Ústavní soud

II. ÚS 1146/21

IV. ÚS 2557/20

II. ÚS 999/21

I. ÚS 2233/21

II. ÚS 2225/21

II. ÚS 2158/21

III. ÚS 1833/21

II. ÚS 1634/21

II. ÚS 2331/21

IV. ÚS 1757/21

I. ÚS 1828/21

III. ÚS 2292/21

III. ÚS 1660/21

I. ÚS 2099/21

I. ÚS 1935/21

III. ÚS 1336/21

II. ÚS 1643/21

III. ÚS 2278/21

IV. ÚS 2134/21

II. ÚS 2079/21

II. ÚS 1292/21

Opomenutí obecného soudu vypořádat se v odůvodnění rozhodnutí s námitkou, že vznik bezdůvodného obohacení na straně osob s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osob zranitelných, je třeba posuzovat také ve světle dobrých mravů, představuje porušení práva na spravedlivý proces.

I. ÚS 2179/21

IV. ÚS 3454/20

Pokud obecný soud ústavně konformním způsobem neodůvodní své závěry o stanovení dne nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku, tedy o skutečnosti rozhodné pro stanovení konce běhu lhůty, ve které může soud dle § 86 odst. 2 trestního zákoníku rozhodnout o tom, že odsouzený podmíněně uložený trest odnětí svobody vykoná, porušuje právo odsouzeného na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stejného porušení se dopustí, pokud se nevypořádá řádně s otázkou, zda měl odsouzený na překročení výše uvedené lhůty vinu.

II. ÚS 2160/21

Pl. ÚS-st. 53/21

IV. ÚS 1918/21

II. ÚS 1373/21

IV. ÚS 2053/21

IV. ÚS 2242/21

IV. ÚS 1460/21

II. ÚS 3264/20

II. ÚS 1888/21

III. ÚS 2235/21

I. ÚS 1010/21

I. ÚS 1883/21

III. ÚS 2184/21

II. ÚS 2185/21

III. ÚS 2248/21

II. ÚS 2012/21

I. ÚS 2166/21

IV. ÚS 1031/21

II. ÚS 2133/21

III. ÚS 788/21

Za současného stavu právní úpravy je nutno § 350h odst. 4 trestního řádu ústavně konformně interpretovat tak, že za skutečnost, pro niž nelze trest vyhoštění na dobu neurčitou uložit a která nastala po vyhlášení rozsudku, lze považovat i zjištění, že pachatel se napravil, nadále nepředstavuje jeho pobyt na území České republiky bezpečnostní hrozbu, neohrožuje suverenitu České republiky ani nevytváří riziko pro jiný obecný zájem a i represivní účel trestu již byl naplněn. Neexistence možnosti docílit předčasného ukončení výkonu trestu vyhoštění na dobu neurčitou a trvání na jeho dalším výkonu v případě, kdy je přinejmenším důvodná pochybnost, zda trest vyhoštění na dobu neurčitou stále vůči stěžovateli plní nějaký legitimní účel, je v rozporu se zásadou zákonnosti trestu podle čl. 39 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 1632/21

III. ÚS 3474/20

III. ÚS 2332/21

II. ÚS 2333/21

II. ÚS 68/21

Pokud odvolací soud rozhoduje jako trestní soud adhezním výrokem po již pravomocném skončení trestní věci, nezbavuje jej to povinnosti poskytovat ochranu subjektivním právům účastníků řízení.

II. ÚS 1841/21

II. ÚS 1284/21