Ústavní soud

III. ÚS 1996/24

IV. ÚS 1259/24

II. ÚS 1740/24

IV. ÚS 1357/24

II. ÚS 1689/24

IV. ÚS 639/24

I. ÚS 1790/24

IV. ÚS 1140/24

II. ÚS 696/23

III. ÚS 1894/24

I. ÚS 2142/24

I. ÚS 2134/24

IV. ÚS 599/24

IV. ÚS 1206/24

IV. ÚS 1696/24

IV. ÚS 2802/22

IV. ÚS 1708/24

I. ÚS 284/24

II. ÚS 1604/24

IV. ÚS 741/24

III. ÚS 1906/24

I. ÚS 885/24

III. ÚS 1781/24

II. ÚS 2069/24

I. ÚS 2005/24

II. ÚS 1371/24

I. ÚS 1963/24

III. ÚS 2031/24

II. ÚS 2593/23

III. ÚS 679/24

S ohledem na smysl a účel zákona o spotřebitelském úvěru nelze při aplikaci § 113 odst. 2 tohoto zákona činit rozdíl mezi tím, zda je předmětem zajištění nemovitost jako taková či podíl v bytovém družstvu. Soudy musejí k tomuto ustanovení přihlížet z úřední povinnosti.

III. ÚS 1111/24

III. ÚS 1744/24

I. ÚS 1921/24

Pl. ÚS 21/24

I. ÚS 924/24

I. ÚS 1834/24

I. ÚS 3379/23

Pl. ÚS 39/21

Ustanovení § 51a zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, které umožňuje provádět srážky z příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení na úhradu pokut uložených za určité přestupky, je v rozporu s čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť porušuje právo přestupce a tzv. společně posuzovaných osob na pomoc v hmotné nouzi. Postihne-li srážka z příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení i společně posuzovanou osobu, dochází navíc k porušení principu individuální odpovědnosti za zavinění.

I. ÚS 1678/23

I. ÚS 2020/24

I. ÚS 1376/24

II. ÚS 1813/24

III. ÚS 1962/24

IV. ÚS 2728/23

IV. ÚS 1620/23

III. ÚS 1968/24

IV. ÚS 2580/23

Postup orgánů činných v trestním řízení, který nevede k aplikaci nejzazších dob stanovených v § 72a trestního řádu pro trvání vazby jako nejintenzivnějšího zásahu do osobní svobody obviněného před rozhodnutím o jeho vině, na maximální trvání institutů vazbu nahrazujících, považuje Ústavní soud za ústavně souladný. Uplynutí celkové doby vazby stanovené v § 72a trestního řádu nezpůsobuje zánik důvodů vazby v situaci, kdy stěžovatel vazbu po stanovenou dobu reálně nevykonával.

I. ÚS 3191/23

II. ÚS 1226/24

II. ÚS 1519/24

Pokud soud vychází z toho, že absence doznání stěžovatele, resp. získání náhledu na jeho trestnou činnost brání splnění podmínky prokázání polepšení podle § 88 odst. 1 trestního zákoníku, jde o ústavně nekonformní výklad a o aplikaci tohoto ustanovení v rozporu s právem odsouzeného na soudní ochranu zaručeným v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť pouhé odepření doznat se k činu samo o sobě splnění této podmínky nevylučuje.