Ústavní soud

I. ÚS 2607/07

III. ÚS 2264/07

III. ÚS 395/06

III. ÚS 2712/07

I. ÚS 544/06

Obecné soudy jsou povinny vzít v úvahu dobrou víru účastníka řízení v akt státní moci, přičemž nelze akceptovat, aby byl jednotlivec následně sankcionován za to, že státem mocensky aprobované skutečnosti v jeho aktu jsou nesprávné. Jedná-li se o horizontální soukromoprávní vztah, v němž ochrana dobré víry v akty státu jednoho účastníka řízení je vyvažována ochranou legitimního očekávání účastníka jiného, bude z hlediska přednosti jednoho z principů relevantní, který z účastníků řízení zavdal příčinu posuzovanému sporu a zda účastník řízení, jenž se odvolává na zásadu dobré víry v akty státu, věděl o existenci legitimního očekávání druhého účastníka.

IV. ÚS 914/07

IV. ÚS 1023/07

IV. ÚS 754/06

III. ÚS 2222/07

III. ÚS 1480/07

III. ÚS 2247/07

III. ÚS 1338/07

III. ÚS 1452/07

III. ÚS 1548/07

III. ÚS 1127/07

III. ÚS 2292/07

III. ÚS 1998/07

III. ÚS 1228/07

II. ÚS 2677/07

II. ÚS 2686/07

II. ÚS 1800/07

II. ÚS 1747/07

V případě převodu nemovitostí na základě kupní smlouvy s rozvazovací podmínkou nemohou obecné soudy bez provádění dokazování týkající se dobré víry následných nabyvatelů rozhodnout, že kupní smlouva zanikla a že vlastníkem nemovitosti je původní vlastník. Takový postup porušuje princip právní jistoty, princip ochrany nabytých práv a právo vlastnit a pokojně užívat majetek zakotvené v čl. 11 Listiny.

III. ÚS 2362/07

III. ÚS 1353/07

III. ÚS 2137/07

III. ÚS 554/07

II. ÚS 2546/07

III. ÚS 2208/07

III. ÚS 2318/07

III. ÚS 2068/07

II. ÚS 395/06

III. ÚS 1900/07

II. ÚS 2966/07

II. ÚS 2994/07

III. ÚS 840/06

III. ÚS 924/06

Orgán veřejné moci je v případě nejasností výkladu zákonného pravidla povinen přihlížet k ustálené aplikační a interpretační praxi, včetně judikatury (zákon v materiálním smyslu). Změna aplikační praxe v oblasti veřejného práva nesmí v právním státě působit zpětně k újmě základních práv a svobod (zákaz retroaktivity). Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně, zasahuje do toho kterého základního práva či svobody (princip in dubio pro libertate). Clo je formou daně. Ručení bank za celní dluh je veřejnoprávním institutem, přičemž povolení ručení v jakékoliv formě představuje správní akt se všemi nároky, které je na správní akt třeba klást. Uložení daňové povinnosti na základě interpretace zákonných ustanovení, jež by rozšiřovala daňovou povinnost na situace, na něž podle zákona daňová povinnost nedopadá, představuje porušení práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

III. ÚS 109/07

Orgán veřejné moci je v případě nejasností výkladu zákonného pravidla povinen přihlížet k ustálené aplikační a interpretační praxi, včetně judikatury (zákon v materiálním smyslu). Změna aplikační praxe v oblasti veřejného práva nesmí v právním státě působit zpětně k újmě základních práv a svobod (zákaz retroaktivity). Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně, zasahuje do toho kterého základního práva či svobody (princip in dubio pro libertate). Clo je formou daně. Ručení bank za celní dluh je veřejnoprávním institutem, přičemž povolení ručení v jakékoliv formě představuje správní akt se všemi nároky, které je na správní akt třeba klást. Uložení daňové povinnosti na základě interpretace zákonných ustanovení, jež by rozšiřovala daňovou povinnost na situace, na něž podle zákona daňová povinnost nedopadá, představuje porušení práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 730/06

II. ÚS 549/07

III. ÚS 596/07

III. ÚS 977/07

III. ÚS 1674/07

I. ÚS 1628/07

Ustanovení § 372 odst. 1 trestního řádu ve znění do 30. června 1969 zakládá rovněž nárok na náhradu nákladů řízení pro ty osoby, jež podaly návrh na řízení, v jehož důsledku došlo k zproštění obžaloby nebo k zastavení trestního stíhání. Jiný výklad by byl v rozporu s právem na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny.

III. ÚS 1158/07

III. ÚS 2052/07

III. ÚS 783/06

Orgán veřejné moci je v případě nejasností výkladu zákonného pravidla povinen přihlížet k ustálené aplikační a interpretační praxi, včetně judikatury (zákon v materiálním smyslu). Změna aplikační praxe v oblasti veřejného práva nesmí v právním státě působit zpětně k újmě základních práv a svobod (zákaz retroaktivity). Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně, zasahuje do toho kterého základního práva či svobody (princip in dubio pro libertate). Clo je formou daně. Ručení bank za celní dluh je veřejnoprávním institutem, přičemž povolení ručení v jakékoliv formě představuje správní akt se všemi nároky, které je na správní akt třeba klást. Uložení daňové povinnosti na základě interpretace zákonných ustanovení, jež by rozšiřovala daňovou povinnost na situace, na něž podle zákona daňová povinnost nedopadá, představuje porušení práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

III. ÚS 1030/07

III. ÚS 319/07

Orgán veřejné moci je v případě nejasností výkladu zákonného pravidla povinen přihlížet k ustálené aplikační a interpretační praxi, včetně judikatury (zákon v materiálním smyslu). Změna aplikační praxe v oblasti veřejného práva nesmí v právním státě působit zpětně k újmě základních práv a svobod (zákaz retroaktivity). Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně, zasahuje do toho kterého základního práva či svobody (princip in dubio pro libertate). Clo je formou daně. Ručení bank za celní dluh je veřejnoprávním institutem, přičemž povolení ručení v jakékoliv formě představuje správní akt se všemi nároky, které je na správní akt třeba klást. Uložení daňové povinnosti na základě interpretace zákonných ustanovení, jež by rozšiřovala daňovou povinnost na situace, na něž podle zákona daňová povinnost nedopadá, představuje porušení práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 2375/07

III. ÚS 151/07

Orgán veřejné moci je v případě nejasností výkladu zákonného pravidla povinen přihlížet k ustálené aplikační a interpretační praxi, včetně judikatury (zákon v materiálním smyslu). Změna aplikační praxe v oblasti veřejného práva nesmí v právním státě působit zpětně k újmě základních práv a svobod (zákaz retroaktivity). Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně, zasahuje do toho kterého základního práva či svobody (princip in dubio pro libertate). Clo je formou daně. Ručení bank za celní dluh je veřejnoprávním institutem, přičemž povolení ručení v jakékoliv formě představuje správní akt se všemi nároky, které je na správní akt třeba klást. Uložení daňové povinnosti na základě interpretace zákonných ustanovení, jež by rozšiřovala daňovou povinnost na situace, na něž podle zákona daňová povinnost nedopadá, představuje porušení práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.