Ústavní soud

II. ÚS 335/11

I. ÚS 587/11

IV. ÚS 99/08

II. ÚS 289/11

IV. ÚS 3346/10

III. ÚS 296/11

I. ÚS 2899/10

Rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení dosahuje úrovně porušení ústavních práv účastníka řízení, pokud je v rozhodování soudu obsažen prvek svévole nebo pokud soud rozhodne v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. v důsledku přepjatého formalismu či zcela nedostatečného odůvodnění rozhodnutí). Přitom princip procesního výsledku nelze chápat formálně, neboť nejen petit, ale i žalobní tvrzení (tedy důvody žaloby) vyjadřují, proč se žalobce žalovaného plnění domáhá.

I. ÚS 98/11

III. ÚS 254/11

II. ÚS 613/11

III. ÚS 317/11

IV. ÚS 21/09

IV. ÚS 347/11

IV. ÚS 40/11

IV. ÚS 614/11

IV. ÚS 544/11

III. ÚS 3632/10

III. ÚS 469/11

III. ÚS 35/11

III. ÚS 2147/10

II. ÚS 2797/10

III. ÚS 118/11

II. ÚS 2471/10

V případě rozhodování ve věcech rodičovské zodpovědnosti je nezbytné, aby měl možnost efektivně rozhodnout zákonný soudce. To by bylo znemožněno, pokud by dítě bylo některým z rodičů z jakéhokoliv důvodu uneseno jinam. Omezení možnosti vycestování z ČR předběžným opatřením, které je vyvolané důvodnou obavou, že jeden z rodičů unese dítě, má proto legitimní základ a představuje přiměřené omezení základních práv a svobod stěžovatelů vzhledem ke sledovanému cíli.

II. ÚS 219/11

I. ÚS 599/11

III. ÚS 3324/10

III. ÚS 301/11

IV. ÚS 2179/10

III. ÚS 245/11

IV. ÚS 2221/10

I. ÚS 3528/10

II. ÚS 3602/10

IV. ÚS 459/11

IV. ÚS 3049/10

IV. ÚS 556/11

III. ÚS 3365/10

III. ÚS 217/11

II. ÚS 864/10

III. ÚS 2671/09

Z čl. 36 Listiny nevyplývá právo na meritorní rozhodnutí bez ohledu na splnění procesních podmínek. Podle čl. 36 odst. 4 Listiny platí, že podmínky a podrobnosti soudního přezkumu upravuje zákon, přičemž nelze vyloučit, že toto právo bude naplněno v jiném řízení, než původně zahájeném, jestliže je způsobilé představovat obdobně adekvátní procesní instrument. To platí rovněž o rozhodování o nárocích dle § 131 odst. 4 obchodního zákoníku v souvislosti s (ne)platností usnesení valné hromady, neboť tuto otázku soudy případně posuzují v navazujících řízeních o „nových“ nárocích jako otázku předběžnou.

I. ÚS 2271/10

I. ÚS 3447/10

III. ÚS 105/11

I. ÚS 270/11

III. ÚS 244/11

II. ÚS 470/11

I. ÚS 3654/10

Ochranné léčení ve formě ústavní je závažným zásahem do osobní svobody; je opatřením výjimečným a subsidiárním k ambulantní formě. Stejně jako u jiných forem omezení osobní svobody, resp. jiných základních práv nebo svobod, je možné ji nařídit jen v případě nezbytně nutném k zajištění legitimního cíle. Pokud lze dosáhnout legitimního cíle jinak, nelze toto ani jiné základní právo či svobodu omezit.

II. ÚS 377/11

IV. ÚS 3467/10

II. ÚS 3364/10

IV. ÚS 502/11