Jsou-li osobami, které nemají patřičné kvalifikační předpoklady, prováděny úkony, jejichž povaha je ryze zdravotní péčí (diagnostika, léčba) a vyžaduje vysoké nároky na jejich kvalifikaci a na jejich výkon, je taková praxe nejen v rozporu s podústavní právní úpravou, ale může zasahovat rovněž do základních lidských práv. Neodborná a nekvalitní péče totiž může mít dopad na zdraví osob, které se této péči podrobí, a představuje tak negativní zásah do jejich tělesné integrity. Napadená ustanovení zákona o pedagogických pracovnících však nezavádějí ani nelegitimizují praxi spočívající v poskytování nelékařských zdravotnických služeb v oblasti logopedie i jinými osobami než k tomu odborně způsobilými klinickými logopedy. Dochází-li při výkonu praxe školských logopedů k překračování jejich kompetencí a vykonávají-li i činnost, jež přísluší pouze klinickým logopedům, je z hlediska ústavnosti napadených zákonných ustanovení podstatné, že stát disponuje a disponovat musí prostředky, jak je eliminovat. Prostředky, které by měl v takovém případě stát k dispozici v podobě odpovídajícího právního postihu, vyplývají ze soukromoprávní i veřejnoprávní úpravy a v případech závažnějších porušení lze uvažovat dokonce o odpovědnosti trestněprávní, byť v tomto případě se jedná o prostředek ultima ratio. Ústavní soud odmítá paternalistické pojetí státu a předpokládá racionalitu lidského jednání. Nemůže proto dospět k závěru o protiústavnosti napadené zákonné úpravy jen proto, že u některých jedinců může vzbudit mylné zdání ohledně osoby poskytovatele příslušné služby. Tato zákonná úprava totiž není zavádějící, či dokonce matoucí v tom směru, že by u průměrně orientovaného a zodpovědného jedince mohla vést k omylu, který by se mohl následně negativně projevit na zdraví jeho dítěte.

Usnesení2023-12-06

I. ÚS 1874/23

Usnesení2023-12-06

I. ÚS 2050/23

Nález2023-12-06

I. ÚS 2482/23

Prokáže-li žalobce existenci nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (tj. základ svého nároku), avšak přiměřené zadostiučinění mu není přiznáno v plné žalované výši, přesto se při rozhodování o náhradě nákladů postupuje podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu; to platí přiměřeně i pro rozhodování o nákladech odvolacího řízení, není-li v něm základ nároku žalobce úspěšně zpochybněn. Neučiní-li tak obecný soud, aniž by s ohledem na konkrétní okolnosti případu odůvodnil proč, poruší právo žalobce na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 773/23

I. ÚS 2981/23

Pl. ÚS 43/23

I. ÚS 3143/23

II. ÚS 2945/23

I. ÚS 2868/23

I. ÚS 1549/23

II. ÚS 3083/23

II. ÚS 402/23

Požadavek, aby instanční stížnost v trestních věcech byla podána již v době, kdy stěžovateli nejsou známy důvody, pro něž byl v předchozím řízení neúspěšný a které zjistí teprve z písemného vyhotovení rozhodnutí, je porušením práva na přístup k soudu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

IV. ÚS 3177/23

IV. ÚS 2887/23

IV. ÚS 2852/23

IV. ÚS 2645/23

IV. ÚS 2137/23

Výše tarifní hodnoty rozhodné pro sazbu odměny advokáta podle advokátního tarifu za zastupování poškozeného při uplatňování nároku na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy se neliší v závislosti na tom, zda se jedná o řízení trestní nebo civilní.

II. ÚS 1789/23

III. ÚS 2910/23

IV. ÚS 2458/23

III. ÚS 2130/23

I. ÚS 3176/23

II. ÚS 547/23