Ústavní soud

IV. ÚS 2175/24

IV. ÚS 582/24

III. ÚS 2030/24

I. ÚS 2299/23

Ustanovení § 206c odst. 7 věty druhé trestního řádu je třeba vykládat ústavně konformně tak, že výluka opravných prostředků nezahrnuje mimořádné opravné prostředky, zejména obnovu řízení. Jejich vyloučení by bylo v rozporu se zásadou materiální pravdy a smyslem a účelem mimořádných opravných prostředků. Došlo by tak k porušení principu presumpce neviny zaručeného čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 1038/24

Účelně vynaloženým nákladem soudního exekutora jako účastníka řízení není náklad na jeho zastoupení advokátem v řízení, jež se týká jeho úřední činnosti, konkrétně náhrady újmy způsobené při provádění exekuce v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

II. ÚS 2524/24

II. ÚS 1361/24

II. ÚS 2669/24

II. ÚS 2298/24

III. ÚS 2527/24

II. ÚS 2439/24

II. ÚS 1652/24

II. ÚS 2603/24

II. ÚS 866/24

II. ÚS 2745/22

II. ÚS 687/24

III. ÚS 1375/24

II. ÚS 2753/23

II. ÚS 2339/24

IV. ÚS 2783/24

II. ÚS 1025/24

II. ÚS 1223/24

II. ÚS 2710/24

IV. ÚS 2727/24

I. ÚS 806/23

V restitučním řízení musí obecné soudy zohlednit hodnoty a principy demokratického právního státu. Při aplikaci restitučních zákonů nemohou postupovat restriktivně formalisticky, ale vždy s ohledem na konkrétní okolnosti. Při posuzování těchto okolností nesmí vytvářet další křivdy, ale musí restituční zákony interpretovat co nejvstřícněji (in favorem restitutionis). Pokud vedle sebe stojí více možností, jimiž měl být majetek vyvlastněn (dekrety presidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., a zákon č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy), není možné zastavit algoritmus přezkumu a bez náležitého zkoumání rozhodnout, že majetek byl konfiskován výhradně podle dekretů, aniž by obecné soudy posoudily, zda nedošlo k jejich zneužití. Nerespektování aplikovaných norem, nedůslednost a nepředvídatelnost v postupu státních orgánů nebo osob jednajících za stát v době nesvobody nelze vykládat v neprospěch oprávněných osob.

II. ÚS 2312/24

III. ÚS 2580/24

II. ÚS 2196/24

II. ÚS 2421/22

II. ÚS 2482/24

II. ÚS 2127/24

II. ÚS 2466/24

Pokud odvolací soud odmítne odvolání účastníka řízení z důvodu nedoplnění blanketního odvolání, které účastník řízení včas v soudem stanovené lhůtě doplnil, avšak do spisu předloženému odvolacímu soudu administrativním pochybením nalézací soud nezaložil, odepře mu tím právo na přístup soudu v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 2267/24

II. ÚS 799/24

II. ÚS 2310/24

II. ÚS 2327/24

II. ÚS 2425/24

I. ÚS 1393/24

Nejvyšší soud nemůže odmítnout dovolání bez vysvětlení, proč není přípustné podle § 237 občanského soudního řádu pro řešení jedné z otázek předestřené v dovolání, pokud odůvodnění rozhodnutí obsahuje odkazy na rozhodnutí, z nichž řešení předestřené otázky nevyplývá. Jinak porušuje právo dovolatele na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 2671/24

III. ÚS 2567/24

II. ÚS 2453/24

II. ÚS 2748/24

II. ÚS 2589/24

II. ÚS 2537/24

II. ÚS 2683/24

II. ÚS 1383/24

I. ÚS 2558/24

Pokud obecný soud vyloží § 88 odst. 1 trestního zákoníku tak, že nemůže přijmout záruku za dovršení nápravy odsouzeného od jiné osoby než od zájmového sdružení občanů, jak je definuje § 3 odst. 1 trestního řádu, porušuje tímto restriktivním výkladem právo odsouzeného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro přijetí záruky není důležitá právní forma osoby poskytovatele, nýbrž to, zda věrohodně a uvěřitelně nabízí možnost pozitivního ovlivňování dovršení nápravy odsouzeného.

IV. ÚS 2781/24

II. ÚS 2709/24

I. ÚS 2547/24