Ústavní soud

III. ÚS 1324/20

I. ÚS 3443/19

I. ÚS 4182/18

I. ÚS 1193/20

IV. ÚS 1277/20

IV. ÚS 1192/20

IV. ÚS 1353/20

IV. ÚS 1252/20

IV. ÚS 731/20

IV. ÚS 1367/20

I. ÚS 1433/20

IV. ÚS 877/20

III. ÚS 1399/20

III. ÚS 3297/19

III. ÚS 1022/20

I. ÚS 458/20

II. ÚS 1273/20

Pl. ÚS 16/20

IV. ÚS 1404/20

Pl. ÚS 18/20

I. ÚS 454/20

III. ÚS 841/20

IV. ÚS 141/20

II. ÚS 1348/20

Pl. ÚS 46/18

Ústavnímu soudu samo o sobě nepřísluší, aby posuzoval šíři hranic trestněprávní kriminalizace určitých typů jednání, nemá-li dublovat nebo suplovat ústavní roli zákonodárného orgánu; tento závěr je nutno vztahovat i k nastavení hranice kategorií škod uvedených v § 138 odst. 1 trestního zákoníku, které je zásadní pro interpretaci znaků řady skutkových podstat trestných činů. Nelze učinit závěr o protiústavnosti míry kriminalizace v případě, kdy v důsledku nečinnosti zákonodárce a faktických změn ekonomického rázu (zejména inflace) postačuje k vyvození trestní odpovědnosti způsobení škody fakticky menší, než která byla předpokladem trestní odpovědnosti v minulosti.

I. ÚS 1270/20

IV. ÚS 1103/20

III. ÚS 1401/20

I. ÚS 867/20

III. ÚS 390/20

II. ÚS 929/20

II. ÚS 1385/20

III. ÚS 1386/20

III. ÚS 1215/20

IV. ÚS 781/20

II. ÚS 165/20

II. ÚS 1201/20

III. ÚS 688/19

I. ÚS 2504/19

II. ÚS 1262/20

IV. ÚS 1058/20

IV. ÚS 735/20

IV. ÚS 725/20

IV. ÚS 688/20

I. ÚS 1354/20

IV. ÚS 2935/18

II. ÚS 965/20

I. ÚS 1220/20

I. ÚS 1295/20

II. ÚS 1335/20