Ústavní soud

III. ÚS 969/22

III. ÚS 1615/22

III. ÚS 2007/22

III. ÚS 1824/22

III. ÚS 882/22

Při rozhodování o svěření dítěte do péče nejsou na obecné soudy kladeny nároky pouze z hlediska metodologie posouzení nejlepšího zájmu dítěte a práv obou rodičů vychovávat své děti, ale též z hlediska kvality posouzení věci. Rozhodnutí soudu, jímž není vyhověno rodiči žádajícímu střídavou péči, musí být velmi přesvědčivě formulováno včetně uvedení důvodů, jak se soud s jednotlivými kritérii vypořádal a proč v konkrétním případě rodič neuspěl.

III. ÚS 879/22

III. ÚS 1968/22

IV. ÚS 1558/22

I. ÚS 1988/22

II. ÚS 986/22

I. ÚS 1927/22

II. ÚS 1568/22

I. ÚS 1745/22

I. ÚS 1621/22

I. ÚS 1295/22

I. ÚS 1435/21

II. ÚS 1791/22

I. ÚS 1937/22

I. ÚS 1790/22

II. ÚS 1718/22

I. ÚS 2096/22

II. ÚS 998/22

I. ÚS 1782/22

I. ÚS 1817/22

I. ÚS 1829/22

I. ÚS 1380/22

I. ÚS 1283/22

II. ÚS 1347/22

I. ÚS 3101/21

II. ÚS 1136/22

I. ÚS 1939/22

III. ÚS 1787/22

I. ÚS 1905/22

I. ÚS 1866/22

I. ÚS 1915/22

I. ÚS 1954/22

II. ÚS 2041/22

III. ÚS 1884/22

IV. ÚS 1622/22

IV. ÚS 995/22

IV. ÚS 1437/22

IV. ÚS 638/22

Vnitřně rozporné odůvodnění soudního rozhodnutí spočívající v tvrzení, že pro věc určitá skutečnost je dána a současně dána není, je v rozporu s právem na řádně vedené soudní řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně je tím porušen požadavek právní jistoty podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, neboť s každým z těchto tvrzení je spojeno použití jiné právní normy.

IV. ÚS 1314/22

IV. ÚS 1695/22

IV. ÚS 2026/22

IV. ÚS 1715/22

I. ÚS 3176/21

IV. ÚS 1867/22

II. ÚS 1457/22

I. ÚS 1531/22