Ústavní soud

I. ÚS 1839/23

I. ÚS 1475/23

I. ÚS 1834/23

I. ÚS 2006/23

I. ÚS 1672/23

II. ÚS 1899/23

IV. ÚS 342/23

I. ÚS 1841/23

IV. ÚS 663/23

III. ÚS 1452/23

III. ÚS 1417/23

Stabilita výchovného prostředí dítěte, pracovní vytížení rodiče a problematická komunikace mezi rodiči jsou důležitými faktory při rozhodování soudu o svěření do péče, avšak nemohou být samy o sobě argumentem pro vyloučení střídavé péče.

III. ÚS 1045/23

III. ÚS 850/23

III. ÚS 1189/23

IV. ÚS 3317/22

IV. ÚS 1635/23

I. ÚS 1633/23

I. ÚS 1657/23

III. ÚS 1616/23

IV. ÚS 1773/23

I. ÚS 1458/23

I. ÚS 1332/23

I. ÚS 1552/23

I. ÚS 1774/23

I. ÚS 1385/23

I. ÚS 1588/23

I. ÚS 1886/23

I. ÚS 468/23

I. ÚS 1519/23

I. ÚS 1191/23

I. ÚS 1738/23

I. ÚS 1846/23

I. ÚS 1594/22

Obecně lze konstatovat, že jednostranné vydání pokynu DNR ze strany lékařů bez informování či jakéhokoliv zapojení pacienta, případně jeho blízkých, do rozhodovacího procesu může být v rozporu s jeho participačním právem, a tedy i s právem na nedotknutelnost osoby a respektování rodinného a soukromého života podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je však třeba vždy zohlednit specifickou situaci daného pacienta a jeho blízkých. Z práva na život zaručeného čl. 6 Listiny a z práva na ochranu zdraví zaručeného čl. 31 Listiny nevyplývá bezpodmínečná povinnost lékařů provést kardiopulmonální resuscitaci bez ohledu na stav konkrétního pacienta, byť by mohla o určitou dobu oddálit okamžik fyzické smrti.

I. ÚS 1490/23

I. ÚS 1669/23

I. ÚS 1718/23

I. ÚS 1380/23

I. ÚS 118/23

IV. ÚS 1731/23

II. ÚS 1755/23

III. ÚS 140/23

III. ÚS 1147/23

I. ÚS 1511/23

III. ÚS 1830/23

III. ÚS 290/23

II. ÚS 1741/23

II. ÚS 1408/23

II. ÚS 1499/23

III. ÚS 987/23

II. ÚS 2489/21