Ústavní soud

IV. ÚS 269/11

III. ÚS 3614/10

II. ÚS 355/11

II. ÚS 3371/10

II. ÚS 3073/10

V případě, že ještě nebylo zahájeno trestní stíhání konkrétní osoby, musí příkaz k provedení domovní prohlídky obsahovat odůvodnění toho, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§ 160 odst. 4 trestního řádu); v opačném případě trpí příkaz závažnou vadou, která má za následek porušení ústavně zaručeného základního práva na domovní svobodu zakotveného v čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces v čl. 36 odst. 1 Listiny.

IV. ÚS 3193/10

Podmínka vyčerpání řádných opravných prostředků (např. stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání) obsažená v § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. vychází z obecné právní zásady prevence, neboť vylučuje odpovědnost státu v těch případech, kdy poškozený nevyužil dostupných právních prostředků k odvrácení hrozící škody. Současně však citované ustanovení umožňuje soudu zohlednit specifika konkrétního případu a nesplnění této podmínky prominout. Absolutní a bezvýhradné trvání na vyčerpání tohoto opravného prostředku bez ohledu na konkrétní okolnosti daného případ však může znamenat porušení čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 581/11

I. ÚS 911/10

I. ÚS 2775/10

I. ÚS 149/11

II. ÚS 1621/10

I. ÚS 13/11

II. ÚS 2751/10

II. ÚS 785/07

II. ÚS 3717/10

II. ÚS 474/11

II. ÚS 236/11

III. ÚS 437/11

II. ÚS 447/11

II. ÚS 621/11

II. ÚS 1714/09

I. ÚS 3244/09

Pochybení daňových orgánů nelze v daňovém řízení přičítat k tíži daňového subjektu.

II. ÚS 92/11

II. ÚS 2919/10

Jestliže obecné soudy nerespektovaly v konkrétní věci závěr vyplývající ze závazného nálezu Ústavního soudu, z nějž vyplývá, že majetkové vypořádání věci spoluvlastníky má probíhat v rámci aplikace ustanovení § 137 odst. 1 občanského zákoníku, a nikoliv podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 451 a násl. občanského zákoníku), postupovaly v rozporu se základními zásadami právního státu, podle nichž jsou povinny poskytovat ochranu právům účastníků sporů, vystupovat předvídatelně a v zájmu jejich právních jistot.

I. ÚS 840/10

I. ÚS 2709/09

III. ÚS 47/11

II. ÚS 682/10

I. ÚS 3134/10

III. ÚS 539/11

III. ÚS 343/11

III. ÚS 3489/10

I. ÚS 3389/10

IV. ÚS 25/11

I. ÚS 293/11

IV. ÚS 3514/10

II. ÚS 3028/10

IV. ÚS 464/11

IV. ÚS 110/11

IV. ÚS 3048/08

III. ÚS 3655/10

III. ÚS 142/11

I. ÚS 3227/07

Přestože je třeba respektovat specifičnost rozhodčího řízení oproti řízení soudnímu, není přípustné, aby účelem rozhodčího řízení bylo vyloučení či snížení úrovně ochrany, které by se stranám dostalo v civilním řízení soudním. Z tohoto pohledu jsou obecné soudy povinny posuzovat rozhodčí nálezy v případném řízení o jejich soudním přezkumu.

I. ÚS 266/11

III. ÚS 72/11

I. ÚS 112/11

IV. ÚS 659/11

IV. ÚS 2886/10

I. ÚS 2422/10

II. ÚS 2088/07

Při posuzování toho, zda lze určitý správní akt považovat za opatření obecné povahy ve smyslu § 101a soudního řádu správního, je nutno především vycházet z toho, zda byly naplněny pojmové znaky tohoto právního institutu, tj. konkrétnost předmětu a obecnost adresátů. Pokud Nejvyšší správní soud odmítne projednat návrh stěžovatelů na zrušení územního plánu, ačkoliv splňuje výše uvedené pojmové znaky opatření obecné povahy, postupuje v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.