Ústavní soud

II. ÚS 5/21

III. ÚS 186/21

I. ÚS 87/21

III. ÚS 199/21

I. ÚS 165/21

III. ÚS 2596/20

I. ÚS 3579/20

I. ÚS 315/21

III. ÚS 3452/20

I. ÚS 3483/20

II. ÚS 201/21

I. ÚS 247/21

IV. ÚS 298/21

III. ÚS 161/21

III. ÚS 2731/20

III. ÚS 121/21

IV. ÚS 265/21

I. ÚS 220/21

I. ÚS 3095/20

III. ÚS 13/21

III. ÚS 53/21

II. ÚS 228/21

III. ÚS 2623/20

III. ÚS 134/21

III. ÚS 3463/20

O porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jde i tehdy, vybočuje-li procesní postup soudu ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se promítnout (stěžovateli negativně) do jeho výsledku. Takovým případem je i nezohlednění blanketní stížnosti obecným soudem podané obviněným v zákonné lhůtě proti rozhodnutí policejního orgánu.

III. ÚS 3167/20

IV. ÚS 8/21

I. ÚS 86/21

IV. ÚS 197/21

III. ÚS 188/21

I. ÚS 208/21

III. ÚS 307/21

III. ÚS 3587/20

IV. ÚS 2378/20

Pokud dovolací soud neposoudí obsah dovolání důsledně ve všech jeho částech a vzájemných souvislostech, a v důsledku toho je odmítne pro vady, ač jeho obsah z hlediska zákonných náležitostí nevyvolává pochybnosti, porušuje právo dovolatele na soudní ochranu a přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť je měl podrobit meritornímu přezkumu. Obecný soud je povinen použít kogentní právní normy; pokud tak neučiní a dojde tím k neopodstatněnému zásahu do majetkové sféry účastníka řízení, porušuje jeho právo na ochranu vlastnického práva a na soudní ochranu dle čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 3796/16

I. ÚS 3606/20

III. ÚS 2880/20

III. ÚS 3436/20

IV. ÚS 16/21

III. ÚS 2464/20

III. ÚS 40/21

III. ÚS 67/21

III. ÚS 2502/20

IV. ÚS 152/21

III. ÚS 3582/20

Vycházejí-li soudy při posuzování nároku na bezplatnou pomoc obhájce podle § 33 odst. 2 trestního řádu výhradně z tzv. majetkové potenciality obviněného, tedy z budoucích možností obviněného dostát svým závazkům, které však reálně nemusejí nastat, porušují práva obviněného na bezplatnou právní pomoc podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

III. ÚS 115/21

III. ÚS 253/21

IV. ÚS 125/21

IV. ÚS 137/21

I. ÚS 1783/20

Podmiňují-li přechodná ustanovení aplikaci ustanovení trestního zákoníku datem spáchání trestného činu za účinnosti nové právní úpravy, nepostačuje, byl-li pachatel za účinnosti pouze odsouzen za jednání, jehož se dopustil před účinnosti použité právní úpravy. Vezme-li obecný soud při rozhodování o trestu odsouzeného jako přitěžující okolnost v úvahu jeho dřívější trestní odsouzení v jiném členském státě Evropské unie, ačkoli přechodná ustanovení § 11 odst. 2 trestního zákoníku, v rozhodném znění, jeho aplikaci v relevantním období vylučují, poruší princip nulla poena sine lege podle čl. 39 Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho i právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 6 Listiny.