Ústavní soud

Pl. ÚS 1/20

Pojmovým znakem sociálních práv je skutečnost, že nemají bezpodmínečnou povahu a lze se jich domáhat pouze v mezích platných zákonů (čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Esenciální obsah práva rodičů pečujících o děti na pomoc ze strany státu podle čl. 32 odst. 5 Listiny definuje Ústavní soud ustáleně jako zajištění minimálního sociálního standardu, resp. garancí minimálního standardu lidské důstojnosti. Rodičovský příspěvek je pouze jednou z forem pomoci státu rodičům pečujícím o děti. Výše rodičovského příspěvku před napadenou novelou nepochybně nepředstavovala zásah do esenciálního obsahu práva garantovaného čl. 32 odst. 5 Listiny. Došlo-li následně ke zvýšení celkové částky rodičovského příspěvku jen pro část rodičů, aniž by u ostatních (s nárokem již zaniklým podle ústavně aprobovaného intertemporálního kritéria) došlo ke změně, pak nelze nezvýšení rodičovského příspěvku považovat za zásah do esenciálního obsahu základního práva. Napadená právní úprava je racionální, nevykazuje známky svévole a za novelou nastoleného právního stavu nelze dovodit, že by byl porušen princip právní jistoty v aspektech důvěry v právo a legitimního očekávání.

III. ÚS 3081/21

III. ÚS 2696/21

Pl. ÚS 20/21

V legislativním procesu přijetí tzv. pandemického zákona (zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů) proběhla řádná parlamentní diskuse a parlamentní opozice byla chráněna v souladu s ústavněprávními požadavky, kladenými na projednání návrhu zákona ve zkráceném projednání v obou komorách Parlamentu České republiky. Článek 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nedopadá na situace, v nichž určité omezení vlastnického práva dopadá na všechny vlastníky in abstracto stejně, tedy typicky na omezení vlastnického práva veřejnoprávní regulací nakládání s určitými věcmi z důvodu ochrany životního prostředí, veřejného pořádku, oprávněných zájmů jiných osob atd. Případy omezení vlastnického práva takovouto obecnou regulací jsou tak z hlediska ústavního pořádku poměřovány toliko čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny. Ústavně zaručené základní právo na náhradu škody způsobené postupem orgánů veřejné moci v souladu s ústavním pořádkem i se zákonem neexistuje, a to ani v případě škody vzniklé v příčinné souvislosti s mimořádným opatřením ke zvládání krizového stavu. Zákonodárce je u takové právní úpravy však vázán ústavní povinností šetřit podstatu a smysl základních práv dle čl. 4 odst. 4 Listiny, principem rovnosti při jejich omezování dle čl. 4 odst. 3 Listiny, zákazem zneužití omezení základních práv dle čl. 4 odst. 4 Listiny, jakož i principy demokratického právního státu a rovnosti před zákonem dle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 3 odst. 1 Listiny, čl. 9 odst. 2 Ústavy a čl. 9 odst. 3 Ústavy. Ústavně konformní výklad § 9 odst. 4 věty první pandemického zákona vyžaduje, aby obecné soudy přistupovaly k tomuto ustanovení se zřetelem k účelu přenosu důkazního břemene, tedy zabránění zneužití, nikoliv jako k prostředku k účelovému znemožnění či zkomplikování přiznání nároku na náhradu škody. Opačný postup by ukládal poškozenému nesplnitelnou povinnost, což by bylo v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny. Jelikož ústavní pořádek nestanovuje žádné zvláštní požadavky na zákonný rámec omezování základních lidských práv a svobod při zvládání mimořádných situací nepodléhajících režimu ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, omezuje se z tohoto hlediska přezkum na posouzení záruk ochrany ústavně zaručených základních lidských práv a svobod ve smyslu požadavků čl. 4 odst. 1, 3 a 4 Listiny v napadené právní úpravě. Tyto záruky jsou dvojí – apriorní, spočívající v povinnosti právní úpravy per se respektovat tyto požadavky in abstracto, a posteriorní, tedy ochrana jednotlivce před případným porušením těchto požadavků in concreto určitým opatřením.

I. ÚS 2976/21

III. ÚS 2144/21

I. ÚS 3000/21

I. ÚS 2675/21

IV. ÚS 2614/21

II. ÚS 1593/21

II. ÚS 2672/21

IV. ÚS 3112/21

II. ÚS 2282/21

IV. ÚS 2893/21

II. ÚS 3237/20

Pokud odvolací soud, navíc bez náležitého odůvodnění, v důsledku údajné procesní vady rozsudku soudu prvního stupně (překážka rei iudicatae) upře poškozenému odvolací přezkum adhezního výroku o náhradě škody, poruší tím jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) v aspektech práva na přístup k soudu, práva na meritorní rozhodnutí a práva na řádné odůvodnění rozhodnutí. Materiálním důsledkem takového pochybení je rovněž porušení práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

IV. ÚS 3113/21

III. ÚS 3104/21

III. ÚS 2727/21

III. ÚS 2927/21

II. ÚS 1780/21

II. ÚS 3058/21

II. ÚS 2970/21

I. ÚS 3089/21

I. ÚS 3114/21

IV. ÚS 2874/21

II. ÚS 1991/20

Pokud chodec v důsledku toho, že se na chodníku nachází sníh či led, utrpí újmu na zdraví, a tím i zásah do tělesné integrity (čl. 7 odst. 1 Listiny základních práva a svobod), nemůže být odpovědnost vlastníka (správce) komunikace vyloučena s tím, že stav chodníku byl pro chodce předvídatelný. Obecné soudy jsou povinny zkoumat, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel, a zhodnotit, nakolik vlastník (správce) komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců.

II. ÚS 2534/21

II. ÚS 2563/21

II. ÚS 2565/21

III. ÚS 3106/21

I. ÚS 3125/21

II. ÚS 2334/21

II. ÚS 2561/21

II. ÚS 3095/21

II. ÚS 2797/21

II. ÚS 2895/21

II. ÚS 2972/21

II. ÚS 887/21

II. ÚS 2872/21

I. ÚS 2966/21

III. ÚS 1214/21

I. ÚS 2445/21

IV. ÚS 3105/21

I. ÚS 2666/21

III. ÚS 1916/21

IV. ÚS 2880/21

I. ÚS 1451/21

I. ÚS 3179/18

Pouze v případě stricto sensu odchylného právního názoru, než je názor vyslovený v dřívějším nálezu, může (a musí) senát Ústavního soudu věc předložit plénu k přijetí stanoviska podle § 23 zákona o Ústavním soudu. Zamítnutí určovací žaloby podle § 18 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi za současného prolomení „blokačního ustanovení“ § 29 zákona o půdě mohou odůvodňovat pouze okolnosti mimořádné povahy obzvlášť intenzivně působící ve prospěch poskytnutí právní ochrany osobám, na něž byly objekty náležející původně církvím v rozporu se zákonem převedeny.

IV. ÚS 1583/21

III. ÚS 3031/21