Ústavní soud

II. ÚS 3004/10

II. ÚS 3384/10

II. ÚS 2105/10

II. ÚS 2014/09

IV. ÚS 2600/09

Pokud průběh předchozího řízení a provedené dokazování naznačují, že právní úkon, jenž je předmětem řízení, by mohl být absolutně neplatný, jsou obecné soudy povinny se případnou absolutní neplatností zabývat z úřední povinnosti. Odmítnutí posuzovat možnou absolutní neplatnost ex offo vede k porušení práva na spravedlivý proces a principu právní jistoty.

II. ÚS 3325/10

II. ÚS 3017/10

II. ÚS 2989/10

IV. ÚS 2796/10

IV. ÚS 3343/10

III. ÚS 2481/10

V řízení o předběžném opatření musí být dotčenému účastníkovi řízení zachována reálná možnost ochrany jeho práv ve vztahu k nařízení daného opatření, ovšem při současném zachování účelu předběžného opatření, jakož i rychlosti a efektivnosti řízení. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 220 odst. 3 občanského soudního řádu (o. s. ř.) požadavek ochrany práv účastníka nesplňuje, je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (Listiny) a s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (Úmluvy).

I. ÚS 3123/10

III. ÚS 1827/10

III. ÚS 3156/10

III. ÚS 3184/10

II. ÚS 2678/10

II. ÚS 3281/10

II. ÚS 2341/07

II. ÚS 2168/10

II. ÚS 3301/10

III. ÚS 3027/10

III. ÚS 1893/10

III. ÚS 2453/10

II. ÚS 3031/10

II. ÚS 1215/10

Tam, kde k hájení svých zájmů je stát vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta). Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Návrh a řízení před Ústavním soudem Na návrh stěžovatele J. T. zrušil II. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 9. 12. 2010 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ve výroku č. II. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 6 C 177/2009-36 ze dne 8. 3. 2010 pro rozpor s čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Ve zbývající části byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.

II. ÚS 2266/10

III. ÚS 3041/10

III. ÚS 3058/10

II. ÚS 591/10

III. ÚS 2162/10

IV. ÚS 36/10

I. ÚS 436/10

Pl. ÚS 39/10

Obce nejsou oprávněny obecně závaznými vyhláškami regulovat problematiku evidence obyvatel, jelikož tato otázka nespadá do jejich samostatné působnosti a postrádá místní charakter. Samotný „nepřihlášený pobyt“ na území obce veřejný pořádek neohrožuje. K tomu by bylo třeba nastoupení některých dalších kvalifikovaných okolností.

I. ÚS 1862/10

I. ÚS 3318/10

IV. ÚS 3215/10

I. ÚS 127/10

II. ÚS 3396/10

IV. ÚS 296/08

Při rozhodování o výši odměny exekutora je soud povinen posoudit, zda lze způsob, jímž stěžovatel plnil svůj závazek, považovat za řádné plnění dluhu, a následně určit odměnu exekutora v návaznosti na to, jak konkrétně svými úkony přispěl k vymožení plnění. Jestliže tak obecný soud nepostupuje, porušuje ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

IV. ÚS 3164/10

IV. ÚS 2459/10

I. ÚS 2924/10

I. ÚS 2101/10

I. ÚS 2004/10

IV. ÚS 2813/10

I. ÚS 1093/10

III. ÚS 2606/10

IV. ÚS 1725/10

I. ÚS 2980/10

I. ÚS 3163/10