuje nejkrajnější opatření, které lze uplatnit pouze v nejvážnějších případech, a musí se tedy opírat o dostatečně závažné argumenty motivované zájmem dítěte. V případě, že soudy existenci takových argumentů v požadované míře neprokáží, postupují v rozporu s čl. 36 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a s čl. 3 odst. 1, čl. 9 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.

Pl. ÚS 27/11

I. ÚS 2486/11

IV. ÚS 2908/10

IV. ÚS 1479/11

IV. ÚS 2511/11

IV. ÚS 2095/11

IV. ÚS 1676/11

II. ÚS 781/10

Ačkoliv z ustanovení § 210 odst. 1 občanského soudního řádu výslovně nevyplývá povinnost doručovat účastníkům řízení odvolání protistrany proti usnesením, kterými nebylo rozhodnuto ve věci samé (např. usnesení o nákladech řízení), ústavně souladný výklad tohoto ustanovení s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a s principem rovnosti účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod vyžadují, aby soud zvážil vhodnost a účelnost doručení s ohledem na konkrétní okolnosti případu či specifika projednávané věci.

IV. ÚS 1659/11

I. ÚS 1356/11

I. ÚS 2136/11

II. ÚS 1730/11

I. ÚS 2308/11

I. ÚS 1422/11

IV. ÚS 1214/11

I. ÚS 701/11