Ústavní soud

III. ÚS 1844/07

III. ÚS 1606/07

III. ÚS 1886/07

III. ÚS 776/06

III. ÚS 1799/07

III. ÚS 2922/07

II. ÚS 1608/07

II. ÚS 3052/07

IV. ÚS 2874/07

IV. ÚS 1459/07

IV. ÚS 843/07

IV. ÚS 3042/07

I. ÚS 2700/07

IV. ÚS 2104/07

IV. ÚS 2562/07

I. ÚS 2989/07

II. ÚS 2979/07

III. ÚS 2980/07

IV. ÚS 2676/07

IV. ÚS 1376/07

IV. ÚS 2743/07

IV. ÚS 2019/07

IV. ÚS 2197/07

IV. ÚS 1615/07

IV. ÚS 2673/07

IV. ÚS 2351/07

IV. ÚS 2856/07

I. ÚS 19/07

II. ÚS 2643/07

I. ÚS 2499/07

I. ÚS 2611/07

I. ÚS 2342/07

I. ÚS 2933/07

I. ÚS 1767/07

I. ÚS 2761/07

I. ÚS 118/06

I. ÚS 449/06

I. ÚS 1755/07

I. ÚS 737/06

I. ÚS 2555/07

III. ÚS 1465/07

III. ÚS 1984/07

IV. ÚS 914/07

IV. ÚS 1023/07

IV. ÚS 2959/07

I. ÚS 544/06

Obecné soudy jsou povinny vzít v úvahu dobrou víru účastníka řízení v akt státní moci, přičemž nelze akceptovat, aby byl jednotlivec následně sankcionován za to, že státem mocensky aprobované skutečnosti v jeho aktu jsou nesprávné. Jedná-li se o horizontální soukromoprávní vztah, v němž ochrana dobré víry v akty státu jednoho účastníka řízení je vyvažována ochranou legitimního očekávání účastníka jiného, bude z hlediska přednosti jednoho z principů relevantní, který z účastníků řízení zavdal příčinu posuzovanému sporu a zda účastník řízení, jenž se odvolává na zásadu dobré víry v akty státu, věděl o existenci legitimního očekávání druhého účastníka.

IV. ÚS 754/06

III. ÚS 2222/07

III. ÚS 1185/07

III. ÚS 1928/07