Ústavní soud

III. ÚS 3451/10

II. ÚS 2461/10

II. ÚS 2728/10

III. ÚS 2652/10

III. ÚS 3380/10

I. ÚS 2659/10

II. ÚS 3101/10

III. ÚS 3137/10

II. ÚS 3454/10

II. ÚS 3070/10

I. ÚS 3510/10

II. ÚS 749/06

I. ÚS 743/10

I. ÚS 2451/10

Dle § 422 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud na žádost fyzické osoby rozhodnout, že některé z osobních údajů této fyzické osoby, obsažené v podání, nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné. Výraz „insolvenční soud“ však nelze interpretovat tak, že o žádosti dle tohoto ustanovení je oprávněn rozhodovat vedoucí soudní kanceláře, který evidentně není součástí soudní moci ve smyslu čl. 4 Ústavy. Ústavně konformní interpretací § 422 odst. 1 insolvenčního zákona je nezbytné dospět k závěru o nutnosti vydat rozhodnutí o žádosti v písemné formě a takové rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnit. Pouze tak lze dostát ústavnímu imperativu vyplývajícímu z čl. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 1736/10

II. ÚS 2930/10

III. ÚS 3083/10

I. ÚS 3374/10

I. ÚS 2478/10

II. ÚS 1074/10

II. ÚS 3014/10

II. ÚS 3076/08

I. ÚS 1769/10

Při ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu je nutno přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného. Z těchto důvodů je třeba vhodnou osobu hledat především v okruhu osob blízkých, případně jiných osob, jež jsou schopny skutečně reprezentovat zájmy zastoupeného. Pokud je osobě neznámého pobytu ustanoven jako opatrovník zaměstnanec téhož soudu, je nutno tento postup pokládat za postup porušující čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.

I. ÚS 1413/10

Z ústavně konformní interpretace § 89 exekučního řádu vyplývá, že v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce. Přitom procesní zavinění oprávněného nelze bez dalšího založit pouze na jeho dispozičním úkonu – tj. návrhu na nařízení exekuce.

II. ÚS 2462/09

II. ÚS 2513/10

II. ÚS 1792/10

III. ÚS 3086/10

II. ÚS 2695/10

III. ÚS 2720/10

III. ÚS 1139/10

III. ÚS 2835/10

III. ÚS 3339/10

I. ÚS 2564/10

II. ÚS 3228/10

II. ÚS 3537/10

IV. ÚS 3375/10

III. ÚS 3000/10

III. ÚS 3166/10

I. ÚS 2816/09

Restituční nároky podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, lze úspěšně uplatňovat pouze ve vztahu k majetku, který přešel na stát v tzv. rozhodném období, tedy mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990. Pokud takový majetek přešel na stát zestátněním podle znárodňovacích dekretů z let 1945 - 1948, nelze se tohoto majetku domáhat ani cestou určovacích žalob, neboť případné nároky na naturální restituci zanikly a byly nahrazeny pouze nárokem na náhradu za znárodněný majetek.

III. ÚS 3336/10

I. ÚS 3401/10

I. ÚS 3011/10

I. ÚS 3022/10

I. ÚS 2644/10

I. ÚS 2605/10

I. ÚS 3036/10

I. ÚS 3302/10

I. ÚS 907/10

IV. ÚS 2223/10