Ústavní soud

IV. ÚS 67/11

IV. ÚS 2645/10

I. ÚS 3094/10

I. ÚS 2843/10

II. ÚS 115/08

Ústavní soud již ve své dřívější judikatuře uvedl, že za situace nečinnosti zákonodárce je nutné nahradit chybějící instrumenty právní ochrany pronajímatelů postupem s využitím principů ústavněprávní regulace, přičemž tento postup spočívá konkrétně v tom, že obecné soudy nebudou s odkazem na nedostatek zákonné úpravy zamítat žaloby pronajímatelů požadující určení zvýšeného nájemného. Pokud soudy odmítly žalobu stěžovatelů požadující zvýšení nájemného ode dne podání žaloby za výše uvedených okolností, postupovaly v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 223/11

IV. ÚS 430/11

II. ÚS 3199/10

IV. ÚS 2389/10

I. ÚS 3067/10

Soudy jsou povinny adekvátně se vyrovnat s důkazními návrhy účastníků řízení. Pokud tak neučiní, poruší tím jejich právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

IV. ÚS 1506/10

II. ÚS 109/10

Pokud odvolací soud ve sporu o nákladech řízení rozhodl zjevně v rozporu s ustanoveními občanského soudního řádu o náhradě nákladů řízení, a navíc své rozhodnutí řádně neodůvodnil, jeho postup nerespektoval ústavní zákaz libovůle zakotvený v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a zároveň porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

IV. ÚS 2335/10

IV. ÚS 417/11

II. ÚS 3577/10

IV. ÚS 515/11

IV. ÚS 488/11

II. ÚS 229/11

I. ÚS 2912/10

Znemožní-li soud nesprávným poučením realizaci procesního práva účastníka řízení podat mimořádný opravný prostředek, zasáhne tím do práva tohoto účastníka na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Nedoručí-li obecný soud odvolání protistrany účastníkovi řízení, poruší tím jeho právo být slyšen a vyjádřit se k věci dle čl. 38 odst. 2 Listiny.

III. ÚS 3547/10

III. ÚS 482/11

III. ÚS 510/11

III. ÚS 524/11

I. ÚS 519/11

II. ÚS 440/11

II. ÚS 3561/10

IV. ÚS 2716/10

II. ÚS 489/11

I. ÚS 1807/10

II. ÚS 3549/10

Pl. ÚS 55/10

Právní úprava i samotný výkon legislativní procedury musejí zohledňovat celou řadu ústavních principů, zejména principy dělby moci, pluralismu, svobodné soutěže politických sil, princip reprezentativní demokracie (založené na svobodném výkonu mandátu a rovnosti členů parlamentu, ve svobodě projevu a svobodné parlamentní rozpravě), princip většinového rozhodování a od něj neoddělitelný princip ochrany menšin, které jsou na parlamentní půdě představovány parlamentní opozicí. Mezi tyto stěžejní principy náleží též původně přirozenoprávní zásada slyšet všechny „strany“ a konečně i požadavek veřejného a transparentního projednání zákona. Institut vyhlášení stavu legislativní nouze omezuje či relativizuje shora uvedené ústavní principy, a proto musí být podmínky jeho použití vykládány velmi restriktivně. Podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze je existence mimořádné okolnosti, která má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem, anebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Takovou okolností může být jen situace, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních i vnějších, anebo může jít o situaci přírodní katastrofy.

II. ÚS 64/11

III. ÚS 497/11

II. ÚS 2877/10

Pokud lze ze skutkových okolností zjištěných v řízení obecnými soudy v konkrétním případě jednoznačně dovodit, že komplex jednání prodávajícího, který se snažil vyvolat důvěru spotřebitele ve výhodnost kupní smlouvy, nebyl korektní, a soudy nevzaly v úvahu princip důvěry, resp. právní jistoty kupujícího jako druhého účastníka smlouvy, je jejich postup v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Pl. ÚS 47/10

IV. ÚS 3397/10

IV. ÚS 3271/10

I. ÚS 506/11

I. ÚS 477/11

Pl. ÚS 13/11

IV. ÚS 3202/10

II. ÚS 400/11

II. ÚS 246/11

IV. ÚS 3424/10

II. ÚS 584/11

IV. ÚS 2416/10

IV. ÚS 3368/10

II. ÚS 3045/10

IV. ÚS 3607/10

II. ÚS 516/11