Ústavní soud

IV. ÚS 286/20

Jednal-li účastník řízení před obecnými soudy v důvěře ve správnost poučení o nepřípustnosti opravného prostředku a nevyčerpal-li proto mimořádný opravný prostředek (dovolání), nemůže mu být tato skutečnost na překážku při podání ústavní stížnosti a při posouzení její přípustnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; jinak by došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 3744/19

III. ÚS 2734/18

III. ÚS 1443/19

IV. ÚS 628/20

III. ÚS 461/19

III. ÚS 486/20

II. ÚS 2633/19

I. ÚS 3302/19

Jestliže povinný plní před tím, než se o zahájení exekuce dozvěděl z vyrozumění o zahájení exekuce a z výzvy k dobrovolnému splnění, je třeba na takovéto plnění nahlížet jako na plnění dobrovolné, mimo rámec nařízené exekuce. Pokud soud tyto námitky povinného při svém rozhodování nezohlední, porušuje právo povinného na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jeho právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny.

III. ÚS 3686/19

I. ÚS 3917/19

III. ÚS 571/20

II. ÚS 45/19

III. ÚS 241/20

III. ÚS 1493/19

III. ÚS 1251/19

Určil-li krajský soud odměnu stěžovatele jako advokáta vykonávajícího opatrovnictví s odkazem na § 9 odst. 5 advokátního tarifu, porušil tím zásadu rovnosti k uplatňování základního práva stěžovatele získávat prostředky pro své životní potřeby prací.

I. ÚS 457/20

I. ÚS 2313/19

III. ÚS 509/20

III. ÚS 4039/19

III. ÚS 4027/19

IV. ÚS 4/20

III. ÚS 3477/19

IV. ÚS 2877/19

Přezkoumává-li se v trestním řízení nutnost trvání ústavní formy ochranného opatření, je třeba z hlediska dokazování rozlišovat, zda dotčená osoba (chovanec) zpochybňuje správnost původní diagnózy jako základu pro nařízení ochranného opatření jako celek (ex tunc), anebo zda zpochybňuje nutnost jeho dalšího trvání v důsledku probíhající terapie (ex nunc); skutečnost, že chovanec odmítá podstupovat léčebné procedury, však nemůže být důvodem pro odepření možnosti zpochybňovat správnost původní diagnózy. Nelze-li provést potřebná „ověřovací“ vyšetření bezodkladně v rámci zabezpečovací detence, je třeba přesunout chovance do zařízení, kde bude možné takové vyšetření provést. Opačný postup je v rozporu s čl. 8 odst. 2 ve spojení s čl. 36 odst. 1 a 4 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 2300/18

Svoboda projevu nemá vést k tomu, aby byla jakákoli osoba - včetně osob veřejně činných - v očích veřejnosti samoúčelně cíleně zesměšňována.

III. ÚS 392/20

Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu, než je ve smlouvě zanesen, a podaří-li se takový jiný význam v řízení před soudem dostatečně ozřejmit, musí mít takový účastníky smlouvy sledovaný účel přednost před interpretací smlouvy upínající se jen k jejímu doslovnému výkladu.

III. ÚS 229/20

I. ÚS 2289/19

I. ÚS 3963/19

I. ÚS 301/20

III. ÚS 2210/19

I. ÚS 1154/19

I. ÚS 3980/19

III. ÚS 414/20

I. ÚS 1059/19

I. ÚS 3678/18

III. ÚS 3927/19

II. ÚS 3188/19

III. ÚS 315/20

III. ÚS 4069/19

I. ÚS 3878/18

I. ÚS 264/20

III. ÚS 559/20

IV. ÚS 4090/19

III. ÚS 496/20

I. ÚS 275/20

II. ÚS 4070/19

I. ÚS 654/20

II. ÚS 2929/18

Princip presumpce neviny a z něj plynoucí princip in dubio pro reo dle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyžadují, aby stát prokazoval vinu obviněného, a nikoli aby obviněný prokazoval svou nevinu. Při hodnocení shromážděných důkazů přitom nesmějí orgány činné v trestním řízení vycházet z předem pojatého přesvědčení, že obviněný spáchal čin, jenž je mu kladen za vinu. Pakliže i po provedení dokazování přetrvávají důvodné pochybnosti o existenci relevantních skutkových okolností případu nebo lze rozumně dospět k vícerým verzím skutkového děje, přičemž tyto pochybnosti nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, orgány činné v trestním řízení jsou povinny rozhodnout ve prospěch obviněného. Je-li při určování osoby pravděpodobného pachatele trestného činu využita tzv. vylučovací metoda, orgány činné v trestním řízení jsou povinny postupovat obzvláště obezřetně, korektním, jednoznačným a vyčerpávajícím způsobem eliminovat všechny další racionální varianty skutkového děje a své závěry logicky a přesvědčivě odůvodnit. Pokud orgány činné v trestním řízení těmto zvýšeným nárokům nedostojí, zpravidla tím poruší ústavně garantovaná práva obviněného podle čl. 40 odst. 2 Listiny.

II. ÚS 3539/19

Zásada kontradiktornosti řízení vyžaduje, aby obecné soudy předtím, než rozhodnou o odvolání ohledně náhrady nákladů řízení v neprospěch určitého účastníka řízení, poskytly tomuto účastníkovi možnost seznámit se s tímto odvoláním a předložit soudu vlastní argumentaci. Jiný postup je porušením práva účastníka řízení na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.