Ústavní soud

IV. ÚS 1965/20

II. ÚS 256/20

III. ÚS 2318/20

II. ÚS 2393/20

III. ÚS 1442/20

I. ÚS 2110/20

I. ÚS 2268/20

I. ÚS 1771/20

I. ÚS 2461/20

IV. ÚS 4156/19

Větší vzdálenost mezi bydlišti rodičů dítěte nemůže za standardních okolností jít k tíži pouze jednomu z nich a nesmí být důvodem porušení práva dítěte na styk s oběma rodiči zaručeného čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a současně porušením práva jednoho z rodičů na styk s dítětem; v zájmu rovnoměrného vyvážení zátěže v takovém případě lze požadovat, aby tyto byly přeneseny proporcionálně a úměrně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče.

I. ÚS 2101/20

II. ÚS 2441/20

II. ÚS 2429/20

II. ÚS 1375/20

IV. ÚS 1499/20

II. ÚS 1506/20

II. ÚS 356/20

I. ÚS 1874/20

IV. ÚS 2098/20

IV. ÚS 1873/20

III. ÚS 2342/20

III. ÚS 2380/20

II. ÚS 900/20

IV. ÚS 2348/20

IV. ÚS 2208/20

I. ÚS 3413/18

IV. ÚS 2158/20

III. ÚS 2317/20

II. ÚS 1411/20

Založí-li obecné soudy své rozhodnutí o tom, že obviněný nemá nárok na bezplatnou obhajobu, na hypotetických příjmech, které by obviněný někdy v blíže neurčené budoucnosti mohl získat, poruší tím právo obviněného na bezplatnou pomoc obhájce podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a v důsledku též omezí jeho právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Takový postup soudů zasahuje do samotné podstaty práva na bezplatnou pomoc obhájce, neboť obviněný potřebuje efektivní obhajobu právě v době, kdy probíhá trestní řízení, nikoli někdy v budoucnu.

III. ÚS 1942/20

II. ÚS 1161/19

III. ÚS 1507/20

I. ÚS 2746/19

Odvolací soud je povinen zrušit nepřezkoumatelný rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Pokud tak neučiní a namísto toho věc projedná, jakoby šlo o rozsudek bezvadný, a současně jej změní v neprospěch jednoho z účastníků řízení, porušuje tím jeho právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 1866/20

Splňuje-li účastník řízení zákonem stanovené předpoklady pro ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.) a požádá-li o ustanovení konkrétní osoby svým zástupcem, přičemž tuto žádost opře o rozumné a věcně oprávněné důvody, pak soud zpravidla takové žádosti vyhoví. Pokud soud v takovém případě žádosti účastníka o ustanovení konkrétního zástupce nevyhoví, je povinen své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnit, jinak poruší právo účastníka na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s jeho právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.

II. ÚS 138/20

IV. ÚS 2422/20

IV. ÚS 1983/20

I. ÚS 2267/19

IV. ÚS 2322/20

IV. ÚS 2347/20

IV. ÚS 2258/20

I. ÚS 971/17

IV. ÚS 2308/20

II. ÚS 1188/20

II. ÚS 1100/20

II. ÚS 967/20

II. ÚS 1048/20

II. ÚS 1765/20

II. ÚS 1805/20

II. ÚS 1483/20