Ústavní soud

II. ÚS 3291/23

I. ÚS 191/24

I. ÚS 3081/23

Pl. ÚS 49/23

Vymezení prodejních míst ve smyslu § 18 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, je obligatorní náležitostí tržního řádu, kterou musí vždy obsahovat, aby byl v souladu s příslušným zákonným zmocněním. Prodejní místa je třeba identifikovat přesným a nezaměnitelným popisem přímo v tržním řádu. Zákaz některých forem prodeje zboží nebo poskytování služeb podle § 18 odst. 4 živnostenského zákona není obligatorní ani fakultativní částí tržního řádu. Obec jej může stanovit zvláštním nařízením mimo tržní řád či jej upravit spolu s ním – v každém případě obstojí samostatně. Při stanovení rozsahu zákazu tzv. podomního a pochůzkového prodeje není přípustné mít odlišný právní režim pro druhově obdobné či shodné akce pouze na základě osoby pořadatele akce, aniž by pro takové odlišné zacházení existoval legitimní důvod.

I. ÚS 253/24

III. ÚS 53/24

II. ÚS 3153/23

I. ÚS 3324/23

III. ÚS 408/24

IV. ÚS 3297/23

IV. ÚS 82/24

II. ÚS 362/24

III. ÚS 2371/23

IV. ÚS 376/24

II. ÚS 3321/23

IV. ÚS 3214/23

II. ÚS 2470/23

IV. ÚS 2877/23

II. ÚS 3008/23

IV. ÚS 2750/23

III. ÚS 28/23

III. ÚS 265/24

III. ÚS 1347/23

II. ÚS 1955/23

III. ÚS 161/24

II. ÚS 183/24

II. ÚS 390/24

I. ÚS 3250/23

Pl. ÚS 26/22

Limity činnosti územní samosprávy podle čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy České republiky ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod představují mimo jiné kogentní ustanovení zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, upravující jednotlivé základní parametry místních poplatků. Upraví-li obec obecně závaznou vyhláškou úlevu na místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství pro zde přihlášené osoby (s trvalým pobytem na jejím území), kterou narušuje základní parametry tohoto poplatku stanovené kogentními ustanoveními zákona o místních poplatcích, porušuje tato ustanovení. Modifikuje-li obec výši poplatku podle kritéria trvalého pobytu, aniž tak činí z legitimního věcného důvodu a přiměřeně, nelze porušení těchto kogentních ustanovení zákona akceptovat jako ústavně chráněný projev práva na samosprávu a obec se ocitá mimo meze působnosti svěřené jejímu zastupitelstvu podle čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny.

II. ÚS 2092/23

III. ÚS 131/24

II. ÚS 1487/23

Posuzuje-li obecný soud při rozhodování o trvání vyživovací povinnosti rodiče ke studujícímu zletilému dítěti, které při opakovaném studijním pokusu bezprostředně navazujícím na první neúspěšný pokus opět neuspěje, zda je takový opakovaný studijní pokus soustavnou a cílevědomou přípravou na povolání, čistě hlediskem výsledného neúspěchu takového pokusu, aniž přihlíží k dalším okolnostem jako dočasná zdravotní indispozice či že pro další pokus byly dosavadní studijní výsledky v nezanedbatelném rozsahu uznány a dítě plnilo i další studijní povinnosti, poruší právo studujícího dítěte na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 1708/23

I. ÚS 3138/23

III. ÚS 137/24

III. ÚS 21/24

I. ÚS 173/24

II. ÚS 362/23

III. ÚS 55/24

I. ÚS 178/24

III. ÚS 3305/23

III. ÚS 125/24

I. ÚS 454/24

I. ÚS 356/24

I. ÚS 202/24

III. ÚS 147/24

IV. ÚS 246/24

I. ÚS 449/24

II. ÚS 539/23

II. ÚS 2284/23