Ústavní soud

I. ÚS 1785/08

IV. ÚS 2006/08

III. ÚS 1616/08

III. ÚS 1567/08

IV. ÚS 1741/08

IV. ÚS 1938/08

IV. ÚS 1838/08

IV. ÚS 1405/08

IV. ÚS 2002/08

I. ÚS 1657/08

IV. ÚS 2357/08

I. ÚS 1772/08

III. ÚS 2167/08

Pl. ÚS 46/06

Podle § 28 odst. 3 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních a léčebních lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňského zákona), je vláda oprávněna vydat ve formě nařízení vlády lázeňský statut. V rozsahu tohoto oprávnění zákonodárce omezil rozsah samostatné působnosti obce, jež je zároveň lázeňským místem. Pokud by tedy nebylo možné odlišit předmět a cíl regulace obecně závazné vyhlášky a lázeňského statutu, byla by obecně závazná vyhláška v rozporu s § 35 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve spojení s § 28 odst. 3 lázeňského zákona. Obsoletnost ustanovení obecně závazné vyhlášky nezakládá důvod pro její zrušení v řízení před Ústavním soudem.

IV. ÚS 1735/07

Jestliže obecný soud posoudí jednání většinového spoluvlastníka podle § 139 odst. 2 občanského zákoníku jako výkon práva, i když jeho jednání bylo v rozporu s dobrými mravy, a vyloučí vznik odpovědnosti za škodu, poruší tím základní právo menšinového spoluvlastníka (stěžovatele) na ochranu vlastnického práva garantovaného čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Pokud se obecný soud při interpretaci ustanovení § 139 odst. 2 občanského zákoníku soustředí pouze na jeho doslovné znění a nepřihlédne ke kogentnímu ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku ani k obecným zásadám občanského práva, dospěje k extrémně nespravedlivému závěru, jenž není v žádném případě odůvodnitelný respektováním principu majorizace. Takový jeho postup při výkladu právních norem lze označit za ryze formalistický a v rozporu s právem na spravedlivý proces zaručeným čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Návrh a řízení před Ústavním soudem Na návrh stěžovatelky E. V. zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 21. října 2008 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007 č. j. 26 Cdo 417/2005-245.

IV. ÚS 1877/07

IV. ÚS 705/06

IV. ÚS 707/06

IV. ÚS 1400/08

II. ÚS 2060/08

IV. ÚS 2301/08

IV. ÚS 1330/08

II. ÚS 980/08

II. ÚS 1876/08

III. ÚS 1903/08

III. ÚS 1791/08

I. ÚS 2947/07

Aplikace protiústavní vyhlášky obecným soudem představuje porušení práva účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť podle čl. 95 Ústavy je obecný soud povinen neaplikovat ustanovení podzákonného předpisu, pokud shledá jeho rozpor se zákonem. Určení odměny exekutora musí zohledňovat skutečnost, že vymáhaná pohledávka byla dobrovolně uhrazena povinnou osobou bez přímé účasti exekutora na provedení exekuce. Nezohlednění této skutečnosti představuje neodůvodněné zvýhodnění vůči exekutorům, kteří exekuci fakticky provedou. Rovněž představuje zásah do práva povinného na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 503/08

IV. ÚS 2155/07

IV. ÚS 2186/08

IV. ÚS 2106/08

IV. ÚS 2232/08

IV. ÚS 1546/08

IV. ÚS 662/08

V případě žaloby pronajímatele bytu ve věci dlužného nájemného, podané podle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proti státu, jsou obecné soudy povinny, vycházejíce ze subsidiarity uplatnění nároku vůči státu ve vztahu k uplatnění nároku vůči nájemcům, poučit žalobce o možnosti změny návrhu. Neučiní-li tak, poruší svým postupem § 5, § 43 odst. 1, § 79 odst. 1, § 92 odst. 2, § 95 odst. 2 občanského soudního řádu v rovině práva podústavního a základní právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod v rovině práva ústavního. Návrh a řízení před Ústavním soudem Na návrh stěžovatelky PLAVECKÁ, s. r. o. zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 20. října 2008 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2008 č. j. 55 Co 383/2007 63 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. června 2007 č. j. 30 C 326/2006-31.

IV. ÚS 156/06

V případě žaloby pronajímatele bytu ve věci dlužného nájemného, podané podle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proti státu, jsou obecné soudy povinny, vycházejíce ze subsidiarity uplatnění nároku vůči státu ve vztahu k uplatnění nároku vůči nájemcům, poučit žalobce o možnosti změny návrhu. Neučiní-li tak, poruší svým postupem § 5, § 43 odst. 1, § 79 odst. 1, § 92 odst. 2, § 95 odst. 2 občanského soudního řádu v rovině práva podústavního a základní právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod v rovině práva ústavního. Návrh a řízení před Ústavním soudem Na návrh stěžovatele P. H. zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 20. října 2008 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1309/2006-73 ze dne 22. dubna 2008, rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 30/2006 57 ze dne 2. března 2006 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 24 C 148/2005-38 ze dne 10. listopadu 2005.

IV. ÚS 2260/07

III. ÚS 2469/08

III. ÚS 2247/08

IV. ÚS 2373/08

III. ÚS 949/08

III. ÚS 3090/07

II. ÚS 2228/08

III. ÚS 1509/08

III. ÚS 67/08

IV. ÚS 1541/08

II. ÚS 318/08

III. ÚS 837/08

IV. ÚS 2476/08

I. ÚS 2080/08

IV. ÚS 2462/08