Ústavní soud

III. ÚS 2101/09

III. ÚS 3127/08

III. ÚS 627/06

II. ÚS 2343/09

II. ÚS 1797/09

II. ÚS 2330/09

III. ÚS 2324/09

III. ÚS 1986/09

III. ÚS 2279/09

III. ÚS 2180/08

III. ÚS 2139/09

II. ÚS 276/09

III. ÚS 1094/09

Pokud orgány činné v trestním řízení, při posouzení konkrétních okolností případu, zejména složitosti věci, chování účastníků řízení, jakož i postupu příslušných orgánů, neprojednají trestní věc v přiměřené lhůtě, porušují právo na projednání věci bez zbytečných průtahů zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

I. ÚS 2097/09

I. ÚS 1003/09

I. ÚS 2375/09

I. ÚS 1880/09

I. ÚS 2207/09

I. ÚS 1985/09

III. ÚS 1801/07

I. ÚS 2110/09

IV. ÚS 1967/09

II. ÚS 1751/09

I. ÚS 828/09

IV. ÚS 2401/09

I. ÚS 1059/09

Pl. ÚS 18/09

II. ÚS 2426/09

Ústavně konformní interpretace ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), ve znění novely zákona č. 347/2007 Sb. účinné od 1. ledna 2008, vyžaduje, aby obecné soudy v případě, že exekuční řízení bylo zahájeno před datem účinnosti uvedené novely, postupovaly při rozhodování o náhradě nákladů exekuce podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007; opačný postup soudů je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 2272/09

I. ÚS 2010/09

I. ÚS 49/08

K porušení základních práv či svobod stěžovatelů v rozporu s čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod může dojít nesprávnou aplikací podústavního práva obecnými soudy, kterou Ústavní soud interpretuje jako svévoli a která může spočívat např. v extrémním nesouladu právních závěrů s vykonanými skutkovými a právními zjištěními. V konkrétním případě pak může svévole spočívat i v okolnostech týkajících se uzavření smlouvy či aplikace institutu dobrých mravů.

I. ÚS 2440/09

Pl. ÚS 42/06

Z hlediska věcné působnosti obce dle § 10 písm. c) ve spojení s § 35 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je třeba posoudit, zda regulovaná opatření lze považovat za součást místních záležitostí či záležitostí celostátního významu. V druhém případě totiž taková opatření spadají pod pojem ochrany přírody a krajiny, který je upraven zákonem č. 114/1992 Sb., jenž svěřuje obcím rozhodování v přenesené, nikoliv samostatné působnosti. Stanovení povolovacího režimu k užívání pozemku (konání sportovních a jiných akcí), kdy kritéria uvážení jsou v obecně závazné vyhlášce pouze zmíněna, avšak blíže nerozvedena, je v rozporu s čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 4 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 2037/09

I. ÚS 1746/09

IV. ÚS 1926/09

I. ÚS 599/09

IV. ÚS 1745/09

II. ÚS 416/06

IV. ÚS 1758/09

II. ÚS 1947/09

III. ÚS 961/09

Obecné soudy jsou povinny náležitě odůvodnit své rozhodnutí a vypořádat se se všemi uplatněnými námitkami a navrhovanými důkazy. Pokud tak neučiní, porušují právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

I. ÚS 2192/09

I. ÚS 906/09

I. ÚS 2041/09

IV. ÚS 1158/09

IV. ÚS 2206/09

III. ÚS 882/09

II. ÚS 1776/09

II. ÚS 1370/09